Fotovoltaické panely byly na fakultu nainstalovány kvůli úspoře elektrické energie, ale i pro pedagogické účely katedry fyziky PdF. "S praktickou realizací v tomto oboru nejsou žádné zkušenosti, proto by se katedra fyziky ráda zabývala rozvojem této energetiky. Doufám, že vychováme významné odborníky,“ vysvětlil tajemník PdF Ing. Radovan Pospíchal. Celý systém o rozloze 500 m2 stál 19,5 milionu korun, celých 90 procent této částky získala fakulta formou dotace od Státního fondu životního prostředí. Zbytek peněz poskytla univerzita.
Část solárních panelů byla umístěna na fasádu budovy hned pod střechu, větší část je pak upevněna na speciálně vytvořené ocelové konstrukci přímo na střeše. Při jednání s památkáři pak fakulta dohodla sklon těchto střešních panelů pod úhlem 30 stupňů (45ti stupňový sklon, který by sluneční paprsky zachycoval lépe, Památkový ústav nepovolil). Každá sekce je pak osazena měničem napětí, který mění vyráběný stejnosměrný proud na střídavý. Ten je pak pomocí rozvodného zařízení odváděn přímo do sítě fakulty. Dodavatel, jímž je firma Solartec, zaručuje třicetiletou životnost panelů.
Jedním z iniciátorů vybudování sluneční elektrárny na PdF byl tajemník Ing. Radovan Pospíchal.
Celý systém má maximální výkon 40 kWp, přičemž střešní panely mají o něco větší výkon než panely umístěné na fasádě. Výkon však závisí na slunečních podmínkách, maximální hodnoty tedy dosáhne jen v létě. V průběhu prázdnin je však minimální spotřeba energie fakulty odhadnuta na 28 kW. Fakulta proto uvažuje o tom, že by přebytek energie v létě prodávala.
Vydělat peníze může elektrárna i jiným způsobem. Úspora na jednom vyrobeném kilowattu byla vyčíslena na 2,6 koruny, Státní fond životního prostředí pak každý kilowatt dotuje pěti korunami. Zjednodušeně se tak dá říci, že na každém kilowattu škola vydělá 7 korun. Celkový výdělek však závisí na počasí, nicméně tajemník fakulty odhaduje, že měsíčně získají na dotacích 300–400 tisíc korun. Další finance si fakulta slibuje od zapojení do evropského projektu na podporu solární energie. Přesto podle Pospíchala nelze hovořit o návratnosti financí: "Návratnost lze těžko určovat, spíše jde o to, že je to společensky důležité. Lidstvo bude muset na tyto zdroje energie přejít, jinak se udusí a uvaří ve skleníkových plynech.“ Při odhadovaném ročním výkonu 40 MWh totiž sluneční elektrárna přispěje ke snížení emisí oxidu uhličitého o 24 tisíc kilogramů.
Svou sluneční elektrárnu vybudovali již na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě v Ostravě, na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, Technické univerzitě v Liberci, několik solárních panelů má i Vysoké učení technické v Brně. Fotovoltaický systém na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity je však zatím největší, předčí dokonce i pokusnou sluneční elektrárnu ČEZu v Dukovanech. Fakulta navíc usiluje o získání dotace na dalších několik panelů o výkonu 20 kWp. "Elektrárna pracuje v plně automatickém režimu, nevyžaduje údržbu a dotace za vyrobenou energii budou finančním přínosem pro hospodaření fakulty,“ shrnuje výhody sluneční elektrárny tajemník Pospíchal.