„Myslím, že se MU v tomto směru snaží dělat mnohé. Možnost částečných úvazků, otevření tématu balancování profesního a soukromého života nebo speciálních programů pro ženy ve vědě jsou jistě kroky správným směrem. Nicméně realita je potom o lidech, kteří přímo rozhodují, vytvářejí tlaky na výkon nebo třeba jen vnímají ženy v rámci zaběhnutých tradičních stereotypů,“ říká k tématu Alena Skotáková, která se na fakultě sportovních studií věnuje výzkumu primárních reflexů u dětí s poruchami autistického spektra.
Podle ní by se měl v oblasti rovných šancí a příležitostí dál klást důraz především na klima na jednotlivých pracovištích, na jednání a komunikaci s jednotlivci, vedoucími pracovníky a na diskuse v této oblasti. Skotáková doplňuje, že jí osobně péče o děti zásadně zbrzdila výzkumný a pracovní život, ale také ji přiměla přehodnotit priority a přetransformovat pracovní ambice. Práce na univerzitě jí sice zajišťuje základní životní potřeby, ale nejistota v oblasti získávání grantů či kariérním postupu ji přiměla hledat další oblast příjmů v soukromé sféře.
„Zabývám se poradenstvím souvisejícím s potlačením primárních reflexů a neurovývojovou stimulací. Díky tomu jsem mohla propojit tuto praxi a hlavní pracovní poměr, a především své výzkumné zaměření.“ Jejím cílem je vytvořit pro děti s poruchami autistického spektra diagnostický nástroj, který by určil jejich motorické kompetence, protože v současnosti se to cíleně nesleduje. Správný motorický vývoj přitom ovlivňují mimo jiné primární reflexy, což jsou automatické nevědomé reakce na určité podněty u novorozenců a kojenců, které jsou postupně potlačeny. Pokud ale přetrvají déle než je obvyklé, může to ovlivnit nejen motorický vývoj, ale vést k dalším poruchám. Pohyb je totiž důležitý nejen pro tělesné dispozice, kondici či zdravotní aspekty, ale je to základ učení. „Pokud dokáže člověk vědomě kontrolovat své tělo, pohyby a posturu, má to vliv i na kognitivní schopnosti, zejména pozornost, ale i emoce nebo vnímání různých smyslových podnětů. Kvalitní diagnostika motorických kompetencí pak může pomoci s další terapeutickou prací s autistickými dětmi,“ dodává Skotáková.
Situaci v podpoře výzkumnic vnímá podobně také Hana Macháčková z fakulty sociálních studií. „Na straně univerzity i fakulty vidím velmi výrazný posun k podpoře výzkumnic, i to, že se tato iniciativa propsala do konkrétních kroků na podporu jejich výzkumných aktivit a zohlednění různých životních zkušeností. Sama jsem se na pracovišti nikdy nesetkala s diskriminací s ohledem na můj gender. Narážím spíše na určité zavedené postupy a stereotypy. Například oslovení hlavně v maskulinu, které sice již téměř vymizelo z oficiální komunikace, ale jinde (například v Informačním systému MU) přetrvává. A občas vidím určité předpoklady, kdo je v jaké pozici, než toto explicitně vyjasníme. Na stereotypy a předsudky ale jako výzkumnice pořád celkově narážíme, například ze strany médií,“ říká vědkyně, která se díky významnému ERC CZ grantu věnuje výzkumu vnímání anonymity v online prostředí.
Jak skloubit vědeckou práci a péči o děti
Otázky vybalancování studia, výzkumné práce, ale i budoucích mateřských povinností řeší také doktorandky. Barbora Hrnčířová se na přírodovědecké fakultě věnuje oblasti mikrobiálního bioinženýrství. Fascinuje ji schopnost bakterií vyrábět široké spektrum užitečných látek a pracovat jako mikroskopické továrny. Aktuálně pracuje v týmu, který se zabývá úpravou bakterií, které by se mohly živit odpadní rostlinnou biomasou a vyrábět z ní bioplasty a další látky. Ale práce na dvou náročných výzkumných projektech ji už během magisterského studia přivedla na hranu vyhoření.
„Uvědomila jsem si, že si musím pro čas strávený v práci nastavit pevné hranice. Občas se mi to sice kvůli povaze experimentů nedaří úplně dodržovat, ale celkově jsem teď se svojí work/life balance spokojená. Naštěstí mám školitele, který chápe, že když je člověk odpočinutý a v psychické pohodě, tak udělá za osm hodin lepší vědu, než kdyby byl v práci od rána do večera, ale strhaný a demotivovaný,“ chválí si pozitivní přistup nadřízených doktorandka. A přestože jí ještě zbývají minimálně dva roky do dokončení doktorského studia, už přemýšlí nad tím, jak skloubit další vědeckou práci s rodičovskou dovolenou. „Myslím, že je škoda, že není možné na doktorské studium na naší fakultě hned navázat pozicí postdoca. Budu se tak muset rozhodnout, jestli rodičovství ještě odložit a hledat si pozici někde jinde, a to kvůli mému oboru velmi pravděpodobně v zahraničí, nebo jít do ciziny až s malými dětmi, což také není ideální,“ dodává Hrnčířová.
Otázky skloubení vědecké práce a péče o děti řeší také psycholožka Alžběta Šašinková z filozofické fakulty. V mezioborové výzkumné skupině pracuje na výzkumu kognitivních a hlavně sociálních aspektů rozšířené a virtuální reality. „Baví mne budovat vědecky podložený přístup ke smysluplnému využívání technologií. Ať už z hlediska efektivity vzdělávání, nebo třeba při designu silných zážitků, které mají potenciál sbližovat lidi. Rozšířená realita má navíc mnoho průniků s uměním – v aktuálních projektech ji kombinujeme s divadlem, literaturou i výtvarným uměním – což mi dělá velkou radost.“
Protože manžel je také akademik, mají oba flexibilní práci a daří se jim i s dětmi pracovat na výzkumu naplno. „Napomáhá tomu ale také velmi vstřícný postoj na úrovni katedry, třeba vůči občasné přítomnosti dětí v kanceláři nebo online účasti na poradách. Myslím si, že ekvivalent koordinace mezinárodního Horizon grantu bych v jiné oblasti se třemi malými dětmi dělat nedokázala,“ podotýká Alžběta Šašinková. Dodává ale, že to znamená i velké výzvy, kdy třeba účast na mezinárodních konferencích, které jsou součástí práce obou manželů, znamená velkou finanční zátěž za cestu a hlídání dětí. „Akademické prostředí je v tomto směru vstřícné a otevřené zlepšení, ale až příliš záleží na konkrétním pracovišti a vedoucím, což by myslím bylo dobré do budoucna sjednotit na úroveň těch nejprogresivnějších pracovišť. Když to dobře funguje na jedné katedře, nevidím důvod, aby se na jiné nemohla výzkumnice s malým dítětem na porady připojovat na dálku, což jsou omezení, která ve svém okolí bohužel také někdy vidím. Doufám, že v tomto směru bude MU v budoucnu ambiciózní,“ přeje si psycholožka.
Že je podpora žen často záležitostí především katedry, potvrzuje také Jana Soukopová z ekonomicko-správní fakulty. I když už má děti plnoleté, vycházeli jí na pracovišti v době, kdy byli její synové malí a potřebovali péči, vždy vstříc. Například tím, že mohla pracovat z domu. Nyní už se plně věnuje výzkumu, a to ekonomickým souvislostem udržitelného rozvoje, výdajům obcí, odpadovému a oběhovému hospodaření obcí a problematice efektivnosti veřejných výdajů, nově i ve zdravotnictví. „Efektivita veřejných výdajů je důležitá a oblast udržitelnosti také. Navíc se zde potkávají ekonomie a ochrana životního prostředí, u kterých se zdá, že je mezi nimi rozpor, ale on není,“ zdůrazňuje Jana Soukopová.
Propojení výzkumu s praxí
Hana Rudová z fakulty informatiky se ve výzkumu věnuje především oblasti plánování a rozvrhování a snaží se o propojení výzkumu s praxí. „Na plánování je úžasné, že se vyskytuje v řadě oblastí, a já tak mám možnost pracovat na různých, a přesto blízkých problémech. Hodně jsem se zabývala vytvářením univerzitních rozvrhů, kdy se naše rozvrhování předmětů v systému UniTime používá po celém světě i na většině fakult MU. Společně se studenty pracujeme na plánování nákladní dopravy pro firmu Wereldo, která používá náš plánovač pro každodenní provoz. Nedávno jsme zase začali spolu s týmem studentů spolupracovat s firmou Notino na plánování provozu jejich rozsáhlých skladů,“ popisuje svou práci informatička. I když už má dospělého syna, chválí přístup univerzity, která jí už před lety umožnila po návratu z rodičovské dovolené postupné navyšování pracovního úvazku tak, aby zvládala práci i péči o rodinu. „Výhodou pak vždy byla a je flexibilní pracovní doba, kdy si pro mnoho povinností můžu čas práce přizpůsobit. To mi teď hodně usnadňuje pomoc mojí už starší mamince,“ připomíná Hana Rudová, že podpora žen ve vědě nemusí souviset jen s jejich mateřskými povinnostmi.
Nejen univerzita jako celek, ale i jednotlivé fakulty intenzivně pracují na tom, aby podpořily ženy v jejich výzkumné práci a vůbec zajistili rovné podmínky všem. Proděkanka pro strategii a rozvoj pedagogické fakulty Hana Svobodová zdůrazňuje, že na pedagogické fakultě je samozřejmostí, že se ženy zapojují do výzkumu, často i jako řešitelky projektů. „Velkou oporou jsou nám kolegové a kolegyně z oddělení projektové podpory, kteří se žadatelům o projekty intenzivně věnují. Každý tak má možnost vytvářet si své výzkumné týmy, vždy se zohledněním genderové dimenze.“ Sama se aktuálně věnuje výzkumu nadaných žáků v geografickém vzdělávání, především pak vytvoření jejich profilu. „Pracujeme na vytvoření modelových úloh, u nichž budeme analyzovat strategie žáků v jejich řešení tak, abychom v budoucnu dokázali rozeznat skutečně na zeměpis nadané studenty od těch, kteří jsou v zásadě jen talentovaní či bystří, ale nemají už potenciál uspět například v mezinárodní konkurenci na Zeměpisných olympiádách,“ přibližuje svou práci proděkanka s tím, že absence práce s dětmi nadanými na geografii vede k tomu, že řada z nich odchází studovat do zahraničí a Česko tak přichází o jejich potenciál.
Testování potenciálních léčiv
Vědkyně na Masarykově univerzitě se zabývají širokou škálou výzkumných projektů, které mají významné praktické dopady. Například Dáša Bohačiaková z lékařské fakulty studuje Alzheimerovu chorobu a využívá k tomu velmi pokročilé metody založené na znalostech molekulárních mechanismů stojících za přeměnou kmenových buněk v neurony, tedy nervové buňky. Aktuálně se svým týmem vytváří takzvané cerebrální organoidy, na nichž studují mechanismy onemocnění a testují látky, které by mohly zamezit vzniku či propuknutí Alzheimerovy choroby. Zjednodušeně řečeno vědci z lékařské fakulty vypěstovali miniaturní mozky o velikosti nízkých jednotek milimetrů i s Alzheimerovou chorobou, na nichž mohou zkoumat mechanismy vzniku této závažné nemoci od počátku a také testovat potenciální léčiva.
Výzkumu potenciálních léčiv se věnuje také Eva Havránková z farmaceutické fakulty. Spolu s kolegy z CEITEC a z lékařské fakulty se zabývá syntézou, tedy vytvořením potenciální inhibitorů karboanhydráz. To jsou enzymy, které se vyskytují téměř ve všech organismech a jsou součástí tak základních procesů, jako je například dýchání nebo růst buňky. Jen v lidském těle je šestnáct různých forem tohoto enzymu, některé jsou životně důležité, jiné naopak. Jedna z forem tohoto enzymu se totiž vyskytuje téměř výhradně v solidních nádorech, kterým pomáhá přežít a růst, a právě inhibitory, tedy látky potlačující činnost tohoto enzymu, se vědci snaží vytvořit. „Zajímavé je, že nejnovější studie naznačují, že strukturně obdobné látky, které se snažíme vyvinout, mají potenciál rovněž jako nová třída antibiotik s novým mechanismem účinku – tedy inhibicí bakteriálních karboanhydráz. Částečně se tedy věnujeme i tomuto směru,“ popisuje svou práci Eva Havránková, která je aktuálně na stáži na Pittsburghské univerzitě.
Právo a umělá inteligence
Neméně významná je také práce Terezy Novotné z právnické fakulty, která se zabývá využitím metod umělé inteligence, konkrétně pak zpracováním přirozeného jazyka, pro lepší vyhledávání a práci s právními dokumenty. „Hlavním cílem je lepší přístupnost a srozumitelnost práva pro veřejnost. Zajímá mě tedy vždycky i evaluace těchto metod a vnímání jejich výsledků lidmi. Konkrétně se snažím o to, aby člověk, který řeší nějaký běžný právní problém, měl k dispozici metody, které mu pomohou rychleji najít relevantní právní informace online.“
Novotná se věnuje také algoritmizaci práva, tedy převodem právního textu a pravidel do algoritmické podoby, které mohou rozumět i stroje nebo umělé inteligence. Na výzkumné práci se jí mimo jiné líbí možnost svobodně si volit, co, kdy a jak bude dělat. „To ale s sebou nese také velkou míru zodpovědnosti za všechny aktivity, které dělám, a velkou mentální zátěž. Naštěstí mám ráda věci, které se dají skloubit s výzkumnou prací, takže si mohu od pracovní zátěže dobře odpočinout,“ dodává Tereza Novotná. „Hodně mi také pomáhají seniornější kolegové a kolegyně a ze své osobní zkušenosti musím určitě dodat, že s genderovým znevýhodněním jsem se na svém pracovišti nesetkala, spíše naopak,“ hodnotí Novotná. „Problém vidím spíše ve fungování grantového systému a podfinancování vědy a výzkumu obecně, což s sebou přináší velkou kompetitivnost mezi výzkumnými týmy a velkou finanční a sociální nejistotu, což je samozřejmě pro plánování rodinného života komplikací.“