Konsorcium vedené Aristotelovou univerzitou v Soluni se zabývá efektivnějším zemědělstvím. Odborníci z Masarykovy univerzity mají na starost technickou stránku.
Geografové z Přírodovědecké fakulty MU v projektu pracují na snížení úbytku ornice i znečištění vod mimo jiné za pomoci sledování zemědělských strojů. Díky využití senzorů, elektroniky ve strojích a satelitní techniky vědí nejen, jakou má konkrétní stroj spotřebu, kde se na poli překonávají překážky, ale také to, kolik se na kterém místě použilo hnojiva nebo jaké zde byly, a tedy i pravděpodobně budou výnosy.
Mohou díky tomu pro zemědělce naplánovat optimální průběh všech potřebných polních prací tak, aby byly ekologičtější a zároveň ekonomičtější.
Sledování zemědělských strojů
Ornice mizí často kvůli erozi, která je způsobena například nevhodným způsobem orby. „V deseti evropských zemích a také v Číně budeme porovnávat data ze sledování zemědělských strojů, satelitních snímků a dalších mapových zdrojů,“ přiblížil hlavní část práce Tomáš Řezník z geografického ústavu, který vede projekt na Masarykově univerzitě.
Zemědělské stroje na farmách nejen v Česku monitorují odborníci už přes pět let. „Zjistili jsme, že ideální trasa stroje je rozdílná z pohledu ekologie a ekonomie. Ekologičtější mohou být zemědělci za cenu vyšších nákladů. Novým přístupem se ale snažíme přispět k udržitelnému způsobu hospodaření, šetrnějšímu ekologicky i ekonomicky,“ uvedl Řezník.
V současnosti už existují modely pro optimální trasu stroje, které ovšem pracují ve 2D. V projektu vědci řeší optimální trasy ve 3D. „Počítáme například s jinou spotřebou při jízdě z či do kopce, zvlášť při zapřažené cisterně na postřik o váze několika tun. Snažíme se tedy trasy ještě víc zefektivnit a zohlednit v nich i provozní náklady,“ popsal geograf hlavní přínosy mezinárodní spolupráce. Výsledky výzkumu pak najdou uplatnění i při autonomním řízení strojů – traktor se tak dokáže pohybovat po poli samostatně podle navržené trasy.
Masarykova univerzita má v projektu dvě role – jako technický koordinátor a také jako vedoucí partner pro vztahy s Čínou, které dlouhodobě rozvíjí profesor Milan Konečný. Při rozhodování o tom, komu grant připadne, porazili i konsorcia vedená špičkovými světovými pracovišti, jedno nizozemskou Univerzitou ve Wageningenu a druhé Norským institutem pro bioekonomii.
„Projekt s názvem SIEUSOIL je výkladní skříní výzkumu v oblasti takzvaného precizního zemědělství, které se při pěstování plodin řídí zásadou zasahovat ve správný čas na správném místě a se správnou intenzitou. Práce našeho konsorcia má vazby na aktivity OSN i na revize politik mnoha zemí světa v oblasti životního prostředí,“ dodal Řezník s tím, že výzkum potrvá do poloviny roku 2022.
Komplikace: malá čínská políčka
Odborníci z MUNI teď začnou shromažďovat data o výnosech, spotřebách či kvalitě půdy v jednotlivých zapojených zemích, kam patří kromě České republiky a Číny ještě například středoevropské státy nebo některé země ze Středomoří.
„Už teď víme o některých komplikacích. Například v Číně mají příliš malá pole na to, abychom mohli na základě družicových snímků vyvodit nějaké relevantní informace. Tamní systém stále stojí na zhruba půlhektarových políčkách. Naopak v Česku zase mají lány v průměru deset hektarů. Spolu s Čínou ale „vedeme“ v množství použitých hnojiv, což způsobuje i značnou kontaminaci spodních vod,“ přiblížil Řezník.
Během tří let budou vědci získávat data a následně i upravovat model. Na konci projektu by mělo vzniknout patentované zařízení se softwarem pro modelování nejoptimálnějších tras zemědělských strojů. „Nejraději bychom, aby výsledky naší práce byly pro drobné zemědělce dostupné buď bezplatně, nebo za přijatelnou cenu,“ dodal geograf.