Ještě do 27. října je v Domě pánů z Kunštátu k vidění výstava s názvem Creative help. Každý den od 10 do 18 hodin ukazuje výtvarná díla klientů různých sociálních zařízení a dokumentuje také několikaletou práci studentů Katedry výtvarné výchovy z Pedagogické fakulty MU. Právě oni vedli workshopy, kde díla vznikala.
Ačkoliv výstavou tříletý projekt končí, zážitky, které si z něj studenti odnesli, si budou pamatovat dlouho. „Hodně jsem si poopravil svůj pohled na cílovou skupinu, do té doby jsem s romskými dětmi moc zkušeností neměl. Byly strašně vděčné. Veškerou energii, kterou jsme do nich vložili, vrátily tisíckrát,“ přiblížil svoje poznatky Petr Kunčík.
Spolu s kolegyní Mariannou Petrů vedl výtvarné dílny v Muzeu romské kultury a v ateliérech katedry, kam romské děti docházely. „Mě to naučilo rychlosti. Přece jen když máte na starost dvacet takových dětí, je to dost náročné. Člověk musí být pohotový a mít v záloze spoustu náhradních úkolů,“ doplnila s úsměvem Petrů.
Muzeum romské kultury bylo jen jednou z institucí, ve kterých katedra výtvarné výchovy tvůrčí dílny pořádala. Studenti docházeli i do diagnostického ústavu, uprchlických táborů nebo do domova pro seniory. Většina z nich vystřídala hned několik míst, kde s klienty díla vytvářeli.
Co kolektiv, to zcela odlišný přístup. „Například senioři vždycky potřebovali vědět, jaký má jejich práce smysl, nejde je nalákat jako děti na věc, která je prostě jen atraktivní,“ podotkla koordinátorka projektu Marta Kovářová. Ona a její kolegové si mimo jiné potvrdili, že u seniorů funguje vize toho, že vytvoří něco, co bude mít hodnotný výsledek a v ideálním případě tím můžou obdarovat své blízké.
Za takový výsledek se dá počítat i možnost ukázat svůj výtvor na právě prezentované výstavě. Autoři vystavovaných děl nejsou slavní umělci a asi se nedá očekávat, že se jimi stanou, ale za každým kusem, na který návštěvníkovi Domu pánů z Kunštátu padne oko, se skrývá zajímavý lidský osud.
Pod vysokými stropy paláce v centru města visí třeba velkoformátová díla pana Vaška z domova pro seniory v Podpěrově ulici v Brně. 90letý muž pečuje v domově o svoji manželkou, která už nevstává z lůžka. Na dílnách si našel způsob, jak se tvořivě realizovat a přitom zůstat ženě nablízku. Když má volnou chvíli, sedá k počítači, daru od vnuků, a v textovém editoru vytváří pomocí symbolů obrazy, které nyní vévodí první části expozice.
Ačkoliv projekt pedagogické fakulty výstavou vrcholí, jeho strůjci by v tom, co začali, rádi pokračovali. „Vytvořila se cenná přátelství a vazby, které nechceme ztratit. Studenti začali v institucích dělat i své diplomové práce a některé seniory téměř adoptovali jako svoje babičky a dědečky,“ podotkla Kovářová.
Když mluví o reakcích, zmiňuje slova ředitelů jednotlivých zařízení, kteří jsou rádi za to, že se jejich klientům zpestřuje každodenní stereotyp a dostávají se k nim nové podněty. Lidé ze sociálně znevýhodněných skupin mají díky tvorbě také možnost objevit nepoznanou část sebe sama. „Třeba děti z diagnostických ústavů často nevidí vlastní hodnotu. Tím, že něco vytváří, zjišťují, že jsou šikovné, k něčemu, začnou si víc věřit a je to pro ně ohromná psychická vzpruha.“