Nový děkan FSpS: Na řadě jsou prostory pro atletiku

V čele fakulty sportovních studií stojí od ledna nový děkan. Bývalý proděkan pro celoživotní vzdělávání Jiří Nykodým, odborník v oblasti kinantropologie, po osmi letech vystřídal ve funkci Michala Charváta. Jednou z hlavních výzev pro něj v nejbližších měsících bude vypořádat se s provozem nových pavilonů a sportovišť v kampusu, které fakulta získala vloni v září. V budoucnu by ale chtěl děkan Nykodým usilovat o získání dalších potřebných sportovišť. „Nerad bych, aby se mělo za to, že se těmito novými tělocvičnami všechno vyřešilo,“ předesílá nový děkan.

Jakou máte představu o tom, čeho byste chtěl dosáhnout v následujících čtyřech letech svého funkčního období?
Chtěl bych pokračovat v linii, kterou nastavil předchozí děkan Charvát, takže v tomto ohledu žádné velké změny nechystám. Bylo by to i zvláštní, protože jsem v jeho týmu působil osm let na pozici proděkana. Mezi ty nejbližší a důležité cíle patří zavedení profesorského řízení pro obor kinantropologie. Soudím, že v posledních letech jsme v tomto oboru získali nejen dostatek profesorů, ale i vědecko-výzkumná činnost je srovnatelná s příbuznými fakultami.

Česko se ještě pořád vzpamatovává z ekonomické krize. Podepíše se to i na provozu vaší fakulty?
Ekonomická výzva tu rozhodně je a nejen kvůli ekonomické krizi. Nejen, že se stát snaží šetřit na školství a snížil na rok 2010 dotace na studenty, ale navíc nám získáním nových prostorů v kampusu vznikly další nemalé provozní náklady. Získali jsme sice naprosto úžasné tělocvičny, o kterých se nám dlouho ani nesnilo, ale jejich provoz je také daleko dražší než dosavadní pronájmy. Musíme se proto více zaměřit na získávání peněz z evropských, ale i domácích projektů.

Když se v září otevíraly vaše nové pavilony, mluvilo se o využití postavených tělocvičen i komerčním způsobem. Nebude to ten nutný zdroj peněz na pokrytí provozních nákladů?
Snad ano. Do konce roku 2009 jsme měli zkušební provoz, protože jsme neznali reálnou cenu pronájmu – musíme ještě zjistit, jaké jsou skutečné náklady našich tělocvičen, a zároveň najít rovnováhu s tržní cenou. Budeme jen rádi, když se tělocvičny využijí maximálně, ale pod provozní náklady bez dotace jít nemůžeme. Pár komerčních subjektů, které si prostory pronajímají, už ale i teď máme. Nicméně výuka má před pronájmem samozřejmě přednost.
Máte tedy vůbec prostor na komerční využití?
Moc prostoru zde není. My sami máme kolem 1 500 studentů a kromě toho každý semestr zajišťujeme pro více než sedm tisíc studentů celouniverzitní pohybové aktivity. V praxi to znamená, že začínáme v sedm ráno a končíme v pět šest večer. I když je to v Brně se sportovišti dost špatné, lidí, kteří si pronajmou na pět ráno nebo na osm večer tělocvičnu, zas tolik není.

Vznik sportovišť, o kterých teď mluvíme, byl korunováním posledního funkčního období bývalého děkana Charváta. Budete se snažit o podobnou metu? A potřebuje vůbec fakulta sportovních studií další sportoviště?
Rozhodně to tímto areálem nekončí. Pomohli jsme si, co se týče míčových sportů, a získali prostor pro taneční a úpolové sporty. Ale sportů, které vyučujeme, je daleko víc. Je jasné, že nikdy nebudeme mít vlastní ledovou plochu či bazén, ale nemáme kde pořádně učit například atletiku. Na pedagogické fakultě je sice malý ovál, ale ten, ač pěkně rekonstruovaný, nestačí a musíme si pronajímat další prostory. Můj cíl tedy bude napravit zejména tento nedostatek. Univerzita jako celek se v minulých letech hodně soustředila na zvyšování počtu studentů a tím pádem rozšíření kapacit poslucháren a seminárních místností, ale po stránce sportovního zázemí tu byl a je dluh. Právě jsme získali nové prostory, takže si nechci stěžovat, ale nerad bych, aby vznikl dojem, že novými tělocvičnami se všechno vyřešilo, nebo že se dokonce mohou zavírat stávající tělocvičny na Masarykově univerzitě. To bych považoval za velkou chybu nejen pro akademickou obec. Pohyb patří neodmyslitelně k životu, ale bohužel v dnešní moderní společnosti je až alarmující jeho nedostatek.

Co byste řekl lidem, kteří se ušklíbají nad vysokoškolským vzděláním v oblasti sportu?
Jsem si samozřejmě vědom toho, že tento předsudek existuje a že je potřeba přesvědčovat veřejnost o realitě. Vyplývá to z nepodložených představ o tom, jak vypadá studium na naší fakultě. Naše fakulta rozhodně nenabízí snadnou cestu k vysokoškolským titulům. Samozřejmě, že šikovný univerzální sportovec projde praktickými předměty relativně snadno, ale takových lidí mnoho není. A pak je tu celá řada teoretických předmětů z oblasti kineziologie, lékařsko-biologických, společenských věd ve sportu nebo pedagogiky, kde vám sebevětší sportovní talent není nic platný a musí nastoupit tvrdá studentská dřina. Rozhodně bych tedy nedělal tato srovnání u různých typů fakult. Stejně jako by náš nejlepší student nemusel zvládnout vystudovat například lékařskou fakultu, tak by nejlepší student lékařské fakulty nemusel zvládnout tu naši.

Komu byste doporučil studium na fakultě sportovních studií?
Začnu opačně – tedy komu bych ho nedoporučil. Vedle testu studijních předpokladů máme talentové přijímací zkoušky, takže je potřeba mít určité schopnosti a dovednosti, bez kterých je nelze zvládnout. Jsme skutečně sportovní fakulta, takže člověk, který nebude schopen zvládat vedle teoretických předmětů i ty praktické na sportovištích, nebude moci studiem projít. Neměl by tu ale vzniknout pocit, že jsme škola určená výhradně vrcholovým sportovcům. Naopak zvládnout školu při vrcholovém sportu je často poměrně obtížně, u některých sportů dokonce nemožné. Vystudovala tu ale řada prvoligových hráčů basketbalu, reprezentantů plavání, atletiky a dalších. Samozřejmě to ale vyžaduje jistou míru tolerance jejich trenérů, kteří si musí uvědomit, že život nespočívá jen v době sportovcova největšího vrcholu. Je škoda, když tito lidé v patnácti nebo osmnácti letech ukončují svoje vzdělávání a nepokračují dál. Naše fakulta jim nabízí ideální prolnutí toho, co jim jde a baví je, a dalšího vzdělávání na velmi vysoké úrovni, které jim umožní prosadit se i po tom, co skončí s vrcholovým sportem.