Přednáška z cyklu Otevřený svět humanitních věd, organizovaného Filozofickou fakultou MU, tentokrát představila historické téma. O Slovanech přednášel vedoucí Ústavu archeologie a muzeologie Jiří Macháček. Nastínil vývoj výzkumu etnika i nejnovější nálezy a teorie, s nimiž archeologie pracuje.
Etnicita v politice a vědě
Podle Macháčka byla (a stále je) etnicita předmětem politického diskurzu. „Není to jen nevinné téma, ovlivňuje identitu lidí. V naší části Evropy je situace komplikovaná kvůli velkému množství etnických skupin,“ vysvětlil Macháček. Důvodem je především vznik národních států po rozpadu Rakousko-Uherska.
Zejména ve 20. století byly archeologie a téma etnicity zneužívány v politické propagandě, a to jak za nacistického (myšlenka nadřazenosti Germánů), tak později komunistického režimu (myšlenka slovanské jednoty). Po roce 1945, respektive 1948 se situace částečně zlepšila alespoň díky podpoře výzkumu. „Vznikla například Československá akademie věd, dnes známá jako Akademie věd ČR,“ nastínil Macháček vývoj vědeckého zázemí. Po roce 1989 se výzkum odpoutal od ideologie a mohl se orientovat i na Západ.
Macháček ale upozornil na častou chybu, kterou archeologové a historici stále dělají. „Tématu etnicity se kvůli problematickým konotacím nevěnují. Problém tak ale nezmizí. Když ho přestaneme zkoumat, budou ho vysvětlovat místo odborníků pseudovědci,“ poznamenal.
Výzkum a původ Slovanů
Jaký byl příběh Slovanů? Na našem území se pravděpodobně objevili až kolem 6.–7. století. Dříve stejnou oblast obývali Germáni a Langobardi. Věda se snaží slovanskou archeologickou kulturu datovat a odlišit od předchozích, což však není vždy jednoduché.
„Slovanská kultura byla oproti langobardské zaostalejší. Velké rozdíly jsou i v pohřebních zvyklostech,“ popsal situaci Macháček. Zatímco Langobardi měli kosterní hroby, Slované využívali kremace. Tento odlišující prvek napomáhá výzkumu a dataci. Rozdíly jsou patrné i v keramice, konkrétně ve zdobení a použitých materiálech. Moderní studie se snaží dobu příchodu Slovanů konkretizovat i prostřednictvím genetických výzkumů. Ty ukázaly, že germánské osídlení (nálezy z 5.–6. století) bylo výrazně různorodější než slovanské (pozůstatky z 8. –9. století).
Zajímavou metodou výzkumu je také analýza zbytků potravin v dobových nádobách, která může odhalit charakteristickou kuchyni. „Každý národ preferuje něco jiného. Je to tedy stejně důležitý ukazatel změny osídlení jako třeba jazyk,“ vysvětlil Macháček. Germáni měli v oblibě vepřové maso, Slovanům chutnal víc med, mléko a kaše z prosa.
Přednáška přilákala i studující Masarykovy univerzity. „Zaujaly mě nové poznatky o tom, že Slované možná používali germánské runy pro zápis,“ uvedla studentka Kateřina Formánková z právnické fakulty. Překvapil ji nález z roku 2017 – kost z doby slovanské, na níž byla germánská runová abeceda. „Slovanská kultura a náboženství mi vždy přišly zajímavé. Ve škole jsme se o tom ale moc nedozvěděli. Je to však pořád součást naší kultury, a tak jsem se o ní chtěla dnes dozvědět víc,“ uvedla studentka.
Autorka článku je studentkou fakulty sociálních studií a členkou studentské redakce Magazínu M.