Pedagogické schopnosti se dají pilovat mnoha způsoby. Vedoucímu katedry politologie Stanislavu Balíkovi pomohlo třeba čtení z Bible při dětském ministrování v bludovském kostele nebo dlouholeté angažmá ve skautu. Před pár týdny mu to vyneslo Cenu rektora pro vynikající pedagogy Masarykovy univerzity.
„Oceňuji jeho férovost a názorovou nestrannost při přednáškách. Má velice poutavý přednes, u kterého je možné, na rozdíl od některých jiných vyučujících, stíhat si psát poznámky,“ napsal do komentáře k nominaci jeden ze studentů. Jiný si s pochvalou i trochu rýpnul. Vzhledem k tomu, že se Balík specializuje na nedemokratické režimy, měl by prý vědět, že tolerování maximálně jedné absence v předmětu je takřka totalitní praktika. „Jsem na studenty přísný, ale myslím, že to spíš oceňují,“ rozesmál komentář Balíka.
První zmíněné hodnocení studenta ale docela shrnuje to, o co se Balík cíleně snaží. Přiznává, že nepatří mezi vyznavače moderních pomůcek ve výuce. PowerPointové prezentace nebo video ukázky skoro nepoužívá. „Za 15 let výuky už jsem dospěl k tomu, že si píšu jen body, o kterých mluvím. Kdyby někdo srovnal moje přednášky za poslední roky, zjistil by, že i když mluvím o stejných tématech, je to pokaždé jinak podle toho, co zrovna čtu, prožívám a co mi přijde důležité,“ vysvětluje.
Je přesvědčený, že pro kontaktní výuku, o kterou se snaží, je to tak nejlepší. „Opírám se trochu i o zkušenosti zakladatele fakulty profesora Možného, který chtěl svého času přednášet v místnostech jen se židlemi a bez stolů, aby si nemohli studenti ani zapisovat a soustředili se jen na to, co říká. Sám mám pocit, že toho po posluchačích chceme moc najednou, takže jsem někdy radši, když jen poslouchají a reagují na to, co říkám.“
Balík a jeho kolegové z politologie mají složitou situaci v tom, že jejich studenti přicházejí na školu jako voliči s určitými preferencemi. Oni je ale učí dívat se na politiku z nadhledu a brát ji jako střet různých zájmů, ne jako souboj dobra a zla.
Co by si z toho všeho měli odnést? „Chci, aby přemýšleli o světě kolem sebe a nebrali věci jako dané. Nejlepší věc, kterou jim můžeme dát, je, že odchází z přednášky či semináře s otázkami, které je do té doby ani nenapadlo si položit,“ říká oceněný pedagog, který ovšem v jedné osobně spojuje hned několik nejen univerzitních rolí.
Dva roky je předsedou akademického senátu, což mu prý dalo nový pohled na celou univerzitu. „Člověk najednou vykročí ze svého přece jen omezeného fakultního pohledu, z něhož má pocit, že jak se to dělá na jeho fakultě, tak se to dělá i všude jinde. Ale ono to tak není. Mám díky tomu náskok,“ líčí Balík, který je také zastupitelem v rodném Bludově u Šumperka a výraznou osobností skautského hnutí. Celých 16 let vedl skautské středisko a už 17 let je vůdcem Jesenické lesní školy, kde se připravují skautští vedoucí.
Oboje vyžaduje čas a organizační umění při zvládání různorodých úkolů. Vedoucímu katedry politologie to ale i tak stojí za to. „Dává mi to možnost ovlivňovat dění kolem sebe, což dělám rád. Nevěřím ale na velké zvraty a náhlé proměny. Myslím, že daleko víc funguje masarykovská každodenní poctivá drobná práce,“ říká Balík.
Mezi skauty je známý pod přezdívkou Ježek. Je zastáncem menšinového tradičního proudu, který klade kromě duchovního rozměru hnutí důraz také na to, že skaut si umí poradit v různých životních situacích. Že například dovede přežít se sirkami, nožem a sekerou v lese, i když už je dnes menší pravděpodobnost, že bude něco takového potřeba.