Univerzita slaví výročí založení

Číslo osm značí bohatství a prosperitu. A což teprve osmičky dvě. Masarykova univerzita letos slaví 88. výročí svého založení a o tom, že prosperuje, asi nikdo nepochybuje. Cesta k dnešnímu stavu byla však dlouhá a trnitá. Po založení druhé české univerzity volala inteligence již ve druhé polovině 19. století. Svého zrodu se však dočkala až se vznikem samostatného československého státu. Slibný začátek však narušila válka a komunistická totalita.

Své jméno nemohla univerzita dostat po nikom jiném než po T. G. Masarykovi. Ten byl také jedním z těch, kteří už dříve zdůrazňovali, že jediná česká univerzita – tedy Karlova – nutně potřebuje ke svému rozvoji konkurentku v národním rámci. Pro odpor silné německé menšiny mohla univerzita v Brně vzniknout teprve po skončení první světové války a rozpadu monarchie. Zákonem z 28. ledna 1919 byla zřízena česká univerzita v Brně o čtyřech fakultách – Právnické, Lékařské, Přírodovědecké a Filozofické.

Posláním nové univerzity bylo, řečeno slovy pamětní listiny z roku 1919, aby „žila, mohutněla a kvetla v ušlechtilém závodění se starší sestrou pražskou“. Toto krédo si skutečně vzala za své a ve snaze stát se číslem jedna mu zůstala věrna dodnes.

Nové profesorské sbory byly tvořeny převážně příslušníky mladé a dravé vědecké generace. Pro tyto vědce znamenalo zřízení nové univerzity velkou výzvu. Už od dvacátých let tak měla škola své pevné a nepřehlédnutelné místo ve vědeckém, kulturním a společenském životě země. Její slabinou však bylo od počátku nedostatečné hmotné zabezpečení. Zrodila se do prostorových provizorií a setrvávala v nich po dlouhá desetiletí, třebaže zřizovací zákon z roku 1919 předpokládal dokončení definitivní výstavby univerzitního areálu do roku 1930. Vytvořit adekvátní prostory se daří až dnes, mimo jiné prostřednictvím výstavby univerzitního kampusu.

Konec dobrých časů nastal na konci třicátých let, když byla MU uzavřena nacistickými okupanty. Škody, které univerzita utrpěla během šesti válečných let, byly nezměrné. Bilance popravených a umučených profesorů Masarykovy univerzity je mimořádně tragická. Dokumentuje ji fakt, že například Přírodovědecká fakulta ztratila v důsledku nacistického teroru celou čtvrtinu svého profesorského sboru.

Úspěšnou obnovu univerzity po válce zbrzdil únorový převrat v roce 1948. Následné čistky na univerzitě postihly především studentstvo. Právnickou fakultu muselo opustit 46 procent z nich. Později komunisté zlikvidovali Právnickou fakultu úplně. To byl ale jen první z necitlivých zásahů státní moci do struktury a činnosti univerzity. Začátkem padesátých let byla od univerzity odloučena čerstvě vytvořená Pedagogická fakulta. V roce 1960 tak brněnskou univerzita tvořily pouhé tři fakulty. Tehdy také škola ztratila své původní jméno a dále figurovala pod označením Universita Jana Evangelisty Purkyně v Brně.

Šedesátá léta představovala šťastnější období v historii školy. Do svazku univerzity se vrátila Pedagogická fakulta a v roce 1969 byla obnovena Právnická fakulta. Nová fakulta se však zrodila do normalizace. Normalizační čistky mezi učiteli ostatně ovlivnily charakter celé univerzity na dalších dvacet let.

Ze tohoto stavu se univerzita, která opět přijala Masarykovo jméno, probudila po listopadu 1989. Následující léta umožnila začít srovnávat krok se zahraničím a dala postupně vzniknout Ekonomicko-správní fakultě, Fakultě informatiky, Fakultě sociálních studií a nejnověji i Fakultě sportovních studií. V průběhu posledních patnácti let své existence se Masarykova univerzita proměnila v prosperující město ve městě, které nyní pojímá necelých 35 tisíc studentů a přes čtyři tisíce zaměstnanců.