Přejít na hlavní obsah

Archeologové spolupracují s přírodními vědami

rokstejn_anotace.jpgNa konci srpna se v novinách objevila zpráva oznamující, že v Těšeticích na Znojemsku vykopali vědci pravěký hrob dítěte a pec na chleba se zbytky zuhelnatělého obilí. V letní okurkové sezoně to působilo jako věc velmi nevídaná, ale odborné kruhy tato zpráva nijak nevzrušila. Podobných nálezů bylo v Těšeticích od roku 1964, kdy zde Vladimír Podborský z Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity zahájil výzkum, odhaleno několik desítek. Těšetice – Kyjovice jsou přitom jen jednou ze tří lokalit, které archeologové z Filozofické fakulty MU systematicky prozkoumávají.

Těšetice jsou jedinečné svými nálezy datovanými od doby neolitu až do halštatského období. Pohansko u Břeclavi, kde začali archeologové pracovat ještě dříve – v roce 1958, je naopak proslulé jako jedno z center slovanského osídlení Moravy a zřícenina hradu Rokštejn na Jihlavsku zas přitahuje specialisty na archeologii vrcholného středověku. Kromě těchto tří lokalit se archeologové občas také věnují jednorázovým záchranným výzkumům, jako například při stavbě telefonní ústředny na náměstí v Brtnici v roce 2000. Práci by jim nyní měly usnadnit finanční prostředky z ministerstva školství, které se částkou převyšující 74 milionů korun rozhodlo podpořit výzkumný záměr Interdisciplinární studium výzkumů sociálních struktur pravěku až vrcholného středověku, jehož řešitelem je vedoucí Ústavu archeologie a muzeologie FF MU prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc

Vedoucí Ústavu archeologie a muzeologie prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc. Foto: Martina Šmídtová
Vedoucí Ústavu archeologie a muzeologie prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc. Foto: Martina Šmídtová
Archeologové vychovávají nové specialisty
Na projektu archeologové spolupracují s historiky, historiky umění, muzeology či etnografy. Zcela nové možnosti však skýtá spolupráce s vědci z Přírodovědecké fakulty, především z oboru geologie, mineralogie, metalografie, paleontologie a antropologie. Počítá se i s využitím poznatků paleobotaniky a paleozoologie, nicméně odborníků v těchto oblastech není mnoho. „Na tyto obory nemáme zatím příslušné specialisty, ale doufáme, že se nám je nějakým způsobem podaří vypěstovat,“ vysvětlil profesor Měřínský. V těchto oborech zatím archeologové využívají služeb zejména Akademie věd ČR, především při dendrochronologických analýzách. Touto metodou určování stáří pomocí dochovaných zbytků dřevěných konstrukcí bylo na Pohansku například datováno dřevo ze studny do roku 882 n. l.

Nové metody přinášejí nové poznatky
Nové poznatky si archeologové slibují rovněž od použití nejmodernějších výzkumných metod. Prioritou je vytvoření digitalizovaného katalogu archeologických pramenů, ať již jde o nalezené předměty či o popisy archeologických lokalit. K tomuto účelu by měly výzkumníkům sloužit nejen digitální kamery, fotoaparáty a GPS, ale i geografické informační systémy (GIS). S těmito technologiemi pracují archeologové z FF již několik let a jejich úsilí bylo mimo jiné v roce 2002 a 2004 ohodnoceno americkou firmou Intergraph Corp. za nejlepší GIS aplikaci v univerzitním výzkumu a výuce.

Na Katedře antropologie na PřF v rámci záměru vznikne i molekulárně biologická laboratoř pro izolaci DNA z kosterního materiálu, která by mohla napomoci zkoumání lidských populací od pravěku až po středověk. Stěžejní metodou zkoumání materiálu jednotlivých nalezených předmětů bude elektronová mikroskopie, případně rentgenová mikrotomografie. Pro stanovení obsahu určitých látek (draslík, uran, thalium) ve stavebním materiálu, podle něhož se dá zjistit místo původu tohoto materiálu, se bude používat přenosný gama-spektrometr. Zkvalitnění své práce si archeologové rovněž slibují od cesiového magnetometru, určeného ke geofyzikální prospekci půdy. „Přístroj nám přesně vykreslí, kde byly jednotlivé zahloubené objekty, při dobrých podmínkách dokonce i jednotlivé kůly, z nichž byly stavěny dlouhé domy, typické pro neolit. V ideálním případě tak můžeme získat půdorys celého naleziště, aniž bychom provedli archeologický výzkum,“ objasnil použití tohoto přístroje řešitel záměru prof. Měřínský. „To jsou věci, o kterých se archeologům před třiceti lety ani nesnilo.“

Archeologický výzkum na hradě Rokštejně na Jihlavsku začal již v roce 1981.  Foto: Jana Krejsová
Archeologický výzkum na hradě Rokštejně na Jihlavsku začal již v roce 1981. Foto: Jana Krejsová


Poznávejme život našich předků
Pomocí všech těchto metod hodlají archeologové získat komplexnější pohled na život v té které době. Díky novým metodám mohou rekonstruovat přírodní prostředí, v němž žil pravěký člověk, a to včetně poznatků o klimatu či rozložení zdrojů surovin. Antropologický výzkum (studium izolované DNA či izotopová analýza kolagenu v kostech) přispěje k poznání sociálních struktur, neboť analýzou DNA lze zjistit nejen pohlaví jedince, ale i příbuzenské vztahy včetně generační posloupnosti. Výzkum může také vnést světlo do problematiky migrace obyvatelstva v širších sociálních souvislostech. Cenné budou informace o vlivu prostředí na obživu člověka či informace o zdravotním stavu a fyzickém vzhledu zkoumané populace. Rozbor paleobotanického a paleozoologického materiálu pak umožní poznávat stravovací návyky i skladbu potravin zkoumaných jedinců. K poznání stavebních technologií či výrobních postupů, například způsobů opracovávání kamene, poslouží podrobnější materiálové analýzy. „Analýza druhu stavebního kamene napoví, odkud kámen pochází, jaké byly možnosti jeho opracování, což nám může osvětlit i organizaci práce při stavbě samotné,“ dodává Zdeněk Měřínský.

Chystá se expedice do Turecka
Základní výzkum bude probíhat na třech již zmiňovaných lokalitách, výsledky se pak budou porovnávat s výzkumy v jiných lokalitách podobného druhu v České republice, ale i na Slovenku, v Polsku a Rakousku. Speciální pozornost bude věnována výzkumu pravěkého zemědělství. K tomu účelu se vědci hodlají zaměřit na studium nížinných sídlišť, charakteristických pro území střední a severní Evropy, v porovnání se sídlištními pahorky – tzv. telly, jež jsou rozšířeny především na Předním východě. Příkladem pro toto srovnání bude sídliště v Těšeticích a tell Gre Keleke v jihovýchodní Anatolii v Turecku. Otevřením první české archeologické expedice v Turecku, jež se vyjednává již od roku 1997 a na němž by měla participovat i univerzita v Istanbulu, chtějí brněnští archeologové navázat na tradici československé archeologie na Blízkém východě, zejména na úspěchy profesora Bedřicha Hrozného.

Hlavní novinky