Nově postavené sociálně-pedagogické centrum s více než dvěma desítkami pedagogů volného času a animátorů pro práci v terénu. S takovými výsledky skončil v prosinci minulého roku tříletý projekt studentů a doktorandů Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Angole.
Do Angoly se dostali shodou několika okolností. Seznámili se se skupinkou místních, kteří navštěvovali kurzy na pedagogické fakultě, a také se dozvěděli o projektu České zemědělské univerzity, která tam stavěla střední zemědělskou školu. „Řekli jsme si, že když mohou zemědělci stavět školu, proč bychom tam my nemohli vyzkoušet nějakou pedagogickou aktivitu pro volný čas,“ popsala začátky projektu jeho koordinátorka Lenka Gulová. V roce 2006 tak odjely tři skupiny studentů z fakulty do města Kuito v provincii Bié, kde začaly pracovat s místní mládeží. O dva roky později získali peníze na větší tříletý projekt. „Už jsme nepracovali jen s dětmi, ale chtěli jsme vzdělat také místní pedagogy, aby byl projekt dlouhodobě udržitelný,“ vysvětlila Gulová.
| Angolské školství v číslech |
| 25 % Jen tolik dětí ve školách tvoří dívky. Hlavními důvody, proč do školy nechodí, jsou práce na poli, domácí práce a předčasné sňatky a těhotenství. 54 000 Zhruba tolik školních tříd v Angole stále chybí. Často se vzdělává až na tři směny, a to i přesto, že ve třídách bývá až šedesát dětí. 33 % obyvatel Angoly je negramotných (45 % žen a 18 % mužů). Zdroj: Lenka Gulová, Člověk v tísni, CIA World Factbook |
Uchazeči často nemají ani vystudovanou střední školu, protože v Angole běžně učí ve školách lidé se základním vzděláním. Poté, co projdou pedagogickým kurzem, dostanou registraci od angolského ministerstva školství a pak mohou pracovat jako učitelé. Animátoři budou docházet za dětmi do terénu, pedagogové volného času budou připravovat aktivity pro děti přímo v sociálně-pedagogickém centru.
Vytvořit tým animátorů nejdříve nebylo vůbec jednoduché, v začátcích byla o vhodné uchazeče nouze. Potom se ale situace změnila, v roce 2008 se Angolané začali do kurzu hlásit sami. „Naši studenti jsou čím dál lepší, perspektivnější, mají obrovský potenciál. Vzdělali jsme početnou skupinu angolských animátorů, kteří pracují v terénu v příměstských částech Kuita,“ uvedla Gulová. Nějaké kulturní rozdíly při vzdělávání Angolanů čeští pedagogové nepocítili. „Když mluvíme o vztahu k dětem nebo o pedagogické práci, lidé jsou si hodně podobní,“ dodala.
Nové centrum pro děti
Významnou součástí projektu byla i výstavba sociálně-pedagogického centra v Kuitu. Děti tam budou moct chodit do různých kroužků od výtvarné výchovy přes hry až po sport. „Není to ale jenom o hrách, je tam prostor i pro povídání. Děti se tam setkávají s jiným druhem pedagoga, než je učitel ve škole, může k nim být otevřenější a přátelštější, může je vést a inspirovat pro další život,“ dodala Gulová.
Centrum je určeno až pro dvě stě dětí. Jeho jedinou nevýhodou je, že do něj má přístup pouze určitá skupina zájemců. Leží totiž ve středu města. I na to ale autoři projektu mysleli. „Děti z příměstských částí, takzvaných bair, do tohoto centra nikdy nepřijdou. Proto provádíme i terénní pedagogickou práci, která spadá pod Kabinet sociální pedagogiky při místním ředitelství školství v Kuitu. V těchto čtvrtích dochází sociální pedagogika za dětmi,“ vysvětlila Gulová. Na předměstích se postavilo deset slaměných přístřešků zvaných jang, ke kterým přicházejí angolští animátoři a pracují s tamějšími dětmi.
Co dál?
Vybudováním centra to ale pro sociální pedagogy nekončí. Vymysleli další projekt, který je zaměřen na stáže studentů a doktorandů z fakulty, díky němuž může spolupráce s angolskými animátory pokračovat. „Pro Angolany je přítomnost našich pedagogů a vzdělavatelů důležitá. Motivují je k dalšímu studiu a podporují je v pedagogické práci,“ dodala Gulová.
O rozvojové pomoci čtěte také zde.