Mgr. Petr Dreiseitl (1976) pochází z Rýmařova. V Brně vystudoval Fakultu informatiky Masarykovy univerzity a v rámci studia se dostal na pracovní stáž do Norska. Nyní pracuje v Oslu v norské firmě COMPTEL, v níž se zabývá vývojem automatických testů pro telekomunikační software vyráběný firmou. Ve volném čase se věnuje horolezectví, rád lyžuje a jezdí na kole. V uplynulém roce rozšířil svou kvalifikaci o řemeslné práce na svém norském domě.
Vystudoval jste FI MU. Jak vzpomínáte na studentská léta?
Na FI MU jsem začal studovat právě v roce jejího vzniku. Já jsem se vlastně ještě hlásil na katedru matematická informatika na Přírodovědecké fakultě, ale v září jsme už začali studovat na Fakultě informatiky, ve kterou se tato katedra proměnila. Nyní z pohledu několika let v „pracovním procesu“ už samozřejmě vzpomínám na dobu studií i trochu nostalgicky, tak jako každý na svá studentská léta. Stále však toto období vnímám jako velmi inspirativní, které mi do života hodně dává.
Zabýváte se informatikou a počítači. Neměl jste nějaký jiný sen, o tom, co byste rád dělal?
Počítače jsou fenomén, který během mých školních let prošel explozivním vývojem a vlastně se ani nedalo vyhnout tomu, nebýt touto vlnou pohlcen. Jediné, co mi na takové práci vadí, je to dlouhé sezení za stolem.
Za dob studií jste prý vyhrál běh na lyžích přes zamrzlý prýgl. Co to bylo za akci?
To je pravda, dokonce jsem vyhrál oba jeho ročníky – 2000 a 2002. Tuto akci jsem pomáhal i spolupořádat. Byla nás tehdy skupina studentů spolu s docentem Josefem Prokešem, hudebníkem, umělcem, a dokonce i dřívějším lyžařským instruktorem, který na FI MU vytváří protipól náročnému matematicko-technickému studiu a rozvíjí studenty i v humanitních směrech. Snad ve snaze o harmonii ducha a těla vznikl tento závod.
V současnosti působíte v Norsku. Jak jste se tam dostal?
Stál jsem ve frontě na oběd v menze právnické fakulty a zahlédl jsem plakátek, že ten den večer pořádá studentská organizace AIESEC konkurz na zahraniční praxe pro studenty ekonomických a IT oborů. Řekl jsem si, proč to nezkusit. Vybrali nás nakonec dva z asi padesáti na základě znalostí angličtiny, několika dalších testů a simulovaného přijímacího pohovoru v angličtině. Tímto jsem získal přístup k databázi studentských praxí ve firmách po celém světě. Byly tam ovšem na výběr převážně ekonomické obory, jelikož AIESEC je sdružením studentů ekonomie. Po čase se v databázi ale objevil inzerát norské IT firmy, která měla mezi požadavky znalost češtiny. Tato firma se dnes již jmenuje jinak a dvakrát změnila majitele, ale v podstatě se stejnými lidmi v ní pracuji dodnes. Čeština se mi v práci i přes ten požadavek v inzerátu hodí minimálně, ale občas se stane, že kolegům pomáhám při komunikaci s českým zákazníkem. Z podobného důvodu jsou mi užitečné i základy ruštiny.
Čím se zde zabýváte?
Nejdříve jsem pracoval přímo ve vývojovém týmu a programoval jsem aplikaci pro správu telekomunikačních sítí. Od návratu z civilní služby zpět do Norska v roce 2003 pracuji v testovacím oddělení a mám na starosti vývoj a provádění automatizovaných testů této aplikace.
Nevadí tato změna vaší ženě?
Na to se můžete zeptat přímo jí…
Anna: Vůbec ne! Norsko mě vždycky lákalo svou nádhernou přírodou, takže to zpočátku byla krásná „dovolená“. Pak ale přišly problémy s uznáním mého vzdělání v oboru fyzioterapie, a tak jsem vystřídala spoustu různých zaměstnání a studovala norštinu. V současné době studuji fyzioterapii znovu, což se ukázalo jako jediná cesta, jak uznání získat, a působím jako instruktorka aerobiku a cvičení s bosu v Norském institutu sportovní medicíny. Studium i práce jsou pro mě velmi inspirativní a obohacující.
A co rozdílné klima? Jak jste se vyrovnal s ním?
Vyrostl jsem v Rýmařově, což je malé městečko v podhůří Jeseníků. Klimaticky se Oslo, kde žijeme, od severní Moravy příliš neliší.
Jací jsou Norové?
Na to se těžko odpovídá, jsou různí, stejně tak jako Češi. Zpravidla jsou to však příjemní a zvídaví lidé, kteří velmi rádi cestují a to jim pomáhá dobře přijímat nové kultury. Neumím si třeba představit, jak by se Brno zvládlo vyrovnat s mnoha desítkami tisíc přistěhovalců z celého světa, nejvíce však z mnoha chudých muslimských zemí, kteří své začlenění do místní společnosti berou dosti po svém. Norové to, přes mnohá úskalí s tím spojená, zvládají velmi dobře snad díky svému hluboce zakořeněnému smyslu pro spravedlnost a rovnoprávnost.
Co vám z České republiky nejvíc chybí?
Tím, že člověk bydlí daleko od domova, přichází o možnost o víkendech navštěvovat rodinu. To se dá z části nahradit dnes již velmi snadnou komunikací přes telefon nebo i s videem přes skype. Stále však většinu dovolené zužitkujeme návštěvami rodiny a přátel, a tak nám nezůstává tolik času na vlastní dovolenou spojenou třeba s cestováním.
Mohu ale zmínit i další věc, co mi tu tak trochu chybí, a to je české pivo a pivní kultura. Ač zdaleka nejsem „pivař“, tak jsem měl rád možnost sejít se občas přes týden s přáteli u piva. To zde v podstatě není možné, ať už pro samotnou cenu piva – pivo v Norsku stojí 50 až 60 norských korun –, ale i proto, že Nor si „jít na pivo“ spojuje s „jít se opít“.
Jaké máte plány do budoucna – zůstat v Norsku, nebo byste se chtěli vrátit do České republiky?
Tuto otázku dostáváme docela často. Návrat domů samozřejmě v plánu máme, ten se však velmi těžko určuje. Nejspíš jen počkáme, až ten čas přijde. Žena je právě uprostřed studia fysioterapie-Mensendieck na zdejší vysoké škole, takže nás tady ještě pár let čeká. Navíc jsme si zde před rokem koupili a opravili dům a ten se nevyplatí hned opět prodat.
Co děláte ve volném čase?
Po uplynulém roce bych mohl říct, že jsem se ve volném čase stal řemeslníkem na práce všeho druhu. Rekonstrukci domu už ale máme takřka dokončenou, tak opět zbývá dost času na sportovní vyžití, ke kterému je Oslo naprosto ideální místo. Ještě před pár týdny jsem mohl jezdit do práce na běžkách – to je i pro norské kolegy docela neobvyklé, ti raději jedou autem –, a teď už opět jezdím na kole. Je tu letos krásné jaro, a tak jsem již stihl okusit i vodu v Oslofjordu a trochu se po zimě věnovat lezení na skalách za městem. Teď navíc odjíždíme na prodloužený víkend na hory do takřka alpského Hemsedalu, který je jen tři hodiny jízdy od Osla a kde vždy první víkend v květnu uzavírají lyžařskou sezónu.
Kdybyste potkal někoho, kdo se rozhoduje, jestli jet do zahraničí pracovat, doporučil byste mu to?
Rozhodně, i jen několikaměsíční praxe přináší spoustu nových zážitků a zkušeností.
