V pátek 24. listopadu se uskutečnil pro zájemce o mediální dění Multimediální den, který na fakultě pořádá Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Od dopoledne se návštěvníci mohli účastnit různých diskusí a workshopů, na kterých společně prozkoumávali svět médií.
„Téma týkající se prezidentů jsme vybrali, protože je velice aktuální. Na začátku roku byly prezidentské volby u nás v Česku, za chvíli budou prezidentské volby u našich sousedů na Slovensku. A také letos částečně navazujeme na loňské téma, kdy jsme se věnovali politické žurnalistice,“ vyjádřil se k zaměření letošního ročníku hlavní organizátor akce a vedoucí projektu Centra mediálních praxí Jaroslav Čuřík.
Vedoucí Katedry mediálních studií a žurnalistiky Lenka Waschková Císařová při zahájení akce uvedla, že Multimediální den spojuje studenty žurnalistiky s profesionály, ale také se středoškoláky, píšícími své vlastní školní noviny, kteří jsou buducností v oboru. „Je potřeba roli médií a novinářů neustále otevřeně zmiňovat a diskutovat, nejen v našem oboru, ale samozřejmě také s veřejností. To chápu jako hlavní přínos Multimediálního dne a na tyto rozhovory se moc těším,“ upřesnila Lenka Waschková Císařová.
V programu dne nechybělo ani předávání Cen Arnošta Heinricha. Ty se udělují studentům žurnalistiky, kteří dělali produktovou bakalářskou práci ve dvou kategoriích – psaná a audiovizuální žurnalistika. „Tuto cenu u nás na katedře považujeme za takového Českého lva pro studenty, kteří úspěšně obhájili své bakalářské práce na hodnocení A nebo B,“ vysvětlil pravidla pro nominaci na ocenění odborný asistent katedry Rudolf Burgr.
Cenu získali Ester Hyhlíková (Série literárních reportáží k tématu postkoloniální debaty o turecké identitě), Šimon Vítek (Rozhlasový dokument: Za pultem), Eliška Mádrová (Autorský rozhlasový dokument: Pět fází smutku) a Tereza Bartůšková (Mezi češtinou a čínštinou: série publicistických rozhovorů s překladateli a tlumočníky pro Deník N).
V průběhu dne bylo možné vyslechnout i debatu mezi fotoreportéry ČTK Igorem Zehlem a Lubošem Pavlíčkem a fotografem Jiřím Salikem Slámou, který se podílel na prezidentské kampani Petra Pavla. Debatu moderovali Radka Matesová Marková, šéfredaktorka zpravodajství ČTK a Jan Tomandl, vedoucí zpravodaj brněnské redakce ČTK. „Jak se vůbec takový prezident fotí? V čem je toto focení specifické?“ ptal se na úvod Jan Tomandl. „Je to jiné, než klasická zpravodajská reportáž. Musíte být neustále ve střehu, dávat si pozor na to, kam prezident jede, kam s ním smíte jít a hlavně musíte být vždy slušně oblečeni,“ řekl Luboš Pavlíček. „Já si dovolím kolegu doplnit,“ ujal se slova Jiří Salik Sláma. „Focení prezidenta je trochu složité, ale až po jeho zvolení. Během kampaně je to uvolněnější. Nemusíte tolik myslet na dresscode a ochranku tvoří jeden, dva lidé, takže se skoro všude dostanete.“
A kdo byl jejich oblíbený prezident, kterého mohli fotografovat? Igor Zehl se společně s Lubošem Pavlíčkem shodli na tom, že jednoznačně Václav Havel. Naopak u Jiřího Salika Slámy zvítězil Petr Pavel.
Návštěvníci si mohli prohlédnout i venkovní fotografickou výstavu dvanácti československých a českých prezidentů v neformálních chvílích s názvem Prezidentské okamžiky, která je k vidění před budovou fakulty sociálních studií až do začátku ledna. „Letos to je 105 let, co vznikla ČTK i republika. Máme zmapované všechny české i československé prezidenty,“ shrnula výstavu Radka Matesová Marková.
V hlavní debatě „Jak se dělá prezident?“ diskutovali novinář a komentátor Seznam Zpráv Jindřich Šídlo, PR specialista Štěpán Neubauer, který se mimo jiné podílel na prezidentské kampani Danuše Nerudové, redaktorka Aktuálně.cz Dominika Hejl Hromková a redaktor České televize Jakub Pacner. Moderátor Jan Motal společně s hosty rozvinuli téma, jak fungovali novináři před, během i po prezidentských volbách a poskytli cenné pohledy na novinářskou práci v politice. „S novým prezidentským týmem se mi vede lépe než předtím. Snaží se vycházet novinářům vstříc, někdy to může drhnout, že na nás nemají čas, ale zatím to vnímám spíš pozitivně,“ svěřila se v debatě Dominika Hejl Hromková. Kromě toho byla řeč i o sociálních sítích a jejich významu v souvislosti s prezentací politiků v médiích.
„Význam tradičních médií a nás novinářů klesá. Tomio Okamura nemá potřebu dát novinářům rozhovor, protože ví, že lidi osloví i jinak. S rozvojem technologií a sítí jsme čím dál častěji svědky toho, že politici se skrze sociální sítě vyjadřují sami. Myslím, že takový postup bude v budoucnu běžný,“ doplnil Šídlo.
Mezi dopoledním a odpoledním blokem měli studenti možnost absolvovat také Mediální jarmark v atriu fakulty, kde se mohli dozvědět, co obnáší práce novináře a jaké jsou možnosti novinářů v médiích. Studenti mohli navštívit stánek České tiskové kanceláře, České televize Brno, Rádia Svobodná Evropa, Brněnského deníku Rovnost nebo MF Dnes Brno. Vedle toho se také podívali do studentských médií, konkrétně do Radia R, MUNI TV, Studex TV a redakce fakultního časopisu Atrium. Na místě byl také stánek mediální olympiády, v němž si návštěvníci otestovali, jak jsou na tom s mediální gramotností. Na Multimediální den zavítali i zájemci o studium. „Chci sem jít studovat po střední škole, takže jsem se přišla inspirovat,“ svěřila se Eliška Duchoňová.
Gymnazistku Elišku Pokojovou pro změnu na fakultu zlákala výstava časopisů finalistů soutěže o nejlepší školní časopis na středních a základních školách. „Jsem tady kvůli našemu středoškolskému časopisu Fénix, ale zároveň jsem si přišla poslechnout hlavní debatu. Zajímá mě, jak profesionálové fotí prezidenta a jak s ním dělají rozhovor.“
Multimediální den skončil panelovou diskusí Tečka na závěr, v níž se Tereza Povolná ze Seznam Zpráv, mimo jiné i analytička sociálních sítí pořadu Šťastný podcast, věnovala tématu kampaní na sociálních sítích. Diskusi moderovala studentka Kateřina Slaná. „Největší rozdíl je v tom, zda si politici spravují sítě sami, nebo jim je spravuje někdo jiný. Někteří komunikují osobně, ale většina politiků na to má lidi, kterým za to platí. A rozdíl v tom je vidět velký,“ zhodnotila obě varianty Tereza Povolná.
Autorkami článku jsou studentky fakulty sociálních studií a členky studentské redakce Magazínu M.