Univerzita má unikátní výstavní prostory

Masarykova univerzita má od začátku února unikátní galerii. Svá díla v ní budou prezentovat nejen handicapovaní umělci, ale také nadaní studenti univerzity. Nová galerie otevřela své prostory putovní výstavou Nevidomí (mezi) námi, kterou již viděly téměř čtyři tisíce lidí. „Základním impulzem pro vznik galerie byl zájem neslyšících studentů prezentovat vlastní výtvarnou produkci,“ prozradila Karolína Stehlíková ze Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky, zvaného Teiresiás.

Nová galerie bude uvádět práce umělců, kteří se věnují tematice tělesného postižení a života nevidomých i neslyšících. První výstavu fotografií galerie Teiresiás na Šumavské ulici připravily autorky Hana Fleknová a Petra Chmelařová.

„Šestadvacet snímků zachycuje zrakově postižené lidi v situacích, které my vidící často vnímáme jako netradiční, někdy až neuvěřitelné. Jde například o nevidomého horolezce, lukostřelce či nevidomou malířku. Za tím vším, co nás na snímcích na první pohled možná uchvátí, je schováno velké množství energie, vytrvalosti i neúspěchů,“ uvádí Petra Chmelařová. Výstava však podle Hany Fleknové není jen přehlídkou obdivuhodných výkonů zrakově postižených lidí, ale ukázkou toho, jak lze obyčejně žít. Snímky jsou doplněny popisky, které přinášejí autentické komentáře fotografovaných lidí. „Z tohoto pohledu nabízí snímky jedinečnou možnost propojení obrazu se slovy fotografovaného,“ myslí si Hana Fleknová.
Šestadvacet snímků výstavy zachycuje zrakově postižené lidi v situacích, které vidící často vnímají jako netradiční, někdy až neuvěřitelné. Foto: Ivana Rusková.

Většina nevidomých reagovala podle autorek výstavy na focení zvědavostí. „Někdy jsem byla potěšena skromností a rozpaky. Fotografovaní říkali třeba: Ale vždyť já jenom střílím z luku. Co je na tom zvláštního?“ vzpomíná Chmelařová.

A jaké je poslání této výstavy? „Měla by především potěšit ty, kteří se na ni přijdou podívat. Zároveň by měla pootevřít okno do míst, kam divák nemusí mít možnost nahlédnout,“ myslí si Fleknová. „Přály bychom si, aby výstava přinesla otevřenost lidí k tématu zrakového postižení. Aby pro nás nebylo podstatné, zda druhý člověk vidí či ne, ale přirozeně a bez rozpaků jsme se zajímali o to, jaký je,“ dodává Chmelařová.

Podobné poslání jako výstava Nevidomí (mezi) námi má i nová galerie střediska Teiresiás. „Záměrem galerie je prezentovat jak díla handicapovaných umělců a nadaných studentů MU, tak i různé aktivity střediska Teiresiás, které mají umělecký potenciál a mohou sloužit jako další informační kanál o službách, jež středisko nabízí,“ doplňuje Karolína Stehlíková.

Výstavní plán galerie na nejbližší měsíce zahrnuje například fotografickou výstavu neslyšící studentky Fakulty informatiky Marty Kounkové nebo výstavu hmatových barevných kreseb nevidomé výtvarné umělkyně Pavly Francové. „V blízké době zprostředkujeme také experimentální fotografický záznam haptických objektů vyráběných ve středisku pro potřeby nejrůznějších testů a zkoušek adaptovaných pro nevidomé studenty,“ prozrazuje Stehlíková.

Nová galerie nemá sloužit jen jako výstavní prostor pro zrakově, sluchově či tělesně postižené, ale má přinášet potěšení i návštěvníkům z řad široké veřejnosti. „Katalog k výstavě Nevidomí (mezi) námi je dostupný v černotiskové, elektronické, hmatové a zvukové podobě,“ poznamenává Stehlíková.

Masarykova univerzita se snaží handicapovaným studentům vycházet vstříc. Organizuje individuální výuku, osobní asistenci a pro neslyšící i výuku ve znakovém jazyce. Loni na univerzitě studovalo jedenadevadesát nevidomých, sedmdesát šest sluchově postižených a sedmačtyřicet tělesně postižených lidí. Univerzitní středisko pro handicapované studenty se stejně jako galerie jmenuje po bájném řeckém věštci Teirésiovi, jenž byl podle pověstí slepý, a je známý především ze Sofokleových dramat.