Tři skupiny po dvou studentech se postupně vystřídaly ve městě Kuito v provincii Bié. Tam se studentům podařilo pronajmout budovu, kde začali budovat pedagogicko-sociální centrum a rozvíjet učitelskou práci. „Do centra začalo docházet velké množství dětí z okolí a studenti spolupracovali i s mnoha školami, kde učili angličtinu, metodicky připravovali učitele a navázali spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou a Člověkem v tísni, kteří tam už působí,“ uvedla Lenka Gulová, hlavní koordinátorka kabinetu multikulturní výchovy na katedře sociální pedagogiky a řešitelka projektu. Mezi volnočasové aktivity, které nabídli místním dětem, patřilo téměř vše od kolektivních míčových her až po velmi oblíbenou výtvarnou nebo dramatickou výchovu. Čas byl i na jednorázové aktivity jako například různé dětské a sportovní dny.
Angola patří po stránce nerostného bohatství mezi nejbohatší země Afriky, ale desítky let občanské války, která skončila teprve před nedávnem, výrazně ochromily její vývoj. Více než šedesát procent obyvatelstva je negramotných a na učitelskou práci chybí dostatek kvalifikovaných sil. Právě provincie Bié, kam zamířila česká pomoc, je válkou nejvíce postiženou oblastí.
Po úspěšné první etapě se proto chystá další pokračování projektu. „Zatím se nám podařilo podat na ministerstvo školství další jednoletý rozvojový projekt, který se zaměřuje na vzdělávání sociálně znevýhodněných skupin. Chceme se také podílet na metodickém vedení učitelů, pedagogů volného času, a postupně chceme do našich aktivit zapojit i místní obyvatelstvo, které by se mělo podílet na dění v centru,“ nastínila plány Gulová.
Během příštího roku by se na místě měly vystřídat čtyři skupiny buď po třech, nebo čtyřech lidech. Stejně jako letos by mělo jít zejména o studenty sociální pedagogiky. „Chceme ale také, aby tam vždycky byl někdo, kdo umí perfektně portugalsky. Teď jezdí studenti z Filozofické fakulty z romanistiky, protože portugalština je v Angole oficiálním jazykem,“ vysvětlila Gulová. Do portugalštiny musí bezpodmínečně chodit všichni, kdo se chtějí projektu zúčastnit. Zájem studentů je velký, takže se uskuteční i konkurzní řízení.
Příští rok projektu je zamýšlen jako překlenovací, ale dál by měl pokračovat jako investiční. „Máme předběžně dohodnuto, že požádáme o tří a víceletý projekt, který by byl investičního rázu – bude to složité, ale pokusili bychom se vybudovat vlastní centrum,“ prozradila Gulová. Skupiny, které se účastnily první etapy, už vyhlédly pozemek, kde by se mělo v budoucnu stavět. Podle Gulové je to ale zatím ještě vzdálená vize. Součástí této představy je i to, že by centrum postupně měli převzít místní lidé. Počítá se i s Angolany, kteří v současnosti žijí v Česku a plánují návrat domů, až se situace zlepší. Česká strana pak počítá s vybudováním dalších poboček svého centra a s vytvořením jistého modelu, který by se dal použít na více místech v Angole.
Cílem projektu však není jen pomoc místnímu obyvatelstvu, jakkoliv je to jeho prvořadým cílem. Jak uvádí Gulová, záměrem je i profesní rozvoj studentů. „Projekt by měl studenty získat pro myšlenku rozvojového školství a umožnit jim určitý osobnostní rozvoj. Taková zkušenost má velký vliv na jejich hodnotový žebříček. Teprve tam si člověk uvědomí, jak se vlastně doma má královsky,“ uzavřela Gulová.