Mají mít homosexuální páry legální nárok na adopci dětí? Podle výsledků poslední Masarykovy debaty, která se uskutečnila v úterý 14. května na právnické fakultě, ano. Její návštěvníci se nakonec z 84 procent vyslovili pro tuto tezi. V debatě však padaly argumenty, které o takové jednoznačnosti nesvědčily.
Ten první se točil už jen kolem výrazu nárok. Podle bývalého poradce premiéra pro lidská práva Romana Jocha totiž mají nárok na výchovu dítěte jen biologičtí rodiče, nikdo jiný.
„To slovo znamená právo, které je automatické. Když o něco požádám, mám jistotu, že to dostanu. U dětí by to platit nemělo,“ naznačil Joch a uvedl, že mu takový pohled přijde příliš dospělocentrický. „Má se přece zohledňovat nejlepší zájem dítěte a ten je v různých situacích různý.“
Vynecháme-li nárok, zůstaneme u možnosti. Ani tu dnes ale české homosexuální páry nemají – pokud žijí dva muži nebo dvě ženy v registrovaném partnerství, zákony jim momentálně neumožňují adopci dítěte z ústavu ani to, aby si jeden z partnerů stal rodičem dítěte, které je biologicky potomkem toho druhého. Pokud ale jako oficiální svazek nefungují, osvojit si dítě toho druhého mohou.
„Naše společnost je lidskoprávní, deklarujeme, že jsou si všichni rovni, ale v tomto případě registrované páry diskriminujeme,“ uvedl Zdeněk Sloboda, sociolog a předseda Platformy pro rovnoprávnost uznání a diverzitu. Poukázal přitom na to, že řadu dětí už homosexuální páry vychovávají. „Odhadujeme, že je jich několik stovek. Ze stávající zákonné úpravy jim ale plynou problémy.“
Joch uznal, že existují situace, u kterých by stálo za to změnu zvážit. „Když dítěti umírá biologická matka a ono je zvyklé na její partnerku, se kterou léta žilo, adopce by možná být měla,“ konstatoval předseda Občanského institutu, jenž se ale proti dalším možnostem osvojování brání.
Ideální a idealizovaná tradiční rodina
Spolu s lékařkou a psychoterapeutkou Ilonou Burdovou argumentoval Joch především tím, že dítě potřebuje mít pro svůj vývoj ve svém okolí mužské i ženské vzory. „Muž a žena se liší a právě zdravé napětí mezi těmito dvěma protipóly umožňuje růst. Dítě potřebuje oba protipóly, aby se naučilo žít ve světě, kde jsou oba zastoupeny,“ sdělila Burdová a za příklady dávala zkušenosti primitivních kmenů, v nichž chlapec roste v rodině, ale v určitém momentu jej otec vezme na lov, „aby se z něj stal chlap“.
Vycházela také ze své praxe, v níž se setkávala s dětmi, které například v důsledku rozvodu vychovávala jen matka s babičkou, a zanechalo to na nich následky. Když však dostala otázku, zda sledovala také děti stejnopohlavních párů, připustila, že s takovými žádnou zkušenost nemá.
Debaty o tom, zda nemůže duševnímu vývoji člověka škodit, že vyrůstá pod vedením dvou matek nebo otců, se vedou dlouho. Výzkumy provádí odborníci více než třicet let a rizika zatím spíš vyvrací.
Organizátoři v analýze k tématu zmiňují třeba sexuologa Jaroslava Březinu, jenž se odvolává na jednu z amerických studií. Její zjištění vyústila v závěr, že mezi dětmi, které vyrůstaly u stejnopohlavních dvojic, se nakonec vyskytovalo méně lidí s homosexuální orientací než v obecné populaci.
„Když můžou heterosexuální páry vychovat dobrého gaye nebo lesbu, tak proč by nemohly homosexuální rodiny vychovat dobrého heterosexuála,“ zeptal se v diskusi Sloboda a mimo jiné také zpochybnil podle něj idealizovaný koncept tradiční rodiny.
„Lidé nejsou jen růžoví a modří. Existují různé ženy a různí muži a spíš než o otcovských a mateřských rolí má cenu se bavit o rodičovských rolích, které dokážou plnit muži i ženy stejně.“ Ani tím však Sloboda své oponenty v diskusi nepřesvědčil. I třicet let výzkumů je podle nich pořád málo.
