Známý výrok Alberta Einsteina říká, že existují tisíce způsobů, jak zabít čas, ale žádný, jak ho vzkřísit. Času nemá nikdo nikdy dost a hlavně v dnešní době, která stále zrychluje. I proto jako by se roztrhl pytel s nejrůznějšími návody, jak hospodařit s časem, a příručkami, které se snaží vymazat z úst pracujících, ale třeba i studentů větu: „Nestíhám!“
Mezi nejčastěji uváděné chyby ve vlastním time managementu patří váhavost, oddalování činnosti, kterou bylo potřeba udělat již dříve, většinou hned když se objevila. Autor knihy Mít vše hotovo David Allen radí přicházející úkoly, které jsme schopní vyřídit do dvou minut, řešit ihned. Ostatní pak třídit na realistické a nerealistické a okamžitě vytvářet plán jejich splnění.
S čím má řada lidí problém, je pak také neschopnost delegovat práci, tedy přenášet některé úkoly na jiné, kteří jsou zrovna schopni je zvládnout lépe a efektivněji. Takové delegování nemusí nutně probíhat v rovině vedoucí pracovník versus podřízený. Může jít o převedení úkolu na kolegu, který má zrovna čas nebo je třeba v dané problematice obratnější. Smyslem delegování má být totiž především uvolnit sebe samého pro práci, kterou musíte nutně udělat právě vy.
Mezi nejčastěji uváděné chyby ve vlastním time managementu patří váhavost, oddalování činnosti, kterou bylo potřeba udělat již dříve, většinou hned když se objevila. Ilustrační foto: Martin Kopáček.
Další z řady rad v hospodaření s časem: Vytvořit si plán a stanovit si jasné cíle s definovaným výstupem. Zní to jako poměrně přirozená věc, kterou ale ne každý vždy dělá. Po vytvoření plánu manažeři vesměs jednohlasně radí: soustředit se na dnešek místo přemýšlení o zítřku. I když ale tohle všechno zvládnete, tak stále ještě nemáte vyhráno. Čeká vás uskutečnění plánu.
Všechno, co se v příručkách radí, má totiž jeden problém. A tím je přirozená lenost. Sebelepší rady a plánování nepadnou na úrodnou půdu tam, kde se člověku jednoduše nechce. I ten nejlepší detailně zpracovaný kalendář úkolů v takovém případě nepomůže a dá se vlastně dělat už jen jediné: odpočinout si a začít znovu.
Odolávání stresu
Aby se člověk nezbláznil, musí se naučit říkat: „Ne.“ Pro řadu lidí je to problematické, protože mají určitý pocit nejistoty, co si o nich lidé pomyslí, když je odmítnou. Je proto potřeba umět odmítat s taktem, ale také neústupně. Takové chování je podstatně lepší než vytváření falešných nadějí, které nebudete schopní naplnit. V opačném případě si lidé zvyknou, že na vás mohou směřovat kdykoliv jakékoliv úkoly, nebo na vás zanevřou, protože neplníte sliby. Každopádně se dostanete do nepříjemné situace.
Jak čelit stresu, když už jste se mu nevyhnuli? Známý konzultant v oblasti řízení managementu John Adair nabízí několik kroků pro překonání stresu. Mezi ty nejdůležitější patří třeba vyhýbat se izolaci, nejlepší je se prostě vypovídat třeba kamarádovi. Klíčové je také odhalit vlastní limity, tedy nepřijímat a nedávat si dále nerealistické závazky. A rada za všechny: soustředit se na přítomnost – nemá cenu trápit se něčím minulým, ani se stresovat tím, co teprve přijde.