Černá linka – základní prvek kresby i nová galerie na pedagogické fakultě
Nejdříve to byla obyčejná chodba, později ji povýšili na Chodbu – galerii. Jenže takový název nejspíš nese několik stovek galerií na různých školách a fakultách po celé České republice. Dnes se tento prostor, kde budou vedle studentů či učitelů katedry výtvarné výchovy vystavovat i umělci nebo studenti jiných škol, jmenuje Galerie černá linka.
Z iniciativy Petra Kamenického byl celý prostor přebudován a boční potemnělá ulička, kde se dlouhodobě konají drobné fotografické prezentace studentů, byla v nadsázce označována jako Galerie myší díra. „A já jsem říkal, že když tady máme Galerii myší díra, tak ten hlavní prostor se může jmenovat Galerie černá linka, což zvukově jde hezky k sobě,“ doplnil Radek Horáček z katedry výtvarné výchovy, když zahajoval vernisáž první výstavy nové galerie. Černá linka má ale hlubší význam, je to základ kresby a veškerého výtvarného vyjádření.
Tématem první výstavy je možná trochu překvapivě smrt, ne zrovna symbol začátku.
„Chtěli jsme činnost galerie zahájit kvalitativně odlišnou výstavou. Smrt je tabuizované téma a je dost zajímavé sledovat, jak studenti takové tabu probourávají,“ říká Petr Kamenický, který jako kurátor tuto výstavu sestavil. Výstava Chladnou zemí představuje práce doktorandů (například Petr Kunčík, Marta Svobodová, Michal Maruška či Ondřej Navrátil), současných učitelů (Jiří Havlíček), absolventů (Petr Kovář) a umělců, kteří na katedře výtvarné výchovy dříve učili (Petr Veselý).
„Potřebujeme především výstavní prostor pro instalace našich studentů, takže tady budeme vystavovat bakalářské práce, diplomky, ale i výstupy praktických zkoušek, třeba z prostorové tvorby nebo z malby,“ popisuje záměr Kamenický. Součástí programu budou i didaktické výstavy, protože na pedagogické fakultě vyrůstají především budoucí učitelé. V plánu jsou i výstavy umělců, kteří by mohli studenty inspirovat v jejich tvorbě.
V průběhu ledna bude Galerie černá linka věnována semestrálním pracím studentů (projekt Introspekce, později malířské klauzury) a na začátek března je plánována výstava zaměřená na umělecké uchopení politické tematiky, což bude korespondovat s druhým ročníkem podobně zaměřeného Týdne výtvarné kultury. „Nechceme ustrnout u jediného směru, rádi bychom univerzitě připravili funkční galerijní prostor s rozmanitým programem a důrazem na současný výtvarný projev,“ dodává Kamenický. Během roku by se mělo vystřídat asi deset výstav.
Možnou alternativou pro pořádání uměleckých výstav by mohl být výstavní prostor Archivu Masarykovy univerzity v budově na Komenského náměstí, kde minulý rok probíhala výstava k 90. výročí založení Masarykovy univerzity. Výstavní program se teprve rodí, a to ve spolupráci Archivu MU a katedry výtvarné výchovy. „V těchto prostorách bychom mohli dělat čtyři pět výstav ročně, v rovině současného umění. Velký otazník je nad možností vydávání katalogů, což vyžaduje výraznější finanční prostředky,“ předestírá možnou budoucnost Kamenický. Masarykova univerzita by tak získala další prostor pro prezentaci uměleckých prací svých studentů i hostů.
