Výkon čtrnácti studentských týmů byl hodnocen mezinárodními odborníky na uprchlické právo a lidsko-právní ochranu. Po třech dnech simulací soudního sporu zvítězil tým z bulharské Sofie. Ovšem ani studentky PrF MU nezůstaly bez úspěchu. Posluchačky čtvrtého ročníku právnického studia, Kateřina Jamborová a Věra Pazderová, se probojovaly do semifinálového kola, kde se střetly s již zmíněným bulharským týmem. Na jejich přípravě se podíleli Dalibor Jílek a David Kosař z PrF a Marina Melkonyan, Hana Tóthová a Klára Dlabáčková ze Sdružení občanů zabývajících se emigranty.
Prvořadým účelem soutěže je posílit právní ochranu žadatelů o azyl a uprchlíků ve střední a východní Evropě, a to zvýšením profesionálních schopností budoucí generace odborníků na azylové právo v daném zeměpisném regionu. V šestém ročníku studentské soutěže obdrželi studenti právních klinik uprchlického práva z jedenáti zemí nelehké zadání. Smyšlený případ obsahoval hojně diskutovaná témata současného uprchlického práva – příslušnost k sociální skupině (žen vystavených domácímu násilí), pronásledování z důvodů příslušnosti k určitému pohlaví (gender-related persecution) a aplikace kontroverzního článku 1D Úmluvy o právním postavení uprchlíků (1951) ve vztahu k Palestincům.
Semifinalistky Věra Pazderová a Kateřina Jamborová s profesorem Philipem Gentym z Colombia Law School.
Simulovaný soudní spor, tzv. moot court, umožňuje studentům vyzkoušet si práci advokáta nanečisto. Úkolem dvou až tříčlenných týmu je sepsat podání k soudu zpravidla za obě strany sporu a předložit právní argumenty, jež musejí být poté obhájeny před „soudem“. Konečné rozhodnutí soudců pak nezávisí pouze na meritu sporu, nýbrž jsou hodnoceny i argumentační schopnosti, právní analýza, profesní intuice anebo přesvědčivost písemného podání i ústního projevu.
Myšlenka obhajoby hypotetických právních případů sahá až do Anglie 14. století, později si našla své místo také v ostatních, zejména anglosaských zemích, kde byla rozvíjena na mnohých právnických fakultách a dnes již patří k neodmyslitelným tradičním způsobům výuky mladých právníků. Na některých zahraničních školách se konají takové studentské soutěže v rámci jedné fakulty. U nás se tento způsob výuky prosazuje zatím velmi pozvolna a účast českých studentů právnických fakult v soutěžích tohoto typu na mezinárodní úrovni je spíše výjimečná. Studenti, kteří prošli soutěžemi tohoto druhu, a to v různých odvětvích práva, se shodují na tom, že získali neocenitelné zkušenosti, jež jim přinesly mnohem více než tradiční způsoby výuky založené především na teoretických postupech. Proto by si jistě tento praktický typ osvojování právnických znalostí, dovedností a myšlení zasloužil větší pozornosti a podpory ze strany českých právnických fakult.