Monika Jamborová, doktorská studentka oboru hospodářská správa na ESF,
se ve své vědecké činnosti orientuje na některé aspekty ekonomického
rozvoje. Svou práci však neomezuje jen na teoretické bádání. Během
pobytu v Indii také konfrontovala ekonomické teorie s reálnou
zkušeností.
Proč jste se začala zajímat právě o problematiku ekonomického rozvoje?
Vždycky jsem se chtěla věnovat něčemu podobnému. Když jsem pak během magisterského studia přemýšlela, na co bych se chtěla zaměřit ve své diplomové práci, napadla mě problematika rozvojové pomoci a její efektivity. V průběhu zpracování práce jsem narazila na řadu dílčích problémů souvisejících s rozvojem. Některým z nich jsem se potom rozhodla věnovat i v rámci svého doktorského studia. Na rozvojových tématech mě fascinuje – a někdy frustruje – to, že některé ústřední otázky stále postrádají jednoznačné odpovědi a existuje tu spousta bílých míst, což je výzvou.
V roce 2007 jste absolvovala zahraniční stáž v Indii. Jakým způsobem vaši práci ovlivnil tento pobyt?
Velmi silně. Především jsem měla možnost zjistit, jak rozvojové projekty fungují v praxi, a mohla jsem si tak naplnit některé teoretické pojmy jejich konkrétním obsahem. Během stáže se mi mimo jiné naskytla příležitost spolupracovat na rozvojovém projektu zaměřeném na vzdělávání dospívajících dívek. Pro teoretika to byla občas tvrdá, ale velmi cenná zkušenost. Zastávám názor, že problematice rozvoje se nedá věnovat jen na základě studia literatury. Člověk může zjistit, že některé věci fungují na mikroúrovni jinak, než jak předpokládají některé západní prameny nebo jak máme občas ve vyspělých zemích tendenci předpokládat.
„Během stáže se mi mimo jiné naskytla příležitost spolupracovat na rozvojovém projektu zaměřeném na vzdělávání dospívajících dívek,“ říká Monika Jamborová. Foto: Archiv M. Jamborové.
Zjednodušeně řečeno, můj projekt si klade za cíl zjistit, které faktory nejvíce přispěly k redukci dluhového břemene mnohých zemí, které se během 80. či 90. let výrazně zadlužily. To je důležité jak z perspektivy zemí, kterým se dosud zadluženost snížit nepodařilo, tak i z pohledu prevence návratu podobných problémů v budoucnu.
S jakými důsledky se potýkají rozvojové země zatížené zadlužeností a jaký dopad má tento stav celosvětově?
Důsledků je samozřejmě celá řada – obecně se dá říci, že vysoká zadluženost snižuje objem soukromých i veřejných investic. Splátky dluhů mohou představovat velkou část veřejných rozpočtů, takže o to méně prostředků může být použito na boj s chudobou, rozvoj infrastruktury či na sociální služby. Zadluženost také vytváří nejistotu ohledně budoucího ekonomického vývoje, což odrazuje soukromé investory. Pokud dojde i k platební neschopnosti, je logickým důsledkem ztráta reputace a těžší přístup k finančním prostředkům v budoucnu. Celosvětově pak tato situace zpravidla vede k tomu, že zejména tlak veřejného mínění nutí vyspělé země a mezinárodní organizace tyto dluhy odpouštět, což však může být v dlouhodobé perspektivě problematické.
Jaký vliv bude mít současná ekonomická krize na zadluženost rozvojových zemí?
Krize přichází v okamžiku, kdy mají rozvojové země jako celek za sebou i díky vysokým cenám surovin hospodářsky poměrně úspěšné období. Relativní uzavřenost kapitálových trhů mnoha rozvojových zemí navíc utlumila přenos finanční krize do jejich ekonomik. Globální pokles uvěrové aktivity pro ně nicméně znamená těžší přístup k novým prostředkům. Ještě větší hrozbou pro zadluženost je však recese a pokles poptávky ve vyspělých zemích spolu s poklesem cen surovin. Tyto faktory působí negativně na exporty rozvojových zemí, které jsou pro schopnost splacení vnějšího dluhu zcela zásadní.
Které další problémy v současné době řeší světová ekonomika?
V současnosti se hlavně ve všech pádech skloňuje probíhající ekonomická krize. Bude zajímavé, jaké dopady bude mít především na náhled ekonomie na problematiku regulace finančního trhu. Nicméně musí být zdůrazněno, že cyklické oscilace k hospodářství neodmyslitelně patří, a srovnání s krizí 30. let je dle mého názoru zatím poněkud předčasné.
