Jak byste blíže představila oblasti svého vědeckého zájmu?
Pole mého badatelského zájmu vymezuje téma mé dizertační práce, v nížse věnuji tomu, jak byla v českých zemích od počátku 20. stoletíprosazována myšlenka využití kinematografie jako prostředku vzdělávání.Vzhledem k tomu, že za Rakouska-Uherska a za první republiky se zavzdělávací považovaly v první řadě dokumentární a nonfikční filmy,věnuji se převážně jim – především pak s důrazem na to, jaké institucea jakým způsobem tohoto jejich potenciálu využívaly.
Samozřejmě nemohu počítat s tím, že se mi do rukou dostanou zcelavšechny písemnosti či filmy, které bych potřebovala. Některá datajednoduše chybí, protože dokumentace institucí, které sleduji, zkrátkaneexistuje, neboť nebyla archivována. Nedostupné jsou i některé ročníkydobového tisku. S filmy je to ještě obtížnější. Zdaleka ne všechnyz těch, které jsou uváděny na dobových seznamech klíčové instituceschraňující za první republiky filmy určené k osvětě a vzdělávání,totiž Masarykova lidovýchovného ústavu, je možné v současnostidohledat. Národní filmový archiv vlastní pouze některé z nich a pátránív archivech jednotlivých institucí je náročné a trvá neúměrně dlouho.Problémem jsou často také odchylky v názvech filmů, u kterých mnohdyneznáme ani jejich tvůrce – takové se pak hledají a identifikujíopravdu těžko. Přesto se mi ale podařilo nalézt a „nakoukat“ dostatečněvelké množství snímků na to, abych měla představu o typech filmů, kterétehdy odpovídaly vzdělávacím kritériím.
Kdy se objevují první osvětové filmy a začínají točit první filmy určené pro výuku ve škole?
První náznaky snah působit skrze film osvětově se objevují již odpřelomu 19. a 20. století, kdy například někteří vědci používalinesestříhaný materiál, který natočili ve svých laboratořích, jakovyučovací pomůcku k demonstraci na univerzitách. V tomto případě všakještě nelze hovořit přímo o osvětových filmech, spíše o výzkumnýchšotech určených k vzdělávání. Tendence osvětovou produkci organizovatsystematicky pak převážila v období první světové války, kdy mnohé zeměpoprvé využily filmu jako nástroje přesvědčování o připravenosti zeměk boji, ospravedlňování nutnosti do války vstoupit a podobně – způsob,jakým to dělaly, v podstatě předurčil podobu osvětového působení filmemna několik dalších let, kdy začala vznikat osvětově zaměřená oddělenívýznamných filmových společností – například německé UFy čifrancouzského Pathé.
