Česká bioložka, spisovatelka a vysokoškolská pedagožka Jana Šmardová, která působila na Oddělení genetiky a molekulární biologie Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity zemřela loni na konci srpna. O odkaz vědkyně pečuje nyní její manžel Jan Šmarda, který knihu do angličtiny přeložil.
„Začal jsem s překladem v době, kdy Jana onemocněla, a práce na překladu pro nás byla vlastně terapií. Kniha pro Janu hodně znamenala, vnímala ji jako svůj odkaz a měla velký zájem na tom, aby se rozšířila mezi čtenáře. Překlad velmi citlivě jazykově zkontroloval Benjamin J. Vail. Potkali jsme se ještě všichni tři, aby se s Janou seznámil a navnímal její autorský styl a osobnost. Byla to moc příjemná spolupráce,“ zavzpomínal Jan Šmarda. Na překladu pracoval zhruba rok, Jana Koptíková přepracovala do anglické podoby ilustrace, Radka Vyskočilová z Munipressu zajistila redakční práci, rejstřík a připravila monografii k vydání. Kniha vychází i elektronicky.
Během slavnostního křtu pronesl Jan Šmarda řeč plnou vzpomínek, v níž svou manželku představil v osobní rovině i jako nadanou vědkyni a autorku křtěné knihy. Zmínil její touhu dokonale porozumět principům a mechanismům, podstatě věcí. Každé nové poznání ji těšilo, zároveň odhalovalo nové otázky a motivovalo k hledání odpovědí.
Na Janu Šmardovou dále zavzpomínal umělecký fotograf Libor Teplý, s nímž sdílela radosti a starosti při tvorbě knihy. Poté zazněla oblíbená píseň Jany Šmardové s názvem Syn Daidalův od Vladimíra Mišíka, doprovázející prezentaci fotografií zachycujících hlavní oblouky jejího života. Výtvarně ji zpracovali Jan Šmarda s Janou Koptíkovou, autorkou ilustrací pro české i anglické vydání knihy. Velmi inspirativní řeč pronesl bývalý student a kolega Jany Šmardové, Filip Trčka. Podle vlastních slov se pokusil o zhodnocení role učitele a Janu Šmardovou popsal jako osobnost, která dokázala studenty mimořádně zaujmout.
Klára Maliňáková, někdejší diplomantka Jany Šmardové, popsala schopnost autorky dívat se za věci, vidět je i jako obrazy a symboly, ze kterých se můžeme o světě a životě učit, jako umění přesahů. „Nebála se toho, co znamená smrt, a díky tomu uměla žít,“ uvedla také Jana Maliňáková. Na profesorku Šmardovou dále zavzpomínali recenzenti českého vydání Jan Žaloudík, Jiřina Relichová a také děkan přírodovědecké fakulty Tomáš Kašparovský, jenž zdůraznil i společenský přesah působení Jany Šmardové, která podle něj „uměla předávat myšlenky, které si zaslouží, aby je znal celý svět“. Zazněly i videozdravice od Pauly Enrietto, vedoucí laboratoře, kde Jana Šmardová pracovala v USA; a také Pierra Jurdica z Francie, spolupracovníka a rodinného přítele, se kterým Janu Šmardovou pojil příběh pátrání po obrazu postavy dívky v buňce, který se jako symbol prolínání stejných principů v různých systémech stal hlavním grafickým motivem knihy.
Druhou částí křtu provedla ředitelka vydavatelství Munipress Alena Mizerová. Zavzpomínala na deset let, kdy česká verze knihy vznikala, i na to, jak inspirativní pro vydavatelství spolupráce a komunikace s Janou Šmardovou byla.
V závěru si všichni přítomní na počest Jany Šmardové a její knihy připili a diskutovali v předsálí. Ze křtu anglického vydání knihy What Tumors Teach Us – Parallels in Cell and Human Behavior je k dispozici i videozáznam:
Kurz „Biologie nádorů pro každého aneb buněčná filozofie“ se dál vyučuje
Kniha Co nás učí nádory je doporučenou literaturou ke kurzu Biologie nádorů pro každého aneb buněčná filozofie. Kurz, který Jana Šmardová vytvořila a vedla, je otevřen od roku 2013 studujícím různých oborů a věnuje se vztahům mezi aspekty chování nádorových buněk a nemocemi současné civilizace.
Jana byla podle profesora Šmardy rozená učitelka. Když zaznamenala, že jsou studující unavení a ztrácejí pozornost, změnila rytmus přednášky a zařadila nějakou vsuvku na zpestření. A často k tomu využívala metafory. Sbírala je, měla okruh autorů, kteří s metaforami rovněž pracovali a s jejich pomocí ilustrovali popisované fenomény. Byla originální i v tom, že své přednášky začínala písničkou. Pustila skladbu a k tomu promítla text písně, který souvisel s probíraným tématem. Studenty bavilo tuto souvislost objevovat a přemýšlet o ní.
„Uměla to hravé prolínání více rovin. Nabízela, nedávala jednoznačný návod, vedla studenty k přemýšlivosti. Šlo jí o to, aby se její moudrost, ke které dospěla celoživotním úsilím, neztratila s jejím vlastním fyzickým zánikem. S vnitřním zápalem studentkám a studentům vysvětlovala vědecké objevy a zároveň je doprovázela svými postřehy, kterými doplňovala potřebný kontext. Neostýchala se odhalovat své osobní názory a nabízet je, aniž by je vnucovala. Posluchači osobní tón registrovali a reagovali ve stejném duchu, neobvykle osobně, ve svých esejích, které byly výstupem kurzu. Kurz běžel i v loňském roce, po Janině smrti, s využitím nahrávek přednášek, které byly pořízeny před jejím onemocněním. Místo ní jsem studentky a studenty kurzem provázel já a vzal jsem si na starost hodnocení esejí. V příštím akademickém roce mám v úmyslu přednášky po manželce převzít, odprezentovat je za ni, a tak přispět k uchování jejího odkazu,“ sdělil Jan Šmarda.
Připomeňme si Janu Šmardovou
Pokud byste si chtěli profesorku Janu Šmardovou připomenout, podívejte se například na video Munipressu, kde představuje české vydání knihy:
Zpětně si můžete přečíst i rozhovor nebo se podívejte na video, kde svou knihu prezentuje na festivalu Slunovrat:
Další info naleznete zde.