Ministr školství Ondřej Liška, který je absolventem Fakulty sociálních studií a Filozofické fakulty, přijel do Brna předat vyznamenání šesti osobnostem, které se zasloužily o založení Fakulty sociálních studií. Při této příležitosti jsme se s ním sešli ke krátkému rozhovoru.
Co vám dalo studium na Masarykově univerzitě do života?

To, co mi studium na Fakultě sociálních studií a Filozofické fakultě skutečně dalo, byl příklad řady pedagogů, kteří mě studiem provázeli. Byli to lidé, kteří se neskrývali za nějaké objektivní vědecké poznání, ale byli schopni předávat hodnoty, které sami vyznávali a zároveň byli ochotní podrobit je otevřené debatě a kritice. Právě tato odvaha přihlásit se k určitým hodnotám a čelit kritice je něco, co mě tato fakulta naučila.

Jaký je to pocit vrátit se po několika málo letech od absolutoria zpátky na fakultu jako ministr školství?
Předával jsem dnes ocenění lidem, kterých si obrovsky vážím a kteří mě v klíčovém studentském věku, který není příliš vzdálený, hodně ovlivnili jako pedagogové a osobnosti, jež uvádějí do světa teorie a hypotéz. Pro mě měla tato událost velmi silný lidský rozměr, i proto, že někteří se stali mými přáteli. Je docela zajímavé, že se potkáváme zrovna v této situaci.
„Předával jsem ocenění lidem, kterých si obrovsky vážím a kteří mě v klíčovém studentském věku hodně ovlivnili,“ říká ministr Ondřej Liška. Foto: Ivana Rusková.

Podělíte se o nějakou konkrétní vzpomínku ze svého studia?
Z nedávného studenta dostat nějakou vzpomínku je samozřejmě těžké. Já jsem rozštěpení fakult, kterým vznikla Fakulta sociálních studií, tehdy vnímal poměrně kriticky, protože to pro nás jako pro studenty byla administrativní komplikace. Byl jsem jeden z těch mála studentů, kteří studovali dva obory, z nichž jeden zůstal na Filozofické fakultě a druhý se přesunul právě na Fakultu sociálních studií. A to neuvěřitelně komplikovalo studium, ať už kvůli rozdílným systémům počítání kreditů nebo kvůli neslučitelným rozvrhům. Já a ještě jeden můj kolega, který měl také kombinaci politologie a religionistika, jsme se ukázali jako systémově neřešitelný problém, a když jsem se objevili na studijním oddělení, tak nad námi bědovali už zdálky. Ale jinak mám vzpomínky samozřejmě velmi dobré a rozhodně nepovažuji svá studia za ukončená. Chtěl jsem nastoupit na doktorské studium, ale nakonec jsem od toho záměru upustil, protože jsem pochopil, že dělat naplno politiku a vědu zároveň není možné. Takže počítám s tím, že až skončí moje politická kariéra, a to nemusí trvat zas tak dlouho, tak se ke studiu určitě vrátím.

Jaké jsou v současnosti vaše priority jako ministra v oblasti vysokého školství?
Je potřeba se podívat na to, v jakém horizontu by měla být přijata novela vysokoškolského zákona – to znamená novela o terciárním vzdělávání. Současný zákon je deset, patnáct let zastaralý a neodpovídá světovým trendům. Pokud se společnost bude chtít nějakým způsobem vyrovnat s globalizací, tak na tuto výzvu musíme odpovědět. Jde zejména o financování výzkumu a vývoje a o uplatnění evropských fondů, na které jsem se hned po svém nástupu zaměřil. Ty by měly poskytnout velmi zásadní impulz ke spolupráci mezi vědou a průmyslem. Všechny tyto oblasti je potřeba řešit v horizontu několika měsíců.