O něco zajímavější konec semestru si udělali studenti předmětu Metody výzkumu v sociologii z Fakulty sociálních studií MU. Využili specifických životních podmínek, ve kterých se všichni lidé kvůli pandemii koronaviru ocitli, aby mezi mladými lidmi mapovali, jak se na jejich prožívání projevil nouzový stav a nucený pobyt doma. Z výsledků plyne, že se u asi 24 procent lidí v souvislosti s koronavirem změnil vnímaný pocit osamělosti. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by ho zmírňovalo použití sociálních sítí, které často nahradilo fyzická setkání.
Studenti měli předmět původně ukončovat anketou dělanou v ulicích. Kvůli podmínkám, které na školách nastaly, dostal ovšem jejich výstup z předmětu podobu velké online ankety, kde pracovali s asi 3500 odpověďmi lidí ve věku 19 až 30 let. Zaměřili se v nich na osamělost jako takovou, její souvislost s užíváním sociálních sítí a vztahem osamělosti a anomie, tedy pocitu, že svět nemá řád a na instituce se nedá spolehnout.
Osamělost je fenomén, kterému se věnuje čím dál větší pozornost, protože kromě vlivu na duševní zdraví se podepisuje i na zdraví fyzickém. „Diskutuje se o ní především ve spojitosti se seniory. Z objektivního hlediska pro ni existuje u skupiny starších lidí mnohem více předpokladů. Zahraniční výzkumy ale ukazují, že osamělost se dotýká všech věkových skupin. A podle výzkumu realizovaného BBC jsou to právě mladí lidé, kteří trpí samotou nejvíce,“ popsali ve své seminární práci Johana Ondrejková, Ludmila Vávrová a Nela Jančová.
Ze studentské ankety neplyne, jak si v tomto ohledu stojí různé věkové skupiny, ale právě jen ta jedna konkrétní. Na otázku, jak se nyní cítí, přiznalo velkou osamělost asi 10 procent respondentů a mírnou téměř 61 procent účastníků ankety. Protože to samo o sobě nemusí nic znamenat (lidem v tomto věku se ještě dovytváří osobnost, s čímž můžou být pocity osamělosti silně spojené), odpovídali všichni ještě na doplňující otázku, zda by reagovali před vypuknutím pandemie jinak. Že by byly jejich odpovědi jiné, uznalo asi 24 procent dotazovaných.
Lišila se přitom emocionální (prožívaná) osamělost a ta sociální spojená víc s fyzickým kontaktem či postavením v rámci sítě přátel. „Sociální se ukázala být daleko menší než emoční. Účastníci hodnotili sféru prožívání negativněji než sféru reálných kontaktů,“ přidává další poznatek sociolog Petr Fučík, jenž asistoval při tvorbě dotazníku v kurzu.
Spolu se studenty při konstruování dotazníku předpokládal, že v době fyzické izolace se budou lidé daleko víc uchylovat ke komunikaci na sociálních sítích, což se ve výzkumu potvrdilo. „Neznamená to ale, že by vykazovali menší osamělost. Spíš naopak,“ podotkl Fučík.
Výsledky naznačují, že rozsah využití sítí koresponduje s mírou osamělosti zejména u mužů. Ti si připadají velmi osamělí mírně častěji než ženy a jejich osamělost je zřetelněji propojena s rozsahem využití sociálních sítí. „Výzkum ale nemá longitudinální charakter – nelze tedy v čase určit, co bylo dříve – jestli osamělost, nebo využití sociálních sítí,“ doplňují v hodnocení studenti.
Osamělost a anomie spolu silně souvisí
Jiná věc, na kterou se soustředili, je fakt, že nouzový stav je období, které zvyšuje nároky na důvěru ve formální instituce, úřady nebo vládu. Anomie se přitom říká dojmu, při kterém člověk cítí odcizení od těchto institucí, což může pocity osamělosti prohlubovat.
„Z našich výsledků je patrné, že pocit osamělosti a anomie spolu silně souvisejí. Největším překvapením výzkumu je ale fakt, že tato poměrně silná souvislost se objevuje u věkové kategorie mladých a vzdělaných lidí,“ stojí v závěrech ze studie. Vzhledem k tomu, že měla povahu ankety, nejsou její výsledky statisticky reprezentativní. I tak se ale s jejími zjištěními dá pracovat v dalších výzkumech.
