Dopolední diskusní blok se špičkovými experty převážně z MUNI a odpolední workshopové bloky. To čekalo na návštěvníky, kteří v průběhu čtvrtka 10. října přišli do budovy na Komenského náměstí. „Dozvíte se, jak se co nejlépe starat o své duševní i fyzické zdraví, jak najít balanc mezi studijním a osobním životem, jak zvládat stres a posilovat odolnost v této nelehké době a co dělat ve chvíli, kdy je toho příliš,“ shrnul náplň akce při jejím zahájení Ladislav Koubek.
Termín wellbeing přiblížila Alena Slezáčková: „Je to víc než dobrá nálada. Nejde jen o životní spokojenost, štěstí a psychickou pohodu, ale i o duševní, tělesnou, sociální a spirituální pohodu, a o to, jak se nám daří v osobních i pracovních vztazích.“
„Překonávání stresu je pozitivní jen do té míry, dokud nemáme negativní následky. Abychom zvládali stres a vypětí, je nutné také dobré fyzické zdraví,“ upozornila na mnohdy opomíjený aspekt Jana Fialová, prorektorka Masarykovy univerzity pro záležitosti studentů a vnější vztahy. Dále vznesla apel, aby se pojem „sebepéče“ vnímal v plné šíři a nepřeklápěl se až k sobectví: „Péče o vlastní duševní pohodu neznamená starat se pouze sám o sebe, ale pečovat také o mezilidské vztahy. Takové úsilí přináší naplnění.“
V rámci panelové diskuse, v níž mohli v druhé polovině klást otázky posluchači, poznamenal Roman Hytych, že by si každý měl „vychutnat“, když se mu něco dobře podaří. „Bohužel, náš vzdělávací systém je však stále zaměřen na hledání chyb,“ dodal.
Studentka Tereza Urbánková, která se o akci dozvěděla v newsletteru Masarykovy univerzity, se nejprve vydala na Mindful jógu: tady a teď lektorky Barbory Kuté. Na dopolední část se nemohla dostavit kvůli vyučování ve škole. „Jóga byla pro mě dost přínosná. Dovedla mě k myšlence nutnosti žít v přítomnosti a k tomu dávat si pozor na feedback, který sami sobě dáváme,“ svěřila se Tereza.
Wellbeing day, který se na MUNI konal poprvé, zaznamenal velký zájem, a není divu. Jedním z dalších impulsů k uspořádání akce byl totiž podle organizátorky Dagmar Čaďové stálý zájem studujících o služby psychologického poradenství. „Máme všechny workshopy zaplněny. Na některém evidujeme až padesát náhradníků. Věřím, že jsme zvolili přitažlivá a zajímavá témata,“ zmínila Dagmar Čaďová. Vůbec největší zájem zaznamenala lekce Mindfulness pro každodenní život: jak se neztratit v myšlenkách pod vedením Miroslava Světláka.
„Jednalo se o pilotní projekt. V případě kladné odezvy bychom studujícím rádi nabídli podobné akce i v budoucnu,“ dodala Dagmar Čaďová.
Očima studentky FSS
Společně se studentkou Terezou Urbánkovou se účastním workshopu Deník jako nástroj duševní hygieny a sebepoznání i jako pomocník při studiu, který vede Martina Nosková. Ta se deníkovým metodám vědecky věnuje. Představuje nám, jaký přínos pro nás psaní deníku může mít, jaké nejrůznější deníkové formy existují a jak je co nejlépe využít v náš prospěch, třeba i při psaní bakalářské práce.
„Jediné pravidlo ohledně psaní deníku, nejsou žádná pravidla – snad jen datum. Mýtus je, že když píšeme nepravidelně, tak píšeme špatně,“ upozorňuje Nosková úvodem.
Nacvičujeme si jednu z deníkových technik, a to volné psaní. Na patnáct minut se chopíme propisek a píšeme – o právě probíhající lekci, našem dni, čemkoliv. Minuty ubíhají jako splašené a v mnohém pro nás jsou očistné. Ve dvojicích pak rozebíráme, jak se nám psalo. „Samu sebe jsem překvapila, že jsem tak schopná udržet myšlenku u jednoho tématu. Potěšilo mě, že z počáteční negativity jsem došla k něčemu pozitivnímu,“ sdílí se mnou svou zkušenost Tereza.
Pak učiníme něco, co „deníkáři“ nemají ve zvyku, a to návrat k textu. Zpracování krátké zpětné vazby mi přináší zjištění, že hodně skáču v myšlenkách. „To je v pořádku, to děláme všichni,“ dostává se mi pozitivního ujištění paní lektorky. Na lekci vládne bezpečná atmosféra. Nikdo se nebojí zeptat ani diskutovat.
Dalším úkolem je sepsat sto bodů k námi zvolenému tématu. Třeba sto věcí, které chci stihnout, než zemřu, nebo sto důvodů, proč zůstat ve vztahu. Je to forma utříbení myšlenek, nástroj motivace, platforma pro hledání dalších věcí nebo zhodnocení toho, co se v průběhu času mění.
Zamýšlíme se také nad tím, které tři věci děláme, abychom se v nějaké krizi cítili lépe. Dále hledáme v galerii naších mobilů fotku z uplynulého týdne, která v nás probouzí radost. Na tu pak vymýšlíme deset „hashtagů“ a skládáme „falešnou haiku“. Workshop nás přímo nutí být kreativní. Ve stejném duchu je pak zpracovávaná i zpětná vazba, technikou „pěti proč“.
„Deník berte jako vnitřní sprchu. Je to nástroj, není to produkt, a tak k němu přistupujte,“ tak zní na závěr jedna z rad lektorky Martiny Noskové.
Autorka článku je studentkou fakulty sociálních studií a členkou studentské redakce Magazínu M.