Předsedou Mezinárodní vědecké rady Masarykovy univerzity, která vznikla před rokem, je biochemik Josef Jiřičný. Vědec, který aktuálně působí na ETH v Curychu, po druhém setkání rady vloni v prosinci zdůraznil, že si její členové odnášejí velmi pozitivní dojem z toho, že škola má vůli a energii se měnit.
„Měli jsme zpočátku obavy, že univerzita nebude chtít opustit své zajeté zvyklosti. Pozitivně nás tedy překvapilo, že se už za rok celá řada věcí změnila,“ komentoval působení mezinárodní vědecké rady Jiřičný.
Rada může univerzitě dávat jen doporučení, jejich naplnění už záleží na zdejších lidech. Po prvním loňském setkání zaslali radní čtrnáct připomínek. Podle Jiřičného nejsou ale tato doporučení ve vědeckém světě ničím novým. „Jsou to recepty, které fungují v těch nejlepších institucích. Doufáme tedy, že většinu našich rad se časem podaří zrealizovat i v Brně a pomůže to univerzitě být také světoznámou a excelentní institucí.“
Lépe vybírat doktorandy
První připomínky se týkaly například doktorandů a práce s nimi. To bylo jedním z témat také při prosincovém setkání, kde se řešila především mobilita, internacionalizace a kvalita. „Do budoucna musí Masarykova univerzita pracovat na zvýšení kvality doktorandů. Je potřeba definovat kritéria pro jejich kvalifikaci. Podle nás by se například neměli přijímat ti, kteří nesplní kritéria excelence a nejsou opravdu nejlepší v ročníku,“ podotkl Jiřičný.
Doktorandi jsou ambasadoři univerzity, a když ji dokončí, měli by podle vědce odejít na alespoň tříletý pobyt na jinou instituci. „Ne nutně v zahraničí, ale třeba na jiné univerzitě v České republice, což může být vhodné třeba pro některé humanitní směry, které v zahraničí nejsou příliš pěstované či dobré,“ řekl předseda rady. Zahraniční pobyt však podle něj má smysl vždy, protože se člověk naučí lépe anglicky a pozná, jak lidé myslí v jiných zemích a jaká je tam kultura v akademické instituci.
Mezinárodní pohyb by také neměl být jednostranný. „I pozice postdoců a vědeckých pracovníků by se měly obsazovat kandidáty, kteří se hledali na základě mezinárodních inzerátů ve vědeckých časopisech,“ zdůraznil tlak na excelenci Jiřičný. Důležité je získat nejlepší odborníky na pozice postdoců a mladých vědců, protože to v budoucnu zaručí univerzitě vysokou kvalitu. „Je to nejproduktivnější generace a je důležité do ní investovat a přivést do Brna nejlepší mladé lidi, kteří mají ještě energii, elán a ideje.“
Mezinárodní vědecká rada řešila také otázky financování výzkumu, především pak interní hodnocení a rozdělování finančních zdrojů v rámci univerzity, které souvisí s probíhající přeměnou metodiky hodnocení vědy a výzkumu v Česku.
„Například ve vědách o živé přírodě jsou jasně daná a dá se velmi jednoduše posoudit, která skupina je úspěšná a která ne. V humanitních oborech to tak není. Potřebujeme tedy v budoucnu najít recepty, jak zvýšit výkon v těchto oborech,“ podotkl Jiřičný a doplnil, že s tímto může výrazně pomoci nová členka vědecké rady, historička Marie-Janine Calic z Mnichovské univerzity.
Rada má čtyři členy, kteří získávají během roku informace o univerzitě a jednou za rok se osobně na její půdě sejdou a setkají se s děkany fakult a vedením univerzity. „Osobní setkání je pro nás důležité, řadu věcí můžeme zjistit rovnou a doptat se i na další informace. Důležitá je také zpětná vazba, bez níž můžeme jen těžko dávat doporučení,“ dodal Josef Jiřičný s tím, že bude rád za reakce také na sadu doporučení, která rada vypracuje na základě prosincové schůzky.
Zatím jsou spíše obecná, ale výzkumník doufá, že se postupně dostane i na konkrétnější problémy. Je totiž členem dalších podobných vědeckých rad, které se ale věnují převážně konkrétním projektům a rozhodování o jejich financování. Díky tomu má podle svých slov stále blízko k vědě, i když už se pomalu chystá na ukončení vlastní kariéry.
Studium v emigraci
K biochemii se přitom dostal trochu oklikou. Když v roce 1969 odmaturoval na pražském gymnáziu, odjel na brigádu do Anglie, kde v tu dobu žila jeho starší sestra.
„Chodil jsem tam na kurz angličtiny a prodloužil jsem si tam pobyt o rok. Dostal jsem se také na univerzitu v Birminghamu, ale když jsem žádal naše ministerstvo školství o povolení tam studovat, odepsali mi, že se musím okamžitě vrátit do Československa. Rozhodl jsem se ale zůstat v Anglii,“ uvedl Jiřičný.
V Londýně jej podporovala jeho sestra, která je architektka. Významným architektem byl i jeho otec, přesto se Jiřičný rozhodl pro jinou kariéru. „Byl jsem vždycky víc mechanicky než umělecky nadaný. Nejvíc se mi ale líbila medicína. V Anglii šlo ale o velice kompetitivní obor, na který jsem si netroufl, a začal jsem tedy studovat chemii, která měla v naší rodině také tradici.“
Postupně zjistil, že ho víc zajímá organická chemie a její aplikace a také se naučil syntetizovat DNA. „Zajímalo mě, k čemu se dá uměle vytvořená molekula DNA využít, a tak jsem se začal učit biochemii a biologii a skončil ve výzkumu rakoviny,“ popsal svou cestu od chemika k molekulárnímu biologovi Jiřičný.
Už je sice v penzi, ale má ještě asi na rok a půl malou laboratoř na ETH v Curychu financovanou grantem. Jiřičný se zabývá mechanismy, které mají na starost opravy poškozené DNA. „Snažíme se porozumět tomu, jakou škodu buňce způsobí například látky, které se v onkologii používají na léčbu solidních nádorů, a jak je buňka opravuje. Jedním z mechanismů rezistence vůči lékům totiž je, že se škody napraví velmi efektivně. Pokud poznáme přesně, jakým způsobem buňka opravuje modifikace v DNA, tak možná najdeme také inhibitory, které tomu zabrání.“