„Socha nebo spíše objekt je inspirovaný přírodou. Představuje stébla trávy, která se stejně jako jejich předloha volně pohybují při poryvu větru,“ popisuje svoje dílo Pavel Tasovský a doplňuje, že objekt byl speciálně vytvořený pro kampus. „Přišlo mi vhodné, aby se zde vedle statických budov něco hýbalo a měnilo svůj tvar,“ dodává.
Umisťování soch do univerzitních budov má na Masarykově univerzitě už dlouholetou tradici, kterou založil bývalý rektor Eduard Schmidt a kterou podle slov současného rektora Petra Fialy rozvíjí neformální okrašlovací spolek, jehož členy je celá řada akademiků – milovníků umění.
„Získávání uměleckých děl je otázkou dlouhých let, během nichž jsme oslovovali různé české a slovenské sochaře, ale také firmy, které stavěly kampus, aby vyšetřily nějaké peníze i na nákup umění. Univerzita sama by na nákup kvalitního umění nikdy neměla,“ vysvětluje onkolog Jiří Vorlíček, který mezi členy spolku také patří. Dodává, že soch je nakonec daleko víc než se čekalo, nejen v kampusu, ale po celé univerzitě.
První sochou, která ozdobila exteriéry univerzitního městečka, byl symbolicky Rozkvět vzdělanosti od Vladimíra Preclíka, studenti a zaměstnanci univerzity se zde mohou setkávat například i s díly Olbrama Zoubka, Lukáše Rittsteina nebo Aleše Veselého.
Pavel Tasovský, jehož dílo nejnověji zpestřilo fakultu sportovních studií, už dříve umístil jednu svou sochu na přírodovědeckou fakultu. Je jí kyvadlo pojmenované Ano a podle umělce představuje stylizovanou hlavu, jež neustále přikyvuje jako připomínka totalitních dob.
Tasovský je absolventem Školy uměleckých řemesel v Praze, od roku 1989 provozuje kovářskou dílnu v Náměšti nad Oslavou a zabývá se volnou tvorbou. V minulosti se podílel na významných zakázkách, jako je Malovaný dům v Třebíči, hrad Špilberk, Moravské zemské muzeum nebo poutní kostel ve Křtinách.
