Už léta se z působení na Masarykově univerzitě znají Michal Charvát a Jan Došla. Nejdřív se potkávali na akademických závodech v běžeckém lyžování, později se sešli v roli školitele a žáka nad Došlovou diplomovou i dizertační prací. Dnes Došla mezi studenty šíří myšlenky, se kterými před lety Charvát zakládal fakultu sportovních studií.
Ačkoliv jsou dnes oba spjati s fakultou sportovních studií, první setkání obou akademiků se odehrávala ještě na pedagogické fakultě, ze které se ta sportovní v roce 2002 vyčlenila. „Honza tam studoval zeměpis a tělocvik, ale už tehdy byl velice úspěšným akademickým reprezentantem v běhu na lyžích, kde jsme na sebe naráželi,“ vzpomíná profesor Charvát na 90. léta.
Došla si tehdy pohrával s myšlenkou, že by se stal lyžařským profesionálem, sen však ztroskotal na tom, že podmínky v Brně a na jižní Moravě obecně lyžování příliš nepřejí, a stěhovat se jinam se zapálenému sportovci nechtělo. Obrátil tedy svůj profesionální zájem jiným směrem.
„Chtěl jsem učit a zůstat na vysoké škole,“ říká pedagog, jenž dnes působí jako lektor Centra univerzitního sportu. Znají ho tedy studenti všech fakult, a to jak z běžných hodin, tak třeba z vysokohorských kurzů, které vede.
Pod vedením profesora Charváta psal dvě závěrečné práce. „Už předtím mě vedl například v hodinách basketbalu. Hlavně ve mně ale svým přístupem probouzel chuť učit, stát se dobrým kantorem,“ vrací se do minulosti mladší z dvojice. Co prý bylo ale ještě důležitější, to byly Charvátovy přednášky ze sociologie sportu. „Díky nim jsem se v závěrečných pracích zabýval postoji a motivy vztahu mládeže ke sportovním aktivitám. Bavilo mě zkoumat, proč některé děti sportují a proč naopak jiné sport neprovozují či jaký vliv má rodina a škola na sportovní činnost dětí.“
Evidentně se potkali lidé, kteří si navzájem dobře rozumí. „Hodně sázím na samostatnost a tvůrčí úsilí doktorandů a to Honza vždycky měl. Pracoval, a když něco potřeboval, tak zavolal. Nešlo to hned snadno. Na začátku mu chvilku trvalo, než se rozjel,“ říká Charvát a se svým studentem se na sebe navzájem pousmějí, jako že oba vědí své.
Z Poříčí do kampusu
Došlova disertace vznikala v čase, kdy Charvát se svými spolupracovníky před více než deseti lety připravoval vznik fakulty sportovních studií. Ze skromných kanceláří v budově na Poříčí se sportovní specialisté stěhovali nejprve do Komárova a potom do nových prostor v bohunickém kampusu, kde se odborníkům v oblasti sportu a zdravého životního stylu otevřely zcela nové možnosti.
Cílů, kterých chtěli vznikem samostatné fakulty dosáhnout, bylo hned několik. Chtěli podpořit pověst Brna jako úspěšného sportovního města, jehož týmy získávaly v minulosti řadu ligových titulů v mnoha kolektivních sportech: v basketbalu, hokeji, fotbalu, volejbalu a dalších. Udělat z Brna centrum vzdělávací a výzkumné činnosti v kinantropologii, otevřít zde kvalitní trenérské vzdělávání a zkvalitnit to učitelské v oboru tělesné výchovy.
A také chtěli pomocí výzkumné činnosti podpořit pozitivní přístup ke sportovním pohybovým aktivitám. „Nyní usilujeme o to, aby se škola neodlučovala od pohybových činností a sportu, aby se nezaměřovala jen na vědecký výkon. Příprava učitelů a výzkum jsou pro nás stejně důležité,“ zdůrazňuje Charvát, jenž fakultu vedl jako děkan v prvních osmi letech její existence.
Potřeba komplexní teoretické i praktické výchovy k pohybovým a sportovním aktivitám je v současnosti o to naléhavější, že fakta plynoucí z mnoha výzkumů říkají, že Češi a Češky jsou na tom s pohybem a z toho plynoucí kondicí čím dál hůř. Charvát i Došla se shodují, že situaci jde posuzovat různě, nevnímají ji ale jako katastrofickou.
Dvougenerační pohled
„Bydlím u cyklostezky v Obřanech, kam jsem se vrátil po 35 letech. Dřív sem lidé chodili maximálně na procházku či na pivo, ale v posledních letech mi pod okny jezdí na kole či na kolečkových bruslích nebo vyráží na výlet se sportovními holemi tolik lidí, že si říkám, že to nemůže být tak špatné,“ dává příklad ze života Charvát. Je toho názoru, že propagace pohybu a prosazování myšlenky, že je nutné se o své zdraví starat, přece jen nese výsledky.
Došla souhlasí, ale upřesňuje, že to, co vidíme na cyklostezkách, je poměrně organizovaná činnost. „Mrzí mě, že skoro vymizel obyčejný nezáměrný pohyb. Když dřív děti přišly ze školy, tak se za chvíli honily po ulici, kluci hráli fotbal na každém plácku, děvčata skákala panáka nebo přes švihadlo,“ míní mladší z dvojice sportovních expertů.
Zájem dětí o pohyb vychází hlavně z rodinného a školního prostředí. V prvním případě vedou své děti k pohybu rodiče, ve druhém kvalifikovaní a zapálení učitelé. Právě o jejich odbornost se stará také Jan Došla, který se podílí na kurzech pro učitele základních a středních škol.
„Je to moc hezká práce, na tyhle hodiny jezdí většinou lidé, které jejich povolání baví, chtějí se v něm zlepšovat a dát svým žákům něco nového,“ těší vysokoškolského učitele, jenž se snaží kolegy z jiných škol ještě víc povzbudit. „Aktivní přístup učitele je totiž to nejdůležitější. Jedině pak bude schopný ukázat žákům celé spektrum sportovních aktivit a dokáže je správně motivovat, aby k pohybu získali celoživotní vztah.“