Rodinné vazby, přátelství, ale i pracovní vztahy zpřetrhala současná politická situace na Krymu. Lenka Gulová z katedry sociální pedagogiky na pedagogické fakultě donedávna působila v projektu Asociace pro mezinárodní otázky v Praze zaměřeném na multikulturní výchovu na krymských školách. Se změnou politické situace v oblasti projekt ustrnul a o ukrajinských kolezích teď nemají Brňané žádné zprávy.
Sociální pedagogové spolupracují s krymskými školami už od roku 2011. V loňském roce asociace získala projekt na další tři roky a spolu s katedrou sociální pedagogiky plánovaly workshopy a spolupráci se základními i vysokými školami na Krymu. Brňané měli působit třeba na Jaltské univerzitě, chystali společné konference a publikaci, kolegové z Ukrajiny přijížděli pravidelně do Brna.
Z plánovaných aktivit ale prozatím spolupracují jen s Kyjevskou univerzitou Tarase Ševčenka. Od října 2014 tam bude katedra garantovat předmět Aktivní doučování v sociálně znevýhodněných rodinách. Dál se ale nic neděje.
„Vzhledem k současné politické situaci vůbec netušíme, co bude dál. Krym se stal ruským, takže tam v projektu nemůžeme pokračovat, protože jeho financování bylo vázáno na Ukrajinu,“ popisuje Gulová jednu stránku věci, ale rovnou přidává druhou, možná ještě důležitější. „Naše workshopy byly hodně aktivní, otvírala se tam témata lidských práv, rovnosti... to je vzhledem k momentální situaci v oblasti nemyslitelné.“
Gulové a jejím kolegům teď nezbývá nic jiného než řešit přesunutí aktivit do jiné části Ukrajiny. Sama pedagožka říká, že budou rádi za jakékoliv místo, kde budou moct se zahraničními spolupracovníky všechna zmíněná témata rozvíjet a svobodně se o nich se zahraničními kolegy bavit. Zatímco řeší praktické věci, honí se ale Gulové v hlavě vzpomínky na ukrajinské učitele a přátele a otázky na to, jak se asi mají. V období převratných politických změn se totiž jejich kontakty zcela přerušily.
„Ke kolegům jsme získali vztah. To, co se u nich děje, na nás těžko doléhá. Nikdy jsme se nebavili o tom, zda jsou proruští nebo proukrajinští, ale nemáme o nich žádné zprávy. Jen zprostředkovaně vím, že někteří se budou snažit oblast opustit, že jsou pro ně nové poměry neakceptovatelné,“ líčí pedagožka. Zároveň přiznává, že se je bojí aktivně kontaktovat, aby jim nepřitížila.
Sama se stala terčem útoku neonacistů kvůli svému angažování v oblasti pomoci sociálně znevýhodněným rodinám a hlavně Romům. Extremisté se jí vloupali do e-mailu, smazali část e-learningových materiálů a část nahradili rasistickým obsahem.
Celou věc teď řeší policie. „Už vím, že do e-mailu se vám může dostat kdokoliv, takže nevím, co si můžu dovolit napsat. Mám obavy, že by vyjádření účasti mohlo kolegům uškodit. Navíc nevíme, kdo z lidí na Krymu, se kterými jsme se setkali, byl Rus, Ukrajinec nebo krymský Tatar,“ podotýká Gulová.
Když vzpomíná na hodiny, které na Ukrajině zažila, říká, že tomu, že by se schylovalo k nějakému konfliktu, vůbec nic nenasvědčovalo. „Jen jednou se nám stalo, že na semináři zazněla z úst jednoho učitele obava, že by se Rusko pokusilo Ukrajinu ovládnout. Ostatní ho ale hned okřikovali, že to není možné,“ vzpomíná učitelka.
Sama také získala dojem, že lidé v oblasti žijí ve velké pospolitosti. Ilustruje to třeba na znaku města Jevpatorija, ve kterém je synagoga, mešita a pravoslavný chrám. Všechny tři budovy skutečně stojí v jedné ulici kousek od sebe. „Všude se vždycky zdůrazňovalo, že oni žádné národnostní problémy nemají. Rozumí si. Proto jsou pro nás současné zprávy šokující.“
