Pět let studovali psychologové Masarykovy univerzity generaci dospívajících Čechů, kteří čelí předsudkům, že jsou líní a odmítají zodpovědnost. Ukazuje se ale, že oni spíš jen řeší složitější situace, v nichž se jejich předchůdci neocitali.

Ačkoliv je řeč o dospívajících, podle zákona už respondenti výzkumu dospělí jsou, protože jim na začátku sběru dat bylo mezi 18 a 25 lety. Dříve by už pracovali a zakládali rodiny, dnes šlo ale většinou o jedince, kteří teprve studují a s pracovní kariérou začínají. I to je jeden z výsledků výzkumu generace, pro niž se v zahraničí vžilo označení nedospělí dospělí.

Tito lidé totiž ještě neudělali dlouhodobé závazky, které se s dospělostí pojí. Vědci teď o nich vědí daleko víc a jejich informace jsou použitelné nejen pro pochopení demografické situace, ale třeba také pro zaměstnavatele.

Generace Y, jak se také lidem ve zmíněném věku říká, bývá označována jako poživačná a odkládající povinnosti. Podle zkoumání to ale vypadá, že to nedělá záměrně. Jde totiž o první porevoluční generaci, která má téměř neomezené možnosti a teď se pere s tím, jak si z nich co nejlépe vybrat.

„Když má člověk mnoho možností, má zároveň spoustu nejistot a nejasností a obtížněji se mu rozhoduje,“ vysvětluje Petr Macek, vedoucí Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny na Fakultě sociálních studií MU, co stojí za opožděným nástupem do práce nebo vstupem do manželství. Na správnou volbu je zkrátka potřeba víc času.

Kniha Cesty do dospělosti

Sňatek ano, ale jen s tím skutečně pravým
V dotaznících, které v první fázi vyplňovalo až 1 600 a v poslední fázi více než 500 lidí, se objevovaly obavy, zda respondenti zvládnou školu, najdou si dobrou práci, která je bude bavit, nebo zda budou dobrými partnery a rodiči. Jejich životní cíle se ukázaly jako velice tradiční. Není pravda, že například nechtějí uzavírat manželství. „I když očekávání toho, kdy se to přesně stane, mají trochu posunuté, pořád si chtějí najít stálého partnera, mít děti a zajištěné bydlení,“ nesouhlasí Stanislav Ježek, další z tvůrců výzkumu, s obavami, které se také objevují.

Na výběru partnera si mladí lidé dávají velmi záležet, proto se běžně stává, že mají i několik víceletých vztahů. Nejdůležitější pro ně je možnost mít se ke komu upínat v případě pocitu ohrožení.

„Z jiných studií víme, že existují dva pohledy na vztahy. Jeden říká, že partnerství bude fungovat jen tehdy, když do sebe oba jedinci zapadnou jako dílky skládačky, najdou prostě toho pravého. Druhý ale naopak počítá s tím, že na vztahu je třeba pracovat. Je zřejmé, že u sledovaných lidí převažuje první varianta,“ podotýká výzkumnice Lenka Lacinová, podle jejíchž slov je zajímavé, že mýtu „toho pravého“ lidé věří i v dospělosti, i když jiných mýtů z adolescence se postupně zbavují.

Zaměstnání musí mít perspektivu
Stejnou náročnost jako v partnerském životě vykazovali respondenti výzkumu také při hledání práce. Zdůrazňovali přitom, že na výkon ve škole a později v zaměstnání cítí velký tlak. Prezentovali se ovšem jako lidé, kteří se rozhodují velice samostatně. Drtivá většina deklarovala, že svoji vysokou školu si vybrali sami a jen naprosté minimum připouštělo vliv někoho jiného, třeba rodičů.

Data obecně ukazují, že si respondenti zvolili studijní obor, který oni sami chtějí, mají brigádu, která je v jejich zájmech podporuje, nebo si už našli práci, která jim dává smysl. Zmapování toho, jaká generace nedospělých dospělých je, tak mimo jiné umožňuje dát několik rad zaměstnavatelům, jak se ke svým mladým pracovníkům mají chovat, aby si je udrželi.

„Firmy by měly dbát o to, aby před sebou tito zaměstnanci měli nějakou perspektivu, ptát se jich, jestli se ve firmě vidí i do budoucna a jestli se třeba neohlížejí po jiném zaměstnání. Čekat můžou na rozdíl od minulosti upřímnou odpověď. Přiznat, že si mapuju jiné možnosti, by před dvaceti lety bylo nemyslitelné, zaměstnanec by se stal nedůvěryhodným. Dnes je naopak důležité se na to ptát,“ sdělil Stanislav Ježek.

On a jeho kolegové ale zdůrazňují, že jestli je něco pro sledovanou generaci typické, tak to, že výsledky studie nejde paušalizovat a neměly by se přerodit v očekávání, že se budou stejně chovat všichni zástupci zmíněné věkové skupiny.

Psychologové ve Velké Británii už například píšou o tom, že to může dělat velké problémy lidem, kteří chtějí zakládat rodinu nebo firmu krátce po dvacítce. Pro tak mladé lidi se tam už nenabízejí pracovní pozice s dlouhodobou perspektivou. Všichni totiž očekávají, že mladý člověk u nich nevydrží dlouho. Další nevýhodou je, že takové pozice bývají často vypsané jen jako málo placené nebo dokonce bez nároku na finanční odměnu.