Proč jste se rozhodl kandidovat na funkci děkana FF?
Během pěti let ve funkci proděkana jsem viděl, že se mohu podílet na konečné podobě řady věcí, jejichž uskutečnění mi připadalo pro fakultu užitečné, mohl jsem být u toho, když něco rozumného vznikalo, bylo možné se přičinit i o průběh a rozsah akcí, kterými se fakulta, s kterou se plně ztotožňuji, modernizovala. Věřím, že budu moci v mnoha aktivitách pokračovat a získávat pro ně stále větší okruh aktivních příznivců z řad akademické veřejnosti.
S jakými záměry a cíli nastupujete do této funkce? Jaké jsou podle vás hlavní aktuální problémy Filozofické fakulty? Které z nich budete chtít řešit nejdříve?
Své záměry jsem přiblížil v podobě tezí programového prohlášení, z nich bych zdůraznil ty, které se týkají vytváření předpokladů pro vědeckou práci. Dnes na fakultě zaznívá mnoho hlasů, které volají po změně situace. Ze všeho nejdříve je chci vyslechnout, konfrontovat se svými představami, vytvořit „poradní sbor“ a s jeho pomocí dospět k co možná nejširší dohodě umožňující spolupráci, do které by se zapojilo maximum oborů z celé fakulty. Tento bod bych chtěl naplňovat okamžitě, pokud bych mohl započítat i neoficiální setkávání, tak jsem s tím vlastně už začal. Jako nezanedbatelné bych viděl i rozšiřování studijních nabídek (obsahově i ve využívání nových forem) ve všech typech studia, minimalizování překážek ve studiu za současného zpřísnění průchodu přes vybrané klíčové body studijní dráhy. Zcela jiný okruh problémů bude představovat stavební činnost v areálu fakulty. Bude spojena s vystěhováním celých objektů, organizačně to jistě nebude jednoduché. Nejdůležitější ovšem stále je, zda budou potvrzeny finanční prostředky na tuto plánovanou rekonstrukci. Úplně největším problémem fakulty by bylo, kdyby k této rekonstrukci nedošlo.
Prof. PhDr. Josef Krob, CSc. (1956) je profesorem na katedře filozofie FF MU, odborně se zabývá tématikou kosmologie, ontologie a gnozeologie. Před svým zvolením do funkce děkana, jejíž období je podle letošní novely vysokoškolského zákona prodlouženo na čtyři roky, vykonával funkci proděkana pro doktorské studium a elektronickou agendu.
Jednou z vašich priorit je také vybavování poslucháren projekční a audio technikou. Máte bližší představu, jak tyto investice financovat?
Doposud jsme využívali zejména dvou zdrojů na vybavení poslucháren projekční technikou – transformační a rozvojové programy a vlastní investiční prostředky, jeden rozsáhlý projekt byl v režii FRVŠ. Hlavní zdroje zůstávají stejné i pro rok 2006 a doufám, že i pokud se situace v dalších letech změní, tak jenom proto, že se tyto možnosti rozšíří o další zdroje.
Z vašeho programového záměru vyplývá, že hodláte přerozdělit stávající kompetence proděkanů. Můžete tento plán konkretizovat? Podepsala se nějak na tomto záměru vaše vlastní zkušenost ve funkci proděkana?
Ano bezpochyby. Bez předchozí zkušenosti bych si o tom vůbec netroufal uvažovat. Ale bylo by pošetilé očekávat nějaké revoluční změny. Studenti budou stále chodit na studijní oddělení, stávající referentky budou spravovat své referáty. Jenom jsem se přesvědčil, že zátěž je mezi proděkany rozdělena poměrně nerovnoměrně nikoli snad pro neochotu pracovat, ale z pouhé tradice a setrvačnosti. Z takového setrvačného běhu lze mnohdy vyskočit i pouhou maličkostí, drobným zásahem, který naruší zavedené stereotypy – třeba pouhým přejmenováním, rozdělením či sloučením činností s ohledem nikoli na tradici, ale tak, aby to bylo logické zejména pro uživatele – studenty a učitele. Konkrétní způsob a jednání o výsledné podobě bude předmětem prvního společného setkání s proděkany.
Byl jste jediným kandidátem, přesto jste byl zvolen jen poměrně těsnou většinou. Nevnímáte to jako signál, že se během výkonu funkce budete muset potýkat s vnitrofakultní opozicí?
Pro mě volby začaly vlastně již nominacemi. Byl jsem rozhodnut nominaci nepřijmout či dokonce později i vzdát, pokud by se objevily návrhy na jiného kandidáta ve výrazně větším počtu a významnější skladbě navrhovatelů než v mém případě. Nestalo se tak a stále si myslím, aniž bych chtěl snižovat význam a důležitost rozhodování senátu, že i samotné nominace vypovídají o mnohém. Jistěže se objeví rozdílné názory na řešení společných problémů, ale spíše než potýkání bych raději volil vzájemnou domluvu, bude-li možná a s nadějí na smysluplný výsledek. Podle mého názoru to ani jinak není možné na fakultě s desítkami oborů, které i když sledují ve výsledku shodný cíl, mají různé možnosti a představy jak jej dosáhnout.