Na programu byly referáty Kolik Evropanů, tolik jazyků (prof. PhDr. Rudolf Šrámek, CSc.) a Co s žáky Nečechy (doc. PhDr. Karla Ondrášková, CSc.). Semináře pořádané dvakrát do roka mají od letošního roku akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Pravidelně se jich zúčastňuje téměř stovka učitelů, mezi nimi také mnoho absolventů pořádající katedry.
Obsáhlé vystoupení prof. PhDr. Rudolfa Šrámka, CSc., duchovního otce Fora bohemica, vyvolalo živou diskusi a potvrdilo, že jeho témata jsou pro učitele zajímavá. Od roku 2004, kdy se členy sjednocené Evropy stalo Česko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Malta a Kypr, se jazykové území EU rozšířilo na východ a jihozápad. Mnohdy si neuvědomujeme, že se také rozšířila příslušnost k jazykovým rodinám a druh užívaného písma. Kromě latinky a řeckého písma se objevuje azbuka jako písmo (v baltských zemích i velice početných) jazykových menšin žijících v přistupujících státech Evropy. Ani jeden z jazyků přistupujících zemí nebyl do roku 2004 zastoupen v EU, ani jeden z jazyků dřívějších zemí Unie není jazykem v žádné přistupující zemi, s výjimkou angličtiny na Maltě a řečtiny na Kypru. V Chartě základních práv EU (Nizza 2000, čl. 22) se dočteme, že unie respektuje různorodost (pestrost) kultur, náboženství a jazyků, zdůrazňuje se zákaz diskriminace z jazykových důvodů (čl. 21). Ve skutečnosti je třeba počítat i s jazykovými konflikty, neboť kompromisní formulace „respektování“ neznamená „garantování“, tj. žádnému jazyku není zaručen jeho určitý, konkrétní status, žádnému mluvčímu se nezaručuje užití jeho mateřského jazyka na oficiálním fóru.
Jak je to tedy s jazyky v Evropské unii? Platí zásady řádně a dobře ovládnout a pěstovat svůj národní jazyk, znát jazyk souseda, nejlépe dvou sousedů, na komunikační úrovni znát alespoň jeden z úředních jazyků EU, respektovat jazyk menšin a jiných etnik, například imigrantů.
Jaké důsledky to má pro práci ve škole? Znamená to pěstovat svůj jazyk a národní kulturu a nepovyšovat ji nad jiné, vytvářet vědomí multijazykové Evropy, začínat s výukou cizích jazyků v raném věku, podporovat mobilitu a rozvoj bádání o nové jazykové situaci Evropy.
Ve srovnání s jinými přistupujícími státy jsme trochu zaspali ve škole. Je třeba věnovat se výuce cizích jazyků, což přináší velké výzvy pro didaktiky cizích jazyků. Budeme muset zvážit, zda je pro naše žáky důležitější umět dobře gramatiku, nebo si koupit lístek na vlak či pozvat slečnu na rande. Vždyť jazyk má Evropany sbližovat. A nezapomínejme na toleranci a vztah k menšinám. Žijí zde s námi a chodí do našich škol. Naši učitelé, účastníci Fora bohemica, je učí češtině. Tak ať se jim práce daří.
Obsáhlé vystoupení prof. PhDr. Rudolfa Šrámka, CSc., duchovního otce Fora bohemica, vyvolalo živou diskusi a potvrdilo, že jeho témata jsou pro učitele zajímavá. Od roku 2004, kdy se členy sjednocené Evropy stalo Česko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Malta a Kypr, se jazykové území EU rozšířilo na východ a jihozápad. Mnohdy si neuvědomujeme, že se také rozšířila příslušnost k jazykovým rodinám a druh užívaného písma. Kromě latinky a řeckého písma se objevuje azbuka jako písmo (v baltských zemích i velice početných) jazykových menšin žijících v přistupujících státech Evropy. Ani jeden z jazyků přistupujících zemí nebyl do roku 2004 zastoupen v EU, ani jeden z jazyků dřívějších zemí Unie není jazykem v žádné přistupující zemi, s výjimkou angličtiny na Maltě a řečtiny na Kypru. V Chartě základních práv EU (Nizza 2000, čl. 22) se dočteme, že unie respektuje různorodost (pestrost) kultur, náboženství a jazyků, zdůrazňuje se zákaz diskriminace z jazykových důvodů (čl. 21). Ve skutečnosti je třeba počítat i s jazykovými konflikty, neboť kompromisní formulace „respektování“ neznamená „garantování“, tj. žádnému jazyku není zaručen jeho určitý, konkrétní status, žádnému mluvčímu se nezaručuje užití jeho mateřského jazyka na oficiálním fóru.
Prof. PhDr. Rudolf Šrámek, CSc., duchovní otec Fora bohemica, vystoupil s obsáhlým příspěvkem Kolik Evropanů, tolik jazyků. Foto: Ondřej Ženka.
Jak je to tedy s jazyky v Evropské unii? Platí zásady řádně a dobře ovládnout a pěstovat svůj národní jazyk, znát jazyk souseda, nejlépe dvou sousedů, na komunikační úrovni znát alespoň jeden z úředních jazyků EU, respektovat jazyk menšin a jiných etnik, například imigrantů.
Jaké důsledky to má pro práci ve škole? Znamená to pěstovat svůj jazyk a národní kulturu a nepovyšovat ji nad jiné, vytvářet vědomí multijazykové Evropy, začínat s výukou cizích jazyků v raném věku, podporovat mobilitu a rozvoj bádání o nové jazykové situaci Evropy.
Ve srovnání s jinými přistupujícími státy jsme trochu zaspali ve škole. Je třeba věnovat se výuce cizích jazyků, což přináší velké výzvy pro didaktiky cizích jazyků. Budeme muset zvážit, zda je pro naše žáky důležitější umět dobře gramatiku, nebo si koupit lístek na vlak či pozvat slečnu na rande. Vždyť jazyk má Evropany sbližovat. A nezapomínejme na toleranci a vztah k menšinám. Žijí zde s námi a chodí do našich škol. Naši učitelé, účastníci Fora bohemica, je učí češtině. Tak ať se jim práce daří.
Karla Ondrášková,
garant Fora bohemica
a docentka na katedře českého jazyka PdF MU
garant Fora bohemica
a docentka na katedře českého jazyka PdF MU