Dokumentarista Karel Vachek: Dnešní filmy? Žádné umění

Režisér Karel Vachek patří mezi nejvýznamnější osobnosti české dokumentární tvorby. Paradoxně přesto, že si o současných filmech moc dobrého nemyslí. „Když se podívám na dnešní film, o němž se soudí, že je něčím důležitý, tak většinou zjistím, že na něm nic podstatného není,“ komentoval současný stav Vachek, jenž vyučuje dokumentaristiku na pražské FAMU. Filmový pedagog se koncem února ukázal na brněnském festivalu Cinema mundi, kde studentům předčítal ze svého nikdy zfilmovaného scénáře.

Přijel jste na festival, jehož organizátoři chtějí českým divákům ukázat dobré filmy, které se běžně v nabídce kin neobjevují. Platí podle vás, že se k nim diváci opravdu nemají jak dostat, nebo jsou jen líní hledat?
Přiznávám se, že nevím. Připadá mi, že důležité věci jsem už viděl a na současných komerčních filmech není nic podstatného. Doopravdy mě proto zajímají jen studentské filmy, mezi nimi se každý rok dvě tři opravdu silné věci najdou. Věřím tomu, že lidé, kteří je dělají, ještě chvíli vydrží a jejich díla budou sílit. Pak to můžou být ty snímky, na které opravdu stojí za to se chodit dívat.

Takže se řadíte do proudu kritiků českého filmu, kteří tvrdí, že jsou všechny české snímky v zásadě stejné?
Tak bych to neřekl, spíš mi u českých tvůrců chybí vlastní myšlenky. Oni kradou po okolí. Většinou je blízko Německo nebo třeba Maďarsko a oni dělají z námětů odjinud skládačky, protože žádné vlastní myšlenky nemají. Ale nejsme v tom sami. Kdo měl naposledy ve filmu opravdu velkou myšlenku? Podle mě snad Andy Warhol, který svoje nestvůrné filmy vyráběl jeden za druhým, a ty přinesly velkou změnu. Ale tím pádem se na takových filmech nedá vydělat. A pokud se to povede, tak spíš náhodou.
Z jakého důvodu se na nich nedá vydělat?
Když se objeví nový film, tak musí být nový do takové míry, že se na něj lidé nechtějí dívat, protože ho neumí interpretovat. Ten film je ovšem udělaný právě proto, aby ho neuměli interpretovat, protože jen tehdy má opravdu silnou energii vstoupit do lidí a dostat se jim až do duše. Interpretace je obrana před filmem. Když znám interpretaci, tak i kdyby tvůrci byli opravdovými umělci, nemůžou mě zasáhnout. Jenže velká část dnešních filmařů ani nikoho zasáhnout nechce, oni se jen chtějí líbit. Ale to si jen málo diváků uvědomuje, většina mezi tím nerozlišuje.

Naznačoval jste, že vedete umělecky nadané studenty. Je možné, aby tvořili hodnotné snímky, ale zároveň byli schopni se jimi uživit?
V první řadě je důležité, že se o umění vůbec pokouší a zkouší to tak dlouho, dokud to jde. Jenže to opravdu znamená nemít moc peněz, najít si třeba jiné zaměstnání a filmy dělat jenom občas. Ale jde to. Dobré dokumenty vznikají, pěkným příkladem je třeba tvorba Terezy Reichlové.