Nedávno jste získal ocenění Rytíř brazilské kartografie. Za co jste tuto cenu dostal?
Jde o ocenění mé práce prezidenta Mezinárodní kartografické asociace ICA v Brazílii, Jižní Americe a rozvojových zemích vůbec. Už při volbě do této funkce jsem deklaroval nutnost pomoci rozvojovým zemím. V Africe i Jižní Americe je rozvoj kartografie a geoinformatiky součástí odstraňování technologické a znalostní propasti rozvinutých zemí. V Jižní Americe je situace o něco lepší, neboť tu vidíme snahu vybudovat za určitých podmínek propojení mezi zdroji geografických dat jak v jednotlivých zemích, kontinentech, tak i postupně na celé planetě. To pak umožní geografům, ekologům, ale i dopravcům a řadě jiných odvětví snadnější zpracování dat pomocí digitálních či analogových map. Rozvojové země tedy mají zájem o správnou přípravu specialistů, o vyrovnání kvality jejich výuky s výukou na předních světových univerzitách včetně Masarykovy univerzity. V mém případě je lákají zkušenosti s úspěšným řešením řady projektů, zejména v rámci Evropské unie.
Slavnostní ceremoniál dekorování titulem Rytíř brazilské kartografie se uskutečnil v pátek 5. května na námořní základně v Niteroi v Riu de Janeiru i se všemi vojenskými poctami. Účastnily se ho desítky kartografů, geodetů a fotogrammetrů z celé Brazílie.
Jaké jsou tedy akademické vztahy mezi Masarykovou univerzitou a konkrétně Brazílií?
Říkám to nerad, ale zatím vcelku nic moc. Nevím o další spolupráci ve formě spoluúčasti na společných projektech. Ale mohu říct, že český velvyslanec v Brazílii Václav Hubinger i generální konzul Josef Maršíček se pochvalně vyjádřili o vysoké úrovni výuky portugalštiny právě na Masarykově univerzitě. Největší překážkou pro spolupráci je jazyková bariéra a také nedostatek financí a složité procesy, jak se dostat k finanční podpoře společných projektů (ty se musí nejdříve navrhnout, návrh je zařazen do veřejného výběrového řízení, které sice proběhne podle řádných předpisů, ale prostředky jsou pak přiděleny třeba někomu úplně jinému). Přitom řada projektů, jichž se naše Laboratoř geoinformatiky a kartografie účastní, například v rámci Digitální planety Země nebo včasného varování a krizového managementu, jsou pro Brazilce velice lákavé a v mnoha aspektech i originální.
A jak se cítíte na domácí půdě? Je podle vás něco, co by se mohlo v průběhu příštích let na Masarykově univerzitě v rámci vašeho oboru zlepšit?
Podíváte-li se na rozvoj jednotlivých pracovišť geoinformatiky a kartografie, zjistíte, že některá se rozrostla několikanásobně, a Brno co do počtu pracovníků stagnuje. Přitom jsme patřili k zakladatelům využití geografických informačních systémů, máme uznávané výsledky doma i v zahraničí, realizované projekty, ovlivňujeme a spoluvytváříme domácí i zahraniční datovou politiku. Jsme jedinou univerzitou bez specializovaného pracoviště v oboru geoinformatika a kartografie. Všude existují nejméně katedry, ty postupně vznikají i na dalších univerzitách. Snad se situace postupně změní zaváděním slibovaných menších a flexibilních pracovišť kolem výzkumných záměrů a center.
Jana Dufková