Významné ocenění za lékařství z rukou nositele Nobelovy ceny J.-M. Lehna převzal letos v září Mgr. Marek Mráz. Od začátku svého studia na Lékařské a Přírodovědecké fakultě pracuje na projektech analýz microRNA u leukémií. Výzkum provádí v Centru molekulární biologie a genové terapie pod vedením prof. Jiřího Mayera a dr. Šárky Pospíšilové. Toto centrum, které je pracovištěm Interní hematoonkologické kliniky, získalo na podzim nový přístroj pro analýzy lidského genomu (Affymetrix Gene Chip Systém).
Letos jste získal Cenu za lékařství 2008, zvítězil jste i ve SVOČ na Lékařské fakultě s prací, v níž se věnujete microRNA. Jak byste laikům popsal, v čem takový výzkum spočívá a jaké budou jeho výsledky?
Tématem projektu je studium zajímavé skupiny RNA molekul (microRNA), které byly objeveny velmi nedávno a každý měsíc jsou popisovány další. Tyto krátké RNA molekuly se podílejí na řízení vzniku proteinů z mediátorové RNA (mRNA) a tím na regulaci mnoha důležitých funkcí v buňce. Řídí také například jejich množení a smrt, což jsou pochody, v nichž se nádorové buňky od těch normálních často liší. Zaměřili jsme se na studium úlohy a exprese microRNA u pacientů s chronickou lymfatickou leukémií.
Chronická lymfatická leukémie se prý prozatím považuje za nevyléčitelné onemocnění.
Ano, i přesto, že je to nejčastější leukémie dospělého věku, o jejím
vzniku toho moc nevíme. Je však dobře známo, že existuje několik
prognostických skupin tohoto onemocnění. Někteří pacienti přežívají
desítky let, zatímco jiní přes veškerou intenzivní terapii pouze
desítky měsíců. Zajímalo nás, jak se tyto různé skupiny pacientů liší v
jejich expresi microRNA, a identifikovali jsme několik těchto molekul,
jež jsou změněně exprimovány u nejagresivnější formy chronické
lymfatické leukémie. Doufáme, že naše výsledky povedou k léčebné
aplikaci, zatím ale děláme kroky k pochopení vzniku onemocnění a jeho
průběhu.
Často se mluví o „odlivu mozků“, o tom, že vědci musí odejít kvůli
špatnému financování vědeckého výzkumu. Souhlasíte? Vy sám zůstáváte
dál na univerzitě.
Zatím jsem ukončil studium molekulární biologie a letos mě čekají
státní zkoušky na Lékařské fakultě. Souhlasím s tím, že důvodem onoho
odchodu vědců jsou často důvody finanční, ale neméně často je to jistě
také touha po práci ve světově známém týmu a v podmínkách, které jsou
opravdu určeny k bádání. Pro prosazení se mezi světovou špičkou v daném
oboru je třeba dobrých finančních podmínek, motivačního prostředí
a také určité intelektuální tradice dané laboratoře. V českých
podmínkách většinu z toho máme v míře menší než optimální, ale přesto
věřím, že se nám časem podaří se mezi ty špičkové týmy zařadit.
Vašimi zálibami je studium onkologie a hematoonkologie.
Musím říci, že v medicíně je mnoho krásných oborů, ale do málokterého
z nich tolik proniká molekulární biologie. Rád bych byl u toho, až se
začne s klinickou aplikací molekulárně biologických poznatků a technik.
Krásným příkladem pokroku, který v terapii nastartovala tato
disciplína, je léčba pacientů s chronickou myeloidní leukémií. V roce
1962 byla objevena translokace chromozomů (9; 22) pravděpodobně
způsobující toto onemocnění a o asi 40 let později jsme měli
k dispozici inhibitor takto vznikajícího fúzního genu. Prognóza
pacientů se tím výrazně zlepšila a základní biomedicínský výzkum dal
najevo svůj potenciál. Domnívám se, že jsme na úplném začátku této
revoluce. Přál bych si nové poznatky molekulární biologie zavádět do
medicíny a plně se orientovat v obou disciplínách.
