Habán je člověk mohutné postavy nebo taky příslušník společenství moravských novokřtěnců, kteří se usídlili na jižní Moravě okolo roku 1530. O jejich životě existuje řada písemných dokladů, ale jen málo se ví o jejich pohřebních rituálech. Změnit by to mohl výzkum, který letos u Přibic zahájili antropologové z Přírodovědecké fakulty MU.
Stopy habánského pohřebiště tam před pětačtyřiceti lety náhodou objevili dělníci při stavbě elektrického vedení, a když antropologové hledali vhodnou lokalitu pro terénní výuku studentů, vzpomněl si na něj profesor Josef Unger, který tehdy nalezené kosterní pozůstatky dokumentoval.
„V srpnu jsme začali s prvními studenty lokalitu zkoumat a v prostoru pohřebiště jsme zatím zdokumentovali plochu o rozloze asi šest krát sedm metrů, kde jsme našli minimálně sedmadvacet jednotlivých hrobů a další přimísené kosti,“ popsal první výzkumy v Přibicích Tomáš Mořkovský, který je vede.
Zdůrazňuje, že pro antropology je terénní práce důležitá, protože z místa nálezu zjistí více informací než při zkoumání samotných kosterních pozůstatků. „Z historických pramenů víme, že habáni měli vlastní pohřebiště, ale samotné pohřební rituály příliš popsané nejsou. Máme nyní možnost je blíže poznat. Ukazuje se, že šlo o velmi jednoduché a úsporné rituály,“ uvedl Mořkovský.
Novokřtěnci, jejichž komunity dnes žijí v severní Americe, jsou podle Mořkovského zbožní a žijí neokázale, ale to, co se po smrti děje s jejich tělesnými ostatky, pro ně mnoho neznamená. Minimálně v minulosti jim nečinilo problém narušovat staré hroby a pohřbívat do nich další lidi.
Antropologové chtějí z kosterních pozůstatků zjistit informace o tom, jak habáni zhruba vypadali, jaké bylo jejich zdraví či zda se na kostrách nevyskytují častější zranění, protože byli kvůli své víře a bohatství často terčem útoků.
„První nálezy zatím neukazují, že by habáni byli výrazně vysocí, takže je otázka, proč se označení „to je habán“ používá pro velké lidi,“ uvedl Mořkovský a dodal, že toto pojmenování pochází ze Slovenska a mělo hanlivý význam.