Říká se, že moderní města stromům nepřejí, a jestli se jejich počet mění, tak jenom směrem dolů. Porovnání historické a aktuální fotografie areálu Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity ale staví vžité mínění na hlavu.
>> páté kolo naší fotografické retrosoutěže běží do 2. června
Vysvětlit to lze jednoduše. V roce 1910, ze kterého snímek bez stromů pochází, ještě botanická zahrada ani fakulta neexistovala. Tedy, ne že by tu nebyla zahrada. Plocha na fotografii byla součástí zeleninové zahrady chudobince, který se před vznikem univerzity v areálu v Kotlářské ulici nacházel. Poslední chovanci jej opustili v roce 1921.
Vybudovat u fakulty opravdovou botanickou zahradu byl logický krok, studenti se přece jen na něčem učit museli. O vznik nejzelenější části univerzity se zasloužil především botanik Josef Podpěra, který ji budoval spolu s botanickým ústavem a je také autorem rozložení formací stromů, bylin a keřů.
„Zahrada se stavěla jako provizorní. Nejdřív se počítalo s tím, že se přestěhuje na Kraví horu, kde měl vyrůst univerzitní kampus. Jinou variantou bylo vybudovat ji v sousedství zoologické zahrady na Mniší hoře v Bystrci,“ popsala vedoucí zahrady Marie Tupá. Ani jedno se však nestalo, což má dodneška své plusy i minusy. Zahrada je dnes velice dobře dostupná a skoro v centru města, na druhu stranu už se v místech sevřených ulicemi a budovami nemá kam rozvíjet.
Zachováno zůstává dodnes rozdělení, jaké zeleni vtiskl ve 20. letech botanik Podpěra, jenž si dal hodně záležet na tom, aby vynikla moravská květena. Kolem budov se tak najde teplomilná vegetace Pavlovských vrchů, ale také rostliny evropských vysokohoří a rašelinišť. K vidění jsou i exotičtější zástupci – například z Číny a Japonska, Ameriky či Kavkazu a Himálaje. Studenti zase využívají systém rostlin roztříděný podle čeledí.
Většina stromů, jejichž část lze vidět i na soutěžním snímku, ovšem pochází až z 50. let minulého století. Vysazovaly se po válce, která zahradu i univerzitní budovy hodně poničila, přímo na ně i do okolí dopadlo několik bomb.
Po válce zahrada začala opět plnit svůj účel, v 70. a 80. letech se ale příliš nerozvíjela. Brno tehdy žilo myšlenkou, že by mohlo mít svoji podzemní dráhu, která se měla stavět v blízkosti zahrady, což by minimálně její část poškodilo. Na splnění plánů ale nakonec nedošlo, takže se v 90. letech přistoupilo k rekonstrukci do podoby, jak ji známe dnes.