Nápad založit ekonomicky zaměřenou fakultu se rodil několik let. Jaká byla cesta k nové fakultě?
V 80. letech existovalo na právnické fakultě Výzkumné pracoviště ekonomiky a řízení nevýrobní sféry. Ovšem to, co se vyzkoumalo, mělo jen malý dopad. Nezapomeňme, že to byla doba, kdy třeba slovo privatizace málem nemohl nikdo vyslovit. Když přišel přelomový rok 1989, hledali jsme cestu, jak vzniklý potenciál uplatnit. Tou byl nakonec vznik ekonomicko-správní fakulty.
Jak se na vznik nové fakulty dívaly ty tradiční?
V mnoha případech na to pohlížely s nedůvěrou, ale myšlenku velmi jasnozřivě podporoval tehdejší rektor Jelínek. Ten byl hodně ovlivněn francouzským prostředím a právě po vzoru Francie jsme fakultou ekonomickou i správní. Samotnému vzniku ovšem předcházela dramatická jednání. Argumentovali jsme, že v době tržní ekonomiky bude po ekonomech vysoká poptávka, a fakulta se tak bez problémů uživí. Tradiční fakulty o tom pochybovaly. I rozhodující jednání akademického senátu bylo docela bouřlivé.
Co se na něm dělo?
Dodnes nevím jak, ale objevil se na něm tehdy velmi populární politik Fedor Gál, jenž dokáže být velmi sugestivní. Pronesl krátký proslov, který byl tak přesvědčivý, že pro návrh zvedli ruku i ti, kteří to původně asi v úmyslu neměli, a tak těsnou většinou prošel.
Když si vzpomenete na první léta existence fakulty, změnil byste dnes něco?
Myslím, že jsme nezačali vůbec špatně. Všechno se dělo za pochodu, na přípravu na výuku jsme měli asi tři čtvrtě roku, ale postupně jsme všechno vylepšovali. Tehdy ještě neplatil kreditový systém, studium bylo pětileté a jen denní. Nejdříve jsme sídlili v budově na Zelném trhu, která byla pro podobné účely zcela nevhodná, ale zažili jsme tam velkou show, když přijel tehdejší premiér Václav Klaus. Byl na vrcholu popularity, čekala na něj aula plná studentů a stovky lidí před fakultou. Když jsme s ním s panem rektorem zůstali sami, tak se ptal, co jsme vůbec zač, a vytkl nám, že nemáme pouze bakalářský, ale rovnou magisterský stupeň studia. Podle jeho názoru jsme si tím jako začínající fakulta dovolili příliš. Pak se však v aule setkal se studenty, a ti byli úžasní. Diskutovali s velkým zájmem, a tak se Klaus nepřímo omluvil. Říkal, že přijel s pochybnostmi o úrovni fakulty, ale nebyl k nim důvod.
Na počátku fungování fakulty uchazeč o studium neměl moc jiných možností, kde ekonomický obor studovat. Dnes je tomu naopak. Co tomuto trendu říkáte?
Kapacity už jsou příliš velké, to je jednoznačné. Když jsme začínali, tak naši první absolventi získali místa, o kterých se dnešním ani nesní – ve špičkových poradenských institucích a bankách, brzy se dostávali do top managementu. Dnes už takový zájem není. My jsme na začátku brali z deseti uchazečů jednoho, teď v jednom oboru například ze čtyř jednoho. Dřív se vybírala jen špička, kdežto dnes není výběr tak velký a na kvalitě posluchačů je to znát. V současné době proto uplatňujeme politiku stability počtu studentů. Další rozvoj kapacit orientujeme na vědecko-výzkumnou práci a publikační činnost.
Pro všechny vysoké školy je dnes důležitá spolupráce se soukromými firmami. Necítíte ovšem tendenci, že majitelé firem si v ekonomických záležitostech chtějí zaměstnance školit sami a vidí raději uchazeče s „odbornějším“ vzděláním?
Komunikace s praktiky je někdy složitá. My o ni přirozeně velice stojíme a při různých setkáních a konferencích se ptáme, co čekají od našich absolventů, ale často se ukáže, že to sami nevědí. Zmiňují, že by uchazeč měl umět pracovat s počítačem, ovládat jazyky a zbytek si ho naučí. Ředitel má pocit, že to může fungovat, jde to však jen stěží. Jistě, může vzít pracovníka do účtárny a naučit ho ovládat účtovací program. Ale takový člověk nemá přehled o podniku jako celku, chybějí mu znalosti k tomu, aby si komplexní pohled vytvořil. Bez něj se do vyšších struktur podniku propracovat nemůže.
Přestože školy s firmami spolupracují, narážejí studenti na problém, že jim po absolvování chybí praxe. Jde o nedostatek na straně školy, nebo je chybu třeba hledat jinde?
Uznávám, že tento problém existuje, a my na ekonomicko-správní fakultě děláme mnohé, abychom jej minimalizovali. Nabízíme předmět, který se jmenuje praxe, ale jen jako volitelný, protože všem posluchačům, a máme jich tisíce, nejsme schopni praxi zajistit. Vzhledem k tomu, v jak širokém spektru soukromých i státních subjektů se naši absolventi uplatňují, nemůžeme reálné podmínky praxe ve škole dost dobře nasimulovat. Máme ale velké množství praktických předmětů a v některých z nich aplikujeme případové studie a manažerské hry. Ti, kteří mají o obor zájem, pracují už při studiu. Nevidíme to sice rádi, protože jim na studium zbývá méně času, ale ono je to na jejich znalostech a dovednostech znát.