Hledání tajemství ukrytých ve jménech

Mezinárodní onomastickou konferenci k příležitosti významného životního jubilea lingvisty Rudolfa Šrámka pořádá 22. ledna katedra českého jazyka na Pedagogické fakultě. Šrámek je nejvýznamnější českou osobností v oblasti nauky o vlastních jménech. Jména podle něj mohou prozradit celou řadu zajímavých informací, které si člověk běžně neuvědomuje.

Vaše jméno je v posledních letech spojováno hlavně s onomastikou, tedy naukou o vlastních jménech. Na čem teď konkrétně pracujete?
Je to trochu komické zjištění, že po odchodu do důchodu mi stále přibývá odborné práce, protože mě coby odborníka na onomastiku oslovuje řada subjektů. Je totiž velká poptávka po lidech, kteří v sobě kombinují zkušenosti se sběrem materiálu, jeho klasifikací a pak i teoretickým zobecněním. Podílím se teď například na mezinárodním projektu, který se zabývá historickými německými jmény měst. Zastupuji Českou republiku a řeším třeba, jaké jsou vztahy mezi jmény, jako jsou Svitavy a Zwittau, Opava a Troppau a podobně. Němci se například domnívají, že název Aussig je primární a Ústí nad Labem až sekundární, ale ono je to přesně naopak. Je to až pozdější přejetí do němčiny.
Dá se říct, o co je teď v oblasti onomastiky největší zájem?
První týden v lednu jsem se zúčastnil velké konference v Polsku, která se zabývala výzkumem vlastních jmen v životě města. Tomu se odborně říká urbanonymie a v současnosti je to velmi populární téma. Města totiž vydávají dějiny svých prostor, což je bezprostředně spjato s tím, jak se různé části města jmenovaly. Urbanonymie ovšem nezkoumá jen vývoj těchto jmen, ale vytváří také typologii způsobů, jak se vnitřní prostory města pojmenovávají.

Můžete upřesnit, co lze ze zkoumání jmen vyčíst?
Najdete tak nesmírně cenné poznatky, o kterých v písemných historických pramenech jen zřídka nacházíme doklady. Zeměpisná jména jsou totiž svým pojmenováním přímo vztažena na konkrétní objekty. Společnost se všelijak vyvíjí ať už hospodářsky, kulturně nebo společensky, ale pojmenování zůstávají stále na stejném místě. A když konkrétní informace, které se ze jména dají vyčíst, dáte na mapu, najednou zjistíte, že ne všude a ve všech dobách vznikala stejná jména.

Jaký je třeba konkrétní příklad?
Když si například vezmete mapu Českomoravské vrchoviny, zjistíte, že tam nejsou až na pár výjimek jména končící na -ice a -ovice a že převažují jména končící na -ín a -ov. Nebo najednou uvidíte, že kolem Velkého Meziříčí je velká enkláva jmen typu Zhoř a ve vyšší krajině je v bývalých hraničních hvozdech koncentrace jmen typu Žďár, Ždírec, Žďárná. Tato jména svědčí o způsobu dobývání krajiny. Buďto se kácely stromy a ten porost se spaloval, nebo se rovnou žďářilo.

Dá se ze jmen odhadnout stáří osídlení?
Často ano. Určité typy jmen, jako jsou třeba Bosonohy, Žabovřesky nebo Maloměřice, jsou charakteristické pro velmi starý sídelní areál a v těch mladších se nevyskytují. Zajímavé totiž je, že jména zůstávají většinou i nezávisle na jazyku osídlení. Na dobrých devadesát procent nové etnikum staré jméno přejímá. I proto máme v Česku předslovanská jména jako Morava, Dyje, Krkonoše a řadu dalších. Můžeme tak odhalovat areály starého osídlení. Proto je onomastika tak zajímavá z hlediska interdisciplinární práce – velmi praktická je třeba pro archeologický výzkum. Musí se na to ale dávat velký pozor – informace, kterou jazykový zeměpis dává, je na jedné straně maximálně přesná, ale je třeba pracovat s fakty, která jsou pro zkoumanou dobu relevantní.

Kde se využívá onomastika v praxi?
To je třeba otázka standardizace jmen. Někde musí existovat oficiální seznamy jmen. K tomu slouží Názvoslovná komise v Českém úřadu zeměměřičském a katastrálním v Praze, kterou vedu. Zrovna nyní probíráme nový typ publikace českých exonym, tedy objektů, které jsou mimo území českého jazyku a mají české jméno, například Řím nebo Vídeň. To je závazná věc pro naši veřejnou komunikaci.

Předpokládám, že věcí onomastiky je i sestavování seznamů jmen pro kalendáře.
Ano, musí se sledovat, která jména se dostávají na módní vlnu a za jakých okolností. Je krásně vidět, že velkou sílu mají hollywoodští herci nebo filmové postavy a obecně herci a zpěváci. Když se uděluje Oskar, tak se zpravidla zvedne veliká vlna nových pojmenovávání. Na základě těchto poznatků se sestavuje matriční seznam jmen. Když nějaké jméno sníží svou frekvenci, tak není důvod, aby se v těchto seznamech a kalendářích udržovalo dále. A naopak, když se do módy dostane nové, tak se tam musí dát. Kdybychom si dnes vzali kalendář z počátku století, tak by nebyl vůbec použitelný, protože by tam celá řada dnes běžných jmen vůbec nebyla.