Jaká byla vaše cesta z Lékařské fakulty do soukromé ordinace?
Máme takový rodinný podnik, svou ordinaci již dvanáct let má moje maminka, to ona mě u sebe zaměstnala hned po promoci.
Kdy jste se rozhodla vydat v rodičovských šlépějích?
To jsem dlouho nechtěla. Nejdříve jsem vystudovala speciální pedagogiku, ta mě však úplně neuspokojovala. Jednou pak mamince onemocněla sestřička, já za ni zaskakovala a celá ta práce mi učarovala. Zjistila jsem, že už se nebojím trhání ani krve. Po roční přípravě jsem pak byla přijata na Lékářské fakultě.
„Svůj první zub jsem vytrhla ve třeťáku,“ vzpomíná zubařka Neckářová. Foto: Petr Preclík.
To je spíš otázka grifu. Všechno je to v zápěstí (směje se)!
Vaše ordinace je vybavena digitálním zubním rentgenem, zubním CT a dalšími moderními přístroji, které jsou schopny odhalit i mikroskopické vady zubů. Má ale smysl takto malé vady odstraňovat? Nestává se vaše profese přetechnizovanou?
V moderní stomatologii už nemůžete udělat prohlídku jen se zrcátkem a se sondou, sama se již bez dalších přístrojů neodvážím říci, že je pacient bez kazů. Se zrcátkem často objevíte kaz poměrně pozdě, když už je rozvinutý, často příliš blízko zubní dřeně.
Vybavení vaší ordinace má jistě hodnotu několika luxusních vozů. Nemrzí vás, že jste si radši nepořídila ta auta?
To ne, já jsem neřidič (směje se)! A neměnila bych ani za dům či exotickou dovolenou! Já si užívám veškeré novinky, jezdím na všemožné inovativní semináře, plánuji další rozšíření, například zubní laser. Velice se věnuji prevenci, protože ta je obecně velmi zanedbávaná. Ráda bych proto naučila své pacienty nejdříve chodit k dentální hygienistce, ta pomůže pořádně vyčistit zuby, odstranit zubní plak i kámen, vysvětlí techniku správného čištění zubů. Já se potom mohu plně věnovat odborným věcem. Bohužel je to však často naopak a pacienty za zubní hygienistkou musím posílat já.
V čem podle vás spočívá tak rozšířený strach ze zubařů?
Zubaři zasahují ve velmi intimní oblasti lidského těla, zvuk zubní vrtačky taky nepatří mezi nejpříjemnější. Mě se moji pacienti ale nebojí (směje se)!
Jaké mají obecně zuby studenti vysokých škol? Má zubařka mě vždy strašila, že první ročník univerzity a kolejního života je pro zuby nebezpečnější než cokoli jiného.
To si nemyslím. Vysokoškolští studenti si již velmi dobře uvědomují potřebu zdravých a krásných zubů. Naopak velmi špatný chrup mají české děti. Na vině jsou nejrůznější sladkosti, sladké nápoje a obecný přístup rodičů. Často se mluví o zavedení povinných prevencí nebo i obnovení skupinových školních prohlídek. To ale nejde, starat se musí především rodiče. Podle mě je potřeba motivovat lidi jinak, například by pojišťovny mohly plně hradit preventivní prohlídky, naopak opravné zákroky při zanedbané prevenci by si již hradil pacient sám.
V Česku na jednoho stomatologa připadá skoro patnáct set pacientů. Průměrný věk lékaře je padesát let. Česká stomatologická komora proto varuje, že do deseti let bude zubařů kritický nedostatek. Vnímáte tuto situaci?
To je pravda. Podle mě je potřeba nabírat mnohem více studentů, vždyť v našem ročníku promovalo pouze dvacet čtyři lidí a z toho ještě několik ze zahraničí. Je pravda, že stomatologie patří k nejnákladnějším studijním programům, i studenti si musejí platit spoustu materiálu sami. Ale zvládnout se to dá.
Každý absolvent stomatologie musel donedávna po promoci ještě na tříletou praxi do již fungující zubní ordinace, než mohl pracovat samostatně.
To už dnes neplatí. Po pěti letech studia si již může koupit vlastní ordinaci a začít přímo ordinovat. Já si ale myslím, že absolventi by měli být natolik zodpovědní a nastoupit k někomu na praxi, mít někoho zkušenějšího vedle sebe, kdo může poradit, pomoct. To si však musí každý zvážit sám, já bych neriskovala. Je ale pravda, že i samotné studium obsahuje spoustu praxe, vždyť já si svůj první zub vytrhla už ve třeťáku.
Statisticky je mnohem více zubařek než zubařů. Čím si takový stav vysvětlujete?
Nerada bych se dopustila nějakého přehnaného zjednodušování, ale přijde mi, že ženy jsou více na tu jemnou, precizní práci, kterou zubařina obsahuje. Mě baví si třeba dvě hodiny hrát s přípravou plomby, aby seděla a fungovala, jak má. Chlapi jsou zase lepší chirurgové, nebojí se řezat a sekat, dělat větší zákroky. Na druhou stranu, samozřejmě existují výborní zubaři a výborné zubní chirurgyně.
V souvislosti se současnou finanční krizí roste zájem o zlato a jiné drahé kovy. Myslíte si, že se někdy vrátí éra zlatých zubů?
Snad ne! Zlaté zuby v předním úseku jsou otřesné (směje se). Dodnes občas zlaté korunky děláme, ale spíše na zadní zuby, aby to nebylo moc vidět. Pacienti se tak snaží šetřit – přinesou si vlastní zlato, například náušnice po babičce, a ušetří na materiálu. Mně osobně se ale nelíbí ani současná móda, kdy si lidé nechávají do zubu zasadit nějaký kamínek, ti bohatší třeba i diamant. Zdravého zubu je škoda.
Otázka na závěr: Jak se správně čistí zuby?
Já doporučuji čištění zubů podle doktora Sedelmayera. Na čištění ráno a večer je třeba nejjemnější kartáček. Ten se pod pětačtyřicetiprocentním úhlem nasadí na zuby a dásně a krouživým pohybem čistíte. Pak si vezmete mezizubní kartáček a zcela nakonec vše dočistíte solo kartáčkem. To je jednosvazkový kartáček na dočištění a doleštění zubů. Čistit stačí dvakrát denně a dolešťovat například u televize.
A často inzerované žvýkačky nepomohou?
Ne! Ty to rozhodně nezachrání, reklamy jsou naprosto zavádějící! Největší hloupostí jsou žvýkačky s tekutinou, která se má dostat na kartáčkem nedostupná místa.