V roce 2019 bude Masarykova univerzita slavit 100. výročí založení. Program oslav se už chystá několik měsíců a patří k němu i práce na novém jednotném vizuálním stylu včetně podoby loga, se kterým univerzita vstoupí do druhého století své existence. Přečtěte si, jak se ke stejnému úkolu přistupovalo v minulosti.
Zřízení Masarykovy univerzity v roce 1919 bylo pro nově vzniklý stát významnou událostí. Stalo se tak díky jednomu z prvních zákonů, který byl tehdy vydán. Na věci jako logo nebo vizuální identita se však v té době nemyslelo, zástupci instituce měli jiné starosti. Různé znaky na listinách se objevovaly až s postupem času. Ty první se zrodily spíš náhodou, později už se kolem každé změny vedly rozsáhlé diskuse.
Úplně první logo Masarykovy univerzity bylo zcela neoficiální. V době, kdy se produkovalo dokumentů jen málo a na marketing nebo propagaci vědy a vzdělávání nikdo nemyslel, se každoročně vydávala drobná ročenka s názvem Inaugurace rektorů, vlastně předchůdce výroční zprávy s nejdůležitějšími údaji o škole.
Proměny univerzitního loga:
Na té vydané roku 1924 se bez jakýchkoliv diskusí objevil erb v podobně písmen M a U vsazených mezi závěsy divadelní opony. „O autorovi se nikde nepíše. Osobně si ale myslím, že by jím mohl být František Hlavica, který pro univerzitu vytvářel i návrhy talárů. Byl totiž přítelem Františka Weyra, který byl v té době rektorem a svěřoval Hlavicovi i různé jiné úkoly,“ dává svůj tip na autora Jiří Pulec, bývalý ředitel Archivu Masarykovy univerzity.
„Divadelní“ znak se na dokumentech univerzity různě objevuje až do začátku 50. let. Souběžně s ním se ale už v témže roce začala používat ražený znak v podobě dvouocasého lva obkrouženého nápisem Masarykova univerzita v Brně.
„Skutečnost, že se obě loga zrodila v době rektorování Františka Weyra, patrně nebude náhodná. Weyr byl múzický člověk, mimo jiné organizátor brněnského divadelního života, a z celého tehdejšího profesorského sboru měl zřejmě nejbližší vztah k otázkám vnější prezentace univerzity,“ vysvětluje pozadí Pulec.
Ražený znak se na univerzitě objevuje ještě v jiné podobě – jako pečeť visící na listině původně schované v základním kameni kampusu. Ten se měl stavět na Veveří v okolí dnešní právnické fakulty, jejíž budova nakonec vyrostla jako jediná. Podle všeho byl vytvořen nejdříve znak používaný na dokumentech a podle něj potom pečeť. Spolu s listinou je uschovaná v Archivu Masarykovy univerzity. Oba artefakty se tam přesunuly po vyzvednutí ze základního kamene před třemi lety.
Použít pečeť bylo v té době poměrně běžné. Jedná se o velmi tradiční záležitost a v případě Masarykovy univerzity je možné, že se škola inspirovala Univerzitou Karlovou, jež pro svou prezentaci dodnes užívá historickou pečeť s vyobrazením klečícího Karla IV.
Univerzita nikoho
Po válce nastaly složité politické časy, které se odrazily také v tom, jak se o univerzitě mluvilo a jak se prezentovala ona sama. Po tom, co nacisté v listopadu 1939 české vysoké školy uzavřeli, se o instituci pojmenované po Masarykovi mluvilo jako o České univerzitě v Brně.
Krátce po válce se jméno prvního československého prezidenta v názvu školy objevuje znovu, ale jen na krátké období. Komunistický režim proti uctívání Masarykovy památky brojil, jak mohl, což mělo vliv i na ty, kteří proti němu nic neměli. Na začátku 50. let se tak univerzita ocitá v podivném vzduchoprázdnu, kdy je zkrátka jen Univerzitou v Brně. „Úředně jsme sice pořád byli Masarykovou univerzitou, ale styděli jsme se za to,“ shrnuje Pulec.
Od doby, kdy ve 30. letech vznikly univerzitní insignie, se někdy pro účely vnější prezentace používaly znaky z jednotlivých medailí. Hlavně proto, že se žezla a další insignie objevovaly na univerzitních obřadech, na něž se kladl velký důraz.
Na prezentaci mimo školu se ale příliš nehledělo. V době, kdy na vysoké školy mířil daleko menší počet studentů, mezi univerzitami neexistovala taková soutěž jako v současnosti. Opatřování listin logy bylo navíc technologicky i finančně hodně náročné, takže se pozvánky na různé akce někdy ani netiskly a zveřejnily se jen na úřední desce.
Gottwaldova nebo pracujících?
Název univerzity byl po nástupu komunistů k moci tématem na několik let. Aktivní stoupenci režimu upozorňovali na to, že jméno Masaryka už dál není akceptovatelné. V roce 1957 vyšel apel na přejmenování dokonce přímo z univerzity.
Politická reprezentace státu však váhala, změna názvu mohla způsobit nepříjemnou zahraniční pozornost. Na změnu tak došlo až se začátkem akademického roku v roce 1960, kdy se z Masarykovy univerzity stala Univerzita Jana Evangelisty Purkyně.
Mohlo být hůř. V návrzích padaly myšlenky jako Univerzita pracujících nebo Univerzita Klementa Gottwalda. Jak se přišlo konkrétně k Purkyněmu, není jasné.
„Někteří tvrdí, že to ministerstvu vnukl někdo z našich zaměstnanců. Myslelo se hlavně na profesora Vladislava Krutu, který byl známým purkyňovským badatelem. Někdo zase tvrdí, že s tím přišlo samo ministerstvo, protože chtělo důstojný název,“ říká Pulec a dodává, že proti takové osobnosti nemohlo být nic namítáno. Ceněný fyziolog a anatom za sebou měl skvělé badatelské úspěchy, které uznávali experti hlavně v německy mluvících zemích. Jeho jméno navíc nebylo obestřené žádnou ideologií.
Na univerzitních listinách z této éry se tak jako znak objevuje otisk medaile s tváří Jana Evangelisty Purkyně. V 80. letech se ovšem poprvé začalo uvažovat o tom, že by univerzita měla mít nějaké označení, jímž se bude prezentovat, a začal proces vytváření předchůdce jednotného vizuálního stylu.
V roce 1985 se objevuje psané logo tvořené písmeny UJEP, přičemž mezi první dvě písmena umístila autorka Ludmila Soukupová badatelovu tvář.
S tváří Purkyněho jen na pár měsíců
Než se logo stihlo rozšířit, zasáhly do života univerzity znovu politické události. Pod vlivem listopadové revoluce se škola vrátila k názvu Masarykova a všechny plány se jménem Purkyně mohly jít do koše. Že vůbec vznikly, se ale ukázalo být velkou výhodou.
Členové komise, která návrh Ludmily Soukupové vybrala, zůstali na univerzitě, takže mohli hned zasednout znovu a hledat vizuální identitu pro instituci vracející se k původnímu jménu. Název Masarykova univerzita se vrátil v březnu a měsíc na to už bylo vybráno dodnes používané logo Ivana Štroufa.
Bývalý ředitel archivu Pulec byl tehdy tajemníkem komise a dodnes vzpomíná na to, že logo bylo vybráno jako to nejlepší, jaké se nabízelo, i když s výhradami. Vysvětluje také, že vytváření vizuální identity není v případě Masarykovy univerzity jednoduché.
„Nemáme na univerzitě nic výrazného, co by nás identifikovalo, žádnou charakteristickou stavbu. Dá se vycházet z písmen nebo Masaryka. Kdysi se navrhoval i obraz Prométhea na právnické fakultě, ale ten nám řadu let vůbec nepatřil – například v době, kdy na právech sídlila Vojenská akademie Antonína Zápotockého,“ podotýká Pulec, proč budou také při hledání nového jednotného vizuálního stylu a loga jeho tvůrci určitě zvažovat opětovné použití písmen M a U.
Co bude dál? Pokračujte ve čtení v článku: Roztříštěný vizuální styl Masarykovy univerzity se ke 100. výročí sjednotí