Kvalita byla sledována jednak jako komplex vlastností předpokládaných i očekávaných jako osobnostní výbava budoucího lékaře, a také jako soubor všech výukových prostředků, které ke konečnému propojení dvou kýžených podstat – kvalita a lékař – přispívají.
Na rozdíl od loňského pestřejšího tematického rozběhu v sedmi diskusních celcích, koncentrovalo se jednání kolem tří základních témat: profil absolventa LF MU; oborová provázanost při studiu na LF Mu; výuka praktických dovedností na LF MU. Samy názvy rozkrývají předmět diskuse, ale i záměr, aby bylo studium na Lékařské fakultě studiem prestižním.
Mnohé bylo předznamenáno úvodním vystoupením děkana prof. MUDr. Jana Žaloudíka, CSc.: Profilace, provázanost, praxe aneb variace na slovo učit se. Ty variace byly čtyři – doučit se to, co bylo začato před maturitou; naučit se získávat a účelově vybírat, systematicky třídit a kontextově chápat informace; vyučit se jak zkušenost a prožitek převádět na specifické empatie, bez nichž nelze pomáhat bližnímu překonávat nemoc; a konečně vyučit se. Vyučit se co nejdokonalejší zručnosti – tu potřebuje nejen chirurg a stomatolog. Jedním z výsledků loňských konferenčních debat bylo zavedení logbooku pro studenty všeobecného lékařství, v němž jsou vyjmenovány minimální dovednosti požadované před odchodem do praxe.
Druhá konference o studiu na LF MU, jejímž cílem je prezentovat nové způsoby jak získávat znalosti z oboru, zaznamenala zvýšený zájem přednášejících.
Celkem pětadvacet vystoupení - tedy o deset méně než loni - na jejichž přípravě se podílelo pětašedesát vyučujících - celekem o třicet více než loni - by si zasloužilo individuální zhodnocení. Přinášely totiž osobité zkušenosti i konkrétní návrhy na koordinaci výuky mezi dotykovými obory - např. biologie, biochemie či biofyziky; mnoha obory prostupující anatomie a fyziologie apod. Obdobně jako loni, i letos vyjde sborník, který se jistě nestane pouze historickým dokumentem a kde bude možné konkrétní přednášky vyhledat.
Nově se na jednání prezentovalo jisté řešení poměrně omezených možností získávat potřebné dovednosti už během praxe hlavně v chirurgických oborech využíváním telemedicíny. Filmové záznamy i přímé přenosy náročných operací - např. srdce, mozku, transplantace orgánů, odstraňování zhoubných nádorů, cizích těles ze zažívacího traktu, ale také z očí, uší i nosu - jsou vděčně přijímaným výukovým materiálem, ale zručnost nevycvičí. V současných podmínkách není možné zajistit všem studentům osobní přítomnost na operačním sále, nedovolí to ani jeho prostor, ani přísná hygienická pravidla, ani s tím spojené poměrně vysoké náklady.
Je mnoho toho, čím se studenti lékařství od ostatních podstatně liší. Kromě stomatologů, kteří se musí postavit ke křeslu hned po promoci, trvá poměrně dlouho, než se může lékař postavit samostatně např. k operačnímu stolu. K tomu musí projít ještě nelehkou atestační přípravou. Učit se musí po celý život – intenzivně a kvalitně, jinak by v moderní medicíně neobstál. A kdo z nás nechce jen tu nejkvalitnější lékařskou pomoc, zklame-li nás zdraví?