Letos byli čeští vědci v Antarktidě poprvé na svém

Z jižní polokoule se ve druhém březnovém týdnu vrátila polární expedice pod vedením Pavla Proška. První oficiální badatelskou sezonu na antarktické stanici, kterou vystavěla Masarykova univerzita, hodnotí vědci jako úspěšnou.


„Až do letošní sezony jsme působili na Antarktidě v cizích službách. Letos jsme tam byli poprvé doma,“ říká Pavel Prošek. Tomu, než se vědci z MU do Antarktidy dostali, předcházelo dlouholeté sbírání zkušeností. „Byli jsme na několika expedicích na Špicberkách. Když jsme zjistili, že se nám odborně daří, domluvili jsme se s biology na spolupráci a zkusili jsme to s prvním antarktickým projektem v letní sezoně 94/95. To nás ale ještě ani nenapadalo, že bychom mohli mít nějakou vlastní polární stanici,“ vzpomíná Prošek. Pak přišla otázka jednoho pracovníka ze Scott Polar Institute v Cambridge. „Zeptal se nás, proč si nepostavíme vlastní stanici. Napřed jsme se toho lekli, ale pak jsme si řekli proč ne, vždyť my na to odborně máme. Obrátili jsme se na ministerstvo školství a to nám nakonec peníze na projekt poskytlo,“ dodává Prošek.

Vědci se spojili do skupiny, v níž jsou zastoupeni geologové, geomorfologové, klimatologové a biologové. Za MU jelo na letošní polární expedici šest zástupců. Doktorand Ondřej Marvánek, geomorfolog, zkoumal tvarový vývoj terénu a soustředil se zejména na svahové procesy, které v polárních oblastech probíhají mimořádně rychle. Expedice se účastnila také žena. Doktorandka Olga Bohuslavová, biogeografka, se zabývala lišejníky. Biologické disciplíny zastupovali Miloš Barták a Jan Gloser, orientovaní na fyziologii rostlin. Klimatologii reprezentovali Kamil Láska a Pavel Prošek.

„Na ostrově James Ross jsme vedle základní meteorologické stanice při naší základně instalovali několik dalších stanic terénních, jež slouží ke sledování změn vlastností vzduchu, přetékajícího horský terén ostrova,“ popisuje Prošek. Další téma, které klimatologové zkoumají, je oteplování klimatu. „Na to už nestačíme s našimi stanicemi. Musíme sáhnout i do datových souborů z cizích zdrojů,“ dodává. Pro biologické i geomorfologické účely se měří parametry mikroklimatu rostlin a zvětralinového substrátu.

Antarktické ekosystémy mají jednoduchou strukturu a funkci, takže se dobře studují. Na druhou stranu je jejich jednoduchost příčinou snadné zranitelnosti. „Úplné zalednění Antarktidy trvá dvacet milionů let. To znamená, že živé organismy zde žijící se dokonale přizpůsobily přítomnosti ledu a nízkým teplotám, takže si vytvořily mechanismy přežívání, které jinde nenajdete. Tyto organismy mohou být však jakoukoliv změnou prostředí snadno postiženy,“ vysvětluje Prošek.

Klimatologové sledují také sluneční záření a části jeho spektra. „Pro biology měříme intenzitu fotosynteticky aktivního záření a koncentrujeme se i na záření UV. Jednak na celkové, jednak na část B, která způsobuje kožní problémy. Sledujeme, jak je UVB záření ovlivněno ozonovou dírou a vlastnostmi atmosféry, tedy množstvím vodní páry, aerosoly a podobně,“ upřesňuje vedoucí polární expedice.

Biologové soustředili svůj výzkum na dvě oblasti. „V první části jsme popsali typy ekosystémů a charakterizovali hlavní druhy antarktických vegetačních oáz. Pak jsme se pustili do terénního výzkumu,“ uvádí Miloš Barták. V terénu instalovali na dvou typických místech – blízko pobřeží a na temeni tabulové hory – expoziční komory s otevřeným vrcholem. „Jsou to speciální skleníčky, které mají vyvolat zvýšení teploty, odpovídající očekávané změně klimatu. Oteplení je v antarktickém prostoru markantní právě na Antarktickém poloostrově. Skleníčky simulují stav, který nastane za desítky let. Zařízení oteplují přízemní atmosféru přibližně o dva stupně. My sledujeme, jak budou rostliny ve skleníčku na oteplování reagovat,“ vysvětluje Barták. Ve skleníčcích se sleduje nárůst biomasy a fyziologické procesy rostlin. Také se v nich měří teplota, vlhkost vzduchu a sluneční radiace. Zařízení jsou v terénu postavena natrvalo, měří a ukládají celoročně informace o mikroklimatu. „Příští rok po návratu na ostrov data přeneseme do počítačů a vyhodnotíme je,“ upřesňuje Barták.

Rok 2007 a 2008 je mezinárodním polárním rokem. „Máme tedy velký zájem o mezinárodní spolupráci. Na českou polární stanici budou proto zváni experti z jiných zemí a institucí,“ uvádí Barták. Příležitost mají dostat i mladí vědečtí pracovníci. „Letos s námi v Antarktidě byli tři doktorandi, dva z MU a jeden z Velké Británie. Příští rok by se měl účastnit jeden mladý pracovník z Itálie, protože právě s touto zemí máme společný projekt. Počítáme opět se dvěma až třemi doktorandy. Řídícím kritériem jejich výběru bude samozřejmě vysoká kvalita jejich vědeckého programu,“ dodává Barták.

„Vědecké pracovníky lze trochu tesařsky rozdělit na pracovníky od zeleného stolu, laboratorní a terénní typy. Těmi posledními jsou většinou například archeologové, biologové, geografové nebo geologové. V našem antarktickém týmu se sešly pochopitelně samé terénní typy, které jejich profesní zaměření táhlo do polárních šířek. Že se z toho vyvine Antarktida, to jsem sám před dvaceti lety netušil. Napřed jsme tam pracovali na cizích stanicích, nyní pokračujeme takříkajíc ve vlastním a už se tomu terénu zjevně nevyhneme, z toho mě už zachrání pouze důchod,“ směje se vedoucí polární expedice.