Mgr. Vladimír Vedra se narodil v roce 1979 v Praze, odkud následně přesídlil do Brna. Zpočátku proto, aby zde studoval Právnickou fakultu MU, avšak po jejím vystudování v roce 2004 zde zůstal ve službách Policie České republiky. V témže roce se stal dobrovolníkem Bílého kruhu bezpečí, kde působí od roku 2006 jako jednatel regionální pobočky v Brně. Díky práci v Bílém kruhu bezpečí se seznámil se svou manželkou. Má zálibu v jazzové a swingové hudbě.Jak jste se dostal od studia na Právnické fakultě k práci pro Bílý kruh bezpečí?
Musím říci, že úplnou náhodou. U přijímacího řízení k Policii České republiky, kde dodnes pracuju, jsem si všiml Zpravodaje Bílého kruhu bezpečí (BKB) a zeptal se na jeho obsah psycholožky, která přijímací řízení prováděla. Ukázalo se, že je sama členkou BKB, dozvěděl jsem se tak bližší informace o tom, jakým způsobem organizace pomáhá obětem trestných činů, a jelikož mi přišla tato práce zajímavá a smysluplná, stal jsem se členem. Po několika letech působení jako dobrovolník na pozici právního poradce jsem byl požádán, abych vedl pobočku, což činím dodnes.
Liší se nějak situace v Brně od ostatních měst, kde má BKB svou poradnu?
Domnívám se, že situace v Brně se z pohledu činnosti BKB příliš neliší od situace v Plzni, Pardubicích, Liberci, Olomouci či Ostravě, kde jsou další pobočky. Jiné je to však v Praze, kde máme centrálu a zároveň naši největší pobočku, která za rok přijme více klientů než celý zbytek republiky. Tomu odpovídá i rozsah konzultačních hodin a počet dobrovolníků. Brno v tomto ohledu stojí na druhém místě.
Brněnští kriminalisté v srpnu 2008 uvedli, že více než polovina případů znásilnění, které řeší, se ve skutečnosti nestane a ženy si je vymyslí. Takových případů jsou prý desítky ročně. Jak se na podobnou statistiku díváte? Jak rozlišit oběť od lhářky?
Také jsem tuto informaci zachytil a upřímně řečeno ji považuji za dost zavádějící. Skutečnost, že oběť změní svou výpověď v průběhu řízení a řekne, že si to celé vymyslela, ještě neznamená, že je lhářka. Může se jednat naopak o snahu zastavit policejní šetření, které skutečná oběť vnímá jako velice necitlivé a bojí se jeho pokračování. I s takovým případem jsem se v poradně setkal. Nechci tím však říci, že si někdo znásilnění nemůže vymyslet, aby tím něco zakryl. Z pohledu naší organizace to však nehraje roli, protože nejsme v pozici policie nebo soudu. Pomáháme řešit problém, s nímž klient přichází, a není naší povinností zjišťovat objektivní pravdu. Na druhou stranu se někdy stane, že klient přijde se zástupným problémem, protože je pro něj těžké sdělit svůj skutečný problém. Je pak na zdatnosti poradce, zda to zjistí a dokáže se dotknout toho, co klienta opravdu trápí.
„Všichni naši dobrovolníci chtějí klientům pomoci. V tom je smysl naší práce,“ říká Vedra. Foto: Archiv BKB.
Na toto téma by se dalo hovořit hodiny a hodiny. BKB stál u zrodu legislativy upravující institut vykázání a já jsem na tuto skutečnost hrdý, protože jde o další opatření, které pomáhá ohrožené osoby chránit. Navíc vykázání není jen o těch deseti dnech. Pokud ohrožená osoba převezme iniciativu a podá v této době návrh na civilní soud, lze vykázání prodloužit, a to až na jeden rok. Zákon vytvořil též podmínky pro fungování intervenčních center nabízejících ohroženým osobám pomoc, což má velký význam pro zvýšení jejich informovanosti a akceschopnosti. Byl by však omyl se domnívat, že vykázání je schopno domácí násilí vyřešit. To zákon nedokáže. A nedokáže to ani intervenční centrum ani poradna ani policie ani soud. Ti všichni spolu s dalšími mohou pouze v řešení pomoci, pokud to umí a vědí jak, ale odpovědnost za řešení stále leží na ohrožené osobě.
Olga Sommerová ve své trilogii O čem sní ženy popisuje mnohé případy, kdy ženy vydrží domácí násilí mnoho let, nedokáží, ale často ani nechtějí násilníka opustit. Jakým způsobem může BKB pomoci těmto chronickým obětem?
Je jasné, že násilí, které v rodině rostlo a bobtnalo po řadu let či desetiletí, nelze vyřešit během jedné hodiny. Klíčovou službou naší organizace je odborné psychologické a právní poradenství, což se týká nejen osob ohrožených domácím násilím, ale vůbec všech obětí trestných činů. V poradně klient nalezne zejména informační, emocionální a organizační podporu psychologa a právníka, popřípadě zprostředkování dalších služeb. Je-li to možné a vhodné, nabízíme vedle této standardní služby ještě nadstandardní služby například v podobě přípravy na soud, doprovody k soudu, pomoc při vyřízení žádosti o peněžitou pomoc státu a podobně. Zajímavou službou, se kterou máme v posledních dvou letech dobré zkušenosti, jsou víkendové pobyty zahrnující relaxační program pro účastníky.
Nedávno skončil případ zneužívání čtrnáctileté dívky, která nakonec i otěhotněla. Pachatel si od soudu odnesl pětiletou podmínku. Podle některých odborníků je to nebezpečný precedens, kdy za zneužití dítěte nemusí viník do vězení.
Jelikož případ neznám, nemohu se k němu vyjadřovat. V obecné rovině však mohu říci, že by soud měl vždy v případě pohlavního zneužívání či znásilnění posuzovat otázku nařízení ochranné léčby. Nejen pro oběť samotnou, ale i pro rodiče má způsob reakce soudní moci na spáchaný trestný čin velký význam. Nemám na mysli pouze otázku satisfakce, ale též ochrany společnosti před opakováním trestného činu. Z naší poradny vím, že léčbu však oběť či rodinní příslušníci mohou vnímat jako výhru pachatele u soudu, jelikož nejde o trest. Z jejich pohledu pak vlastně pachatel trestu unikl. V těchto případech však vězení mnoho neřeší, jelikož v páchání sexuálně motivovaných trestných činů zabrání pouze po omezenou dobu. Ochranná léčba naopak představuje opatření, které by mělo pomoci k tomu, aby pachatel již své jednání neopakoval nikdy.
Zřizování specializovaných výslechových místností je dle mého názoru pozitivním trendem, který pomůže nejen vyslýchanému dítěti, ale také všem orgánům činným v trestním řízení. Získávají tím totiž větší šanci na kvalitní důkazní prostředky. Jenže nejde jen o prostředí, v němž dítě vypovídá. Jedná se hlavně o schopnost účastníků úkonu se chovat vhodným způsobem, aby nenarušili průběh úkonu, respektive schopnost správně s dítětem hovořit. Máme bohužel zkušenosti s naprosto nevhodným chováním soudce u neopakovatelných úkonů. Tentýž problém se týká i policie.
Při čekání na začátek soudního jednání jsou oběť, svědci, často dokonce i obžalovaný, nuceni sedět společně na stejné chodbě. Není taková situace pro oběť deprimující?
Jelikož součástí naší práce tvoří i doprovody poškozených k soudům, mohu tuto zkušenost potvrdit. Snažíme se takovým situacím předcházet žádostí, aby poškozenému byl poskytnut prostor, kde může vyčkat do doby, než bude předvolán k výpovědi. Možností soudu je dokonce vyslechnout poškozeného bez přítomnosti obžalovaného, pokud by jeho přítomnost mohla negativně ovlivnit schopnost vypovídat. Taková situace může nastat zejména u násilných trestných činů. Pro soudy to však znamená prodloužení jednání, protože výpověď poškozeného musí následně obžalovanému předestřít a dát mu možnost na ni reagovat. Hodně také dělá příprava. Klientovi například popisujeme, jaké lze očekávat otázky, kde kdo bude sedět nebo jak se chovat v přítomnosti soudu. Takto připravený člověk alespoň ví, co jej čeká, což zmírní jeho nervozitu.
„Zajímavou službou, se kterou máme v posledních dvou letech dobré zkušenosti, jsou víkendové pobyty zahrnující relaxační program pro účastníky,“ říká Vladimír Vedra. Foto: Archiv BKB.
Možná jsem v tomto ohledu deformován svým policejním povoláním, ale domnívám se, že kamery neznamenají pro slušné občany žádnou hrozbu či omezení. V žádném případě nemá nikdo z lidí, kteří vyhodnocují kamerové záznamy, potěšení z toho, že by sledoval občany na veřejném prostranství. A obavy ze „strategie Big Brother“ mi připadají spíše z říše paranoidních jevů. Zkrátka si myslím, že pokud někomu vadí kamery, jedná se o lidi, kteří se mají proč obávat.
Na vašich webových stránkách zmiňujete fenomén stalkingu. Pokud si správně uvědomuji, to je zcela nový právní termín v českém prostředí. Setkali jste se již ve své práci s fenoménem stalkingu v Brně?
Určitě. Musím jen poopravit, že nejde o právní termín. V našem právním řádu dokonce doposud na rozdíl například od Rakouska nebyl stalking vůbec právem reflektován. V tomto ohledu se dle mých informací chystá změna a nebezpečné pronásledování by se v novém trestním kodexu mělo stát trestným činem. Problém je však v průkaznosti jednání pronásledovatele. Jednání stalkera může být pro sledovanou osobu velice psychicky zatěžující a v řadě případů dokonce může vyvrcholit útoky proti životu pronásledované osoby.
Zakončíme osobněji. Není vaše práce občas příliš deprimující a tíživá? Jak se odreagujete po těžkém dnu?
Je pravda, že lidské příběhy, s nimiž se v poradně setkáváme, jsou obvykle smutné. Na druhou stranu všichni naši dobrovolníci přišli do Bílého kruhu bezpečí s tím, že chtějí klientům pomoci. V tom je smysl naší práce. A když se to podaří, což bohužel není vždy, je to potom pozitivní výsledek, ze kterého můžeme čerpat energii. Navíc všichni dobrovolníci mají svá civilní povolání, takže práce v poradně pro ně není dennodenním chlebem, kterým by se přesytili.
