O krizi českého stranického systému se mimo jiné mluvilo v uplynulém týdnu na 10. Brněnském politologickém sympóziu na fakultě sociálních studií. Politolog Daniel Kunštát ale upozornil, že existuje strana, které se žádná krize nedotýká. Je jí, vzhledem k historickému vývoji posledních třiceti let trochu paradoxně, Komunistická strana Čech a Moravy.
V posledních volbách do poslanecké sněmovny získali komunisté hlasy 741 tisíc lidí, což odpovídalo 15 procentům celkového počtu příchozích voličů. Tři roky předtím přitom strana nalákala na svůj program a osobnosti o 150 tisíc lidí méně.
„KSČM posílila také na krajské úrovni a jen tím potvrzuje, že ač se to tak po revoluci nemuselo zdát, je velice konstantní a relevantní složkou českého politického systému. Podařilo se jí udržet si vlivnou pozici navzdory tomu, že je vnímána jako nesystémový subjekt,“ uvedl Kunštát, který na konferenci vystupoval jako zástupce pražského CEVRO institutu, kde je vedoucím katedry politologie a mezinárodních vztahů, a Sociologického ústavu akademie věd ČR.
Jako jeden z důvodů, proč se český stranický systém nachází v krizi, bývá uváděno to, že se zavedené strany odchýlily od svých původních hodnot a to, že ty nově vznikající žádná komplexní hodnotová schémata nereprezentují. Komunistická strana podle všeho těží z toho, že hned po listopadové revoluci část jejích členů zarazila snahy o transformaci a převládlo křídlo prosazující zakonzervování tehdejšího stavu.
„Ukázalo se, že cesta reprezentovaná osobností Miroslava Grebeníčka byla politicky produktivní,“ přiblížil Kunštát odborné stanovisko a doložil ho třeba tím, že komunisté stále častěji získávají významné politické pozice. „Stále zřetelněji směřují k prolomení dosavadní izolace a lze tedy očekávat, že se stanou reálným politickým partnerem.“
Něco takového však straně může sympatie voličů ubrat. Jak Kunštát upozornil, komunisté dosud profitovali z toho, že se ocitli v pozici jediného skutečného vyzyvatele establishmentu. To, že jim ostatní strany neumožnily podílet se na vládnutí, znamenalo, že mohl Grebeníček a ostatní útočit na všechno negativní, co z vládnutí jiných stran vyplynulo. Aktivní účastí na vládě ale o tuto výhodu přijdou, a tím možná i o sympatizanty.
Krize českého stranického systému byla jen jedním z pěti témat, kterým se účastníci konference zabývali. V dalších panelech se mluvilo o volebních systémech, klientelismu v demokracii, o tom, zda je nutné reformovat ústavu a politické instituce či o tom, jak je na tom česká společnost s politickou gramotností.