Fakultu informatiky čekají změny. Jednou z nich je i kvůli metropolitní síti internetu a další infrastruktuře náročná rekonstrukce křídla D, kde vzniknou nová patra nejen s moderními učebnami, ale i kvalitní kancelářské prostory. „Fakulta je na hranici provozuschopnosti, za stávajících podmínek by bylo problematické například navyšovat počet studentů,“ vysvětluje v rozhovoru pro Magazín M nový děkan fakulty Jiří Barnat s tím, že fakulta se také intenzivně zapojí do univerzitní činnosti a dalších akcí.
Čím a jak jste jako děkan vstoupil na fakultu informatiky?
Vstup to byl opravdu turbulentní. Už v rámci prohlášení kandidáta na děkana jsem deklaroval, že jedním z mých prvních kroků bude zvýšení stipendií studentům doktorských studií. A to se již stalo. Řešil jsem také pracovněprávní záležitosti týkající se restrukturalizace mého proděkanského týmu. Toto byly takové rychlé body, ale cílím na mnoho dalších dlouhodobých změn. Chci dosáhnout toho, aby se fakulta informatiky stala fakultou první volby mezi těmi uchazeči o studium, kteří se zamýšlí nad studiem informatiky. Máme konkurenty v Praze a také v Brně. Také bych chtěl zachovat kvalitu našich absolventů, produkovat i nadále velmi dobré odborníky, což je jedna z hodnot, které naše fakulta má.
Zmiňujete zaměření na uchazeče o studium a studenty doktorského studia. Ale co studenti v bakalářských a magisterských programech?
Právě ti souvisí s tím, co už jsem řekl, nejvíce. Kvalitní uchazeče a následně absolventy v pregraduálních stupních jsme schopni zapojit do výzkumu už v období jejich bakalářského a magisterského studia. To je v rámci informatiky běžné. Ty nejlepší potom zachytíme a nabídneme jim vzdělání v postgraduálním studiu. Trendy posledních let jsou ale bohužel jiné – počet postgraduálních studentů klesá – a my o ně budeme muset bojovat. Ale musíme to ustát. Bez studentů v doktorských programech by mohl klesnout vědecký výkon fakulty. Jsme na Masarykově univerzitě, univerzita se pyšní tím, že je univerzitou výzkumnou, a já bych strašně nerad z této pozice ustupoval. Chci smysluplně naplnit vzdělávací a výzkumnou roli fakulty.
Které studijní obory se vám daří rozvíjet?
V uvozovkách problémem naší fakulty je, že po bakalářském studiu jsou naši absolventi běžně lehce zaměstnatelní. Takže cílem je, aby vydrželi do navazujícího studia a abychom je mohli dovést k plnohodnotnému absolutoriu. Za velmi podařený model považuji zjednodušit nabídku na vstupu a naopak strom možností rozvíjet v navazujících studijních programech. Zredukovali jsme proto nabídku na bakalářské úrovni – přílišná specializace v úvodu studia je totiž spíše kontraproduktivní, student, který přichází, mnohdy neví, jakou problematikou se v rámci informatiky může zabývat – a podařilo se nám postavit navazující studijní program Softwarové inženýrství.
A které programy byste ještě rozvinout chtěl?
Co se týká nových směrů ve studijních oborech, je potřeba reagovat na kontext a okolí. Zažíváme neobvyklý boom v oblasti umělé inteligence, a také je potřeba se podívat po studijních programech, které se týkají robotiky a návrhů čipů. Chtěl bych také využít možnosti, které nám nabízí portfolium Masarykovy univerzity a přijít s novými programy, které kombinují znalosti napříč univerzitou – využít synergii a nekonkurovat si. Rád bych vytvořil plnohodnotné studijní programy ve spolupráci například s ekonomicko-správní nebo přírodovědeckou fakultou.
Čím by se měli zabývat studenti při studiu umělé inteligence?
Měli bychom být schopni našim studentům vysvětlit nejen to, co může AI přinést, ale hlavně její principy. Co se děje na pozadí AI, kde má limity. Tak, aby byli schopni odborně reagovat na často nesmyslná vyjádření nebo polopravdy, že nás AI jednou ovládne, případně zabije. Proti tomu se dá bojovat jen tak, že člověk rozumí tomu, co AI ve skutečnosti je.
Co se dá udělat pro to, aby na fakultu informatiky přišli kvalitně připravení studenti?
Opravdu bolavým místem je výuka informatiky a matematiky na středních školách. Aktuálně jde o nastavení naší společnosti, která ke konceptu STEM (Science, Technology, Engineering, Matematics) zaujala poměrně odtažitý postoj a výsledkem je odklon od technického vzdělání. A doplácí na to celá Česká republika, protože zažívá velký nedostatek technicky vzdělaných jedinců. Přitom je potřebuje. Můj názor je, že by bylo fajn, vzít vzdělávací programy škol, škrtnout například geometrii a nahradit ji informatikou, základy informatického myšlení.
Můžete pro změnu něco, jako fakulta, udělat?
Participujeme na výchově středoškolských učitelů, ale i tady musíme řešit mnoho překážek. Za prvé: jít studovat učitelství není dnes v oblibě. Za druhé: technologie kolem nás se vyvíjí závratným tempem a takovým směrem, že nejsme schopni nyní říct, co bude. Co tedy máme učit? Jaké vědomosti máme předávat? Vždyť informace, kterou budoucímu pedagogovi v našem oboru řeknu při studiu, bude v době ukončení jeho studia už stará. Proto je potřeba se zajímat, více než o technické znalosti a konkrétní fakta, které dnes člověk najde na internetu, o schopnost studenta zpracovat informace a umět pojmenovat věci pravými jmény.
Fakulta informatiky je synonymem spolupráce s komerční sférou. Máte mnoho partnerů a hodně peněz?
To bych netvrdil, ale žijeme v realitě. Máme sdružení průmyslových partnerů, což je virtuální složka, se kterou se snažíme spolupracovat nejen jako příjemci, ale i jako poskytovatelé platformy. Partneři u nás tak nejen vyučují, ale třeba i sponzorují doktorská studia. Máme také bakalářský studijní program, jehož součástí je semestrální praxe v průmyslu a díky jí studenti získají představu o tom, co se děje venku. Co se týká vědecké spolupráce – snažíme se poskytovat prostory firemním partnerům tak, aby měli blízko ke studentům, dochází ke spolupráci studentů, a to prolnutí je přirozené.
Vrátím se ještě k vašemu novému proděkanskému týmu. Jak jste nad jeho výběrem uvažoval?
Byl jsem členem předchozího vedení a viděl jsem, jak tým funguje, a mohl přemýšlet nad jeho efektivitou. Domnívám se, že pro řízení a management je vhodnější nižší počet proděkanů. Nyní máme čtyři proděkanská místa – dvě jsou obsazená ženami a dvě muži, což je v prostředí informatiky velice neobvyklé, a věřím, že to bude ku prospěchu věci.
Máte ambice přivést víc žen k informatice?
Nejsem fanda žádných kvót. Jsem za to dát všem stejnou a rovnou příležitost. Ale za sebe mohu říct, že bych byl rád, kdyby se to povedlo.
Nyní jste děkanem, ale jste i podle studentů oblíbený pedagog, bavič a propagátor vzdělávání. Co bude s vaší pedagogickou dráhou?
Studentky i studenty, všechny studující mám rád. Je skvělé vidět plody své práce, například v tom, že jsem někomu konkrétnímu pomohl rozvinout se a posunout. To je za mě jeden z nejlepších pocitů pedagoga. Hodlám dál participovat na výuce – ponechat si přednášku pro první ročníky a nějaké kurzy. Horší to bude se školením doktorandů. Vím, že nebudu mít tolik času, kolik by si postgraduální studenti zasloužili. A to nejsem rád.
Můžeme očekávat, že pod vaším vedením se fakulta informatiky i v jednotném vizuálním stylu přidá k dalším fakultám MUNI a budeme mít žlutou fakultu se vším všudy?
Šafránovou, ne žlutou! Ale tady bych rád vysvětlil, proč například logo naší fakulty bylo doposud jiné. Znám historii, byl jsem studentem a jsem absolventem fakulty a jsem na logo, které z písmen F a I tvoří trojúhelník, pyšný. Ale když se na něj dnes podívám, vidím znak Formule 1. Je potřeba reflektovat responzivitu, rozlišení v různých zařízeních, a je mi jasné, že odlišná prezentace je nesmysl. Takže ano, musíme naše výstupy a materiály přizpůsobit tomu, aby byly jednoznačně identifikované s univerzitou. A již se tak děje.
Jak chcete odpočívat a v osobním životě odfiltrovat věci, které jsou okolo vás v práci?
Když potřebuji zregenerovat mozek, tak čtu fantasy a sci-fi literaturu nebo hraji počítačové hry. Erpégéčka (RPG – Role Playing Game). Jsem těžkým příznivcem série Diablo, ovšem to, co se stalo se čtyřkou, je katastrofa.
Jinak se snažím dodržovat deset tisíc kroků denně, chodím na badminton a mám i další sportovní aktivity. A když si potřebuji s někým něco vyřídit, tak se zvednu a jdu za ním. Nemám rád neosobní kontakt přes e-mail. Takže můj vzkaz je: když něco potřebujete, nepište mi. Stavte se za mnou. Politika otevřených dveří.