V provedení Pěveckého sboru Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka zazní v rámci Adventního koncertu Masarykovy univerzity vánoční sborová skladba A Ceremony of Carols, kterou napsal britský skladatel Benjamin Britten v roce 1942. Kromě jedinečného vokálního díla významného skladatele 20. století uslyší posluchači skladby Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka interpretované Mužským pěveckým sborem Láska opravdivá vedeným sbormistrem a muzikologem Janem Špačkem. Sbory budou na klavír doprovázet Lenka Kučerová a Judita Kučerová. Adventní koncert se koná 4. prosince v 19:30 v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí. Na koncert jsou zváni nejen zaměstnanci a studující, ale také široká veřejnost.
Výběr skladeb pro letošní Adventní koncert Masarykovy univerzity má velké rozpětí, proto jsme se zeptali sbormistrů obou těles, co je přimělo k takovému repertoáru a proč by si koncert posluchači a posluchačky neměli nechat ujít. Na tři otázky týkající se programu Pěveckého sboru Masarykovy univerzity odpovídá sbormistr Jan Ocetek z Katedry hudební výchovy.
Vánoční skladba Benjamina Brittena není v českém prostředí tolik známá. Jaká je historie jejího vzniku?
OCETEK: A Ceremony of Carols (Obřad koled), op. 28 je celosvětově oblíbená sborová vánoční skladba Benjamina Brittena v originále napsaná pro tříhlasý dětský sbor, sólové hlasy a harfu. Text, strukturovaný do jedenácti vět, je převzat z anglické sbírky kratších básní, kterou upravil Gerald Bullett. Je psána ve středověké angličtině s trochou latiny a raně moderní angličtiny. Cyklus zkomponoval autor v roce 1942 během námořní cesty ze Spojených států amerických do Anglie, ve stejnou dobu vzniklo i jeho známější dílo Hymn to St. Cecilia.
Jak byl cyklus A Ceremony of Carols koncipován?
OCETEK: Původně byl koncipován jako série nesouvisejících písní, později byl sjednocen v jeden celek zahájený procesím doprovázeným chorálem v unisonu, vycházejícím z gregoriánské antifony Hodie Christus natus est. Ke sjednocení kompozice slouží i harfové sólo vycházející z chorálu spolu s několika dalšími motivy z Wolcum Yole. Základním principem sborových částí This Little Babe a Deo Gracias je kánon. Původní varianta z roku 1942 byla napsána pro dětský sbor SSA (soprán, soprán, alt). V roce 1943 vyšla úprava SATB (soprán, alt, tenor, bas) pro smíšený sbor a klavír, kde jsou v tenorovém i basovém partu trojhlasá divisi. Každá z těchto linií jednotlivě zrcadlí linku v sopránových nebo altových partech, jako by tenorová a basová sekce byly samostatným mužským sborem dokonale doplňujícím původní verzi.
Čím bude provedení Pěveckého sboru Masarykovy univerzity ojedinělé?
OCETEK: Provedení je mimořádné právě svým obsazením – jedná se o verzi pro smíšený sbor a klavír, která se uvádí výjimečně. Hudebně je nám styl Benjamina Brittena blízký, náročné bylo především vypořádat se s textem, který je kombinací středověké angličtiny, latiny a moderní angličtiny.
Mužský pěvecký sbor Láska opravdivá vystoupí na Adventním koncertu Masarykovy univerzity poprvé. Z tvorby Leoše Janáčka vybral sbormistr a muzikolog Jan Špaček působící na Ústavu hudební vědy několik unikátů, posluchači mimo jiné uslyší skladbu, po níž byl sbor pojmenován. V provedení mužského sboru se můžeme těšit i na Modlitbu od Bedřicha Smetany.
Jak pojal Mužský pěvecký sbor Láska opravdivá program vánočního koncertu?
ŠPAČEK: Úvodní dvojice skladeb představuje vstupní modlitbu do celého večera se zvláštním zřetelem k Duchu svatému, nejtajemnější božské postavě. Zatímco zralý Smetana je ve svojí Modlitbě zdánlivě obecný, Janáčkovo zhudebnění zkrácené verze latinské sekvence Veni, Sancte Spiritus už má zcela konkrétní liturgické souvislosti. I celý zbytek našeho programu už bude Janáčkův. Jeho Láska opravdivá na lidový text dala název i našemu sboru a ve své prosté, nicméně netriviální úvaze o pravé lásce spojuje folklor se světem duchovním. Pohřební sbor Odpočiň si na Sušilův text je především útěšný, převážně světský, vrcholí ale dramatickým přednesem prosby: „Uděl Ti Bůh milosť!“ Třetí dvojici skladeb otevře zcela záhadný fragment sboru Pensistům učitelům po 50 letech maturit, datovaný měsíc před Janáčkovou smrtí, který odněkud opsal jeho žák Metoděj Janíček. Charakter díla je zcela fragmentární, původ textu je neznámý, přesto představuje dojemnou poctu nejstarším žijícím učitelům. Jeden ze svých nejhymničtějších sborů, v pozitivním slova smyslu pompézní, věnoval Janáček čtyři měsíce před smrtí Masarykově univerzitě. Vznikl v roce 1928 k dubnové slavnosti položení základního kamene jejího budoucího kampusu, z nějž nakonec zůstala jen jedna stavba, současná právnická fakulta, a zhudebnil v ní báseň Antonína Trýba, významného brněnského venerologa a básníka. Recitativní charakter, nezvyklá pětihlasá, ve finále sedmihlasá sazba a těkavá rytmizace činí i toto dílo výjimečným, navíc se v jeho názvu objevuje přímo Masarykova univerzita.
Čím jsou výjimečné skladby Leoše Janáčka, které zazní v bazilice?
ŠPAČEK: Na koncertě představíme šestici skladeb, které tematicky řadíme do tří dvojic, jež mezi sebou vedou vzájemný dialog. Postupně se od čistě duchovního ovzduší dostaneme přes téma lásky a smrti až ke geniu loci baziliky, kolem níž malý Leoš Janáček vyrůstal a zrál v muže, a dostaneme se až k tajemnému rozjímání nad učitelským posláním a k duchovním základům mladé Masarykovy univerzity. Výjimečné jsou skladby už tím, že jsou psány pro mužské hlasy, takový zpěv se dnes povětšinou nepěstuje a náš sbor se proto na mužské sborové skladby specializuje. Ke všem skladbám večera zároveň zajistíme vytištěné zpívané texty, bude tedy možné ponořit se nejen do hudby samotné, ale i do jejích hlubokých významů.
Jaké překvapení čeká posluchače na závěr koncertu?
ŠPAČEK: Na závěr zazpívají spojené univerzitní sbory Českou píseň, kterou Smetana koncipoval prostřednictvím textu Jana z Hvězdy jako poctu čtyřem podobám naší národní písně: duchovní, milostné, spolkové a vlastenecké, takto je také skladba členěna na čtyři části.
