Nově zvolených senátorů z řad studentů jsme se zeptali:
1. Proč jste kandidoval do senátu?
2. Máte nějakou konkrétnější představu, čeho byste chtěl dosáhnout?
1. Chtěl jsem nějak pomoci fakultě a vrátit jí to, co mi dala do studia. Už od června jsem byl náhradníkem ve velkém senátu, takže teď jsem řádně kandidoval. Chtěl bych určitě prezentovat zájmy studentů, protože se na mě obrací hodně spolužáků i cizí lidé, jejichž požadavky nejsou často zcela reálné, takže je potřeba je prezentovat vedení tak, aby se realizovatelnými staly. Právě proto mi přijde strašná škoda, že na straně studentů není velký zájem účastnit se voleb. Odvolit je otázka několika minut. Zvlášť tady na FSS nechápu, že třeba studenti politologie o to nemají větší zájem. Lidé si asi říkají, proč volit, když konkrétně tady na FSS všechno dobře funguje.
2. Hodně zde chybí komunikace mezi učiteli a studenty, a proto je potřeba, aby v senátu byl studentský zástupce a přispíval do diskuse. Například senátor za FSS Jiří Jeřábek dosáhl v minulém senátu toho, aby byly sladěny podmínky knihovních výpůjček na všech fakultách, což je určitě velký úspěch. Je tu ale problém, že studenti neví, čeho se dá dosáhnout, což je věc, kterou bychom měli napravit – udělat kampaň, kde bychom propagovali práci senátu.
1. Důvodem mé kandidatury do AS je takový „čapkovský“ zájem podílet se na správě věcí veřejných a nebýt lhostejný k prostředí, ve kterém studuji. Senáty fakultní i univerzitní mají možnost a svým způsobem i povinnost usměrňovat rozhodnutí vedení fakult nebo univerzity a tím ovlivňovat směr, kterým se univerzita bude rozvíjet. Mandát v AS představuje především velkou zodpovědnost za rozvoj univerzity. A já bych chtěl studovat na prestižní univerzitě. Věřím, že Masarykova univerzita má na to, aby se stala nejprestižnější ve střední Evropě a chci pro to něco udělat. Je jen na nás, jakou si ji utvoříme.
2. Má představa kvalitní univerzity zahrnuje smysluplné a efektivní studium, tvůrčí mezioborový dialog, korektní jednání, dostupné služby knihoven a počítačových učeben, špičkový výzkum, podporu transferu technologií a zavádění potřebných inovací, otevření se domácí i mezinárodní spolupráci, bohatý a pestrý spolkový život. To v českých podmínkách velmi chybí. Na západě fungují taková ta setkávání během dne a společenská konverzace. Tady ti lidé přijdou do práce a odsedí si to tam. Není tu takový zájem o život na škole, o to, co se děje vedle a co dělají kolegové.
1. Prvotně mi šlo o napravení reputace studentů v oblasti nezájmu o cokoliv. Ale jsem odpůrcem takových těch idealistických snah, které se čas od času objeví, že senátoři chtějí zkvalitnit svoji práci a místo toho, aby se zamýšleli nad tím, co dělají, se snaží o rozšiřování počtu schůzí a komisí a subkomisí, což je nesmysl. Už tři roky jsem ve fakultním senátu a jako náhradník už jsem přes rok i v univerzitním, takže vím, že senát sám má velké rezervy ve vlastní práci. Neumí pořádně jednat, a to, že se zástupci jednotlivých fakult ve velkém senátu bojí nebo stydí vystoupit s nějakým vlastním názorem, potom degraduje tento orgán na schvalovací komisi, která do věcí moc nevidí.
2. Jeden senátor sám nezmůže v podstatě nic. Senát pracuje ve sboru a nějakého výsledku se lze dobrat jen společnou rozpravou. Hlavní složkou práce velkého senátu je hlasování, takže jde o to zaujmout správné stanovisko. Za existenci velkého senátu nebylo příliš mnoho případů, kdy by se senát chtěl postavit proti vedení univerzity. V tomto si myslím, že je vedení univerzity, ať už to staré Zlatuškovo nebo to nové Fialovo, spíše v souladu s míněním většiny senátorů. Fakt, že se studenti o činnost senátu moc nezajímají, je širší celospolečenský problém, který senát nemůže řešit. Ale je mi jasné, že výstupní zprávy senátu by měly být v přístupnější a srozumitelnější formě, protože ty současné, dostupné v ISu, jsou vesměs nudné a nezáživné. Tohle napravit má určitě smysl.
1. Nekandidoval jsem s žádným programem, protože se o to senátorství nikdo moc nepere. Ti lidé do toho jdou, protože obětují obrovské množství volného času, aby v případě, že se naskytne možnost, mohli spolurozhodovat o dění na univerzitě. A já chci také posílit naši novou mladou fakultu. Hlavně jde o to, mít tam těch pět hlasů, které má fakulta k dispozici.
2. Něco skutečně prosazovat jde asi opravdu spíš na těch malých senátech. Ve velkém senátu žádné radikální změny udělat nelze. To hlavní je samozřejmě schvalování rozpočtu, a když půjde o peníze, tak budu chtít bránit svoji domácí fakultu. Ale určitě lze něčeho dosáhnout. Věřím, že všechno je to hlavně o lidech. Když si udělají čas, skutečně čtou, co jim rozesílá předseda, a mají v diskusích před vlastním jednáním nějaké věcné připomínky, tak se to dá zohlednit.