RNDr. Pavel Ševeček v roce 1988 absolvoval obor teoretická kybernetika, matematická informatika a teorie systémů na PřF MU. V roce 1997 založil firmu Lingea, která se zaměřuje na vývoj a prodej elektronických a knižních slovníků, jazykových nástrojů a aplikací. Lingea je předním evropským dodavatelem lingvistických technologií a partnerem významných světových vydavatelů slovníků a encyklopedií. Jazykové nástroje od firmy Lingea jsou používány v produktech firem Microsoft, Adobe či Corel. Pavel Ševeček byl oceněn zlatou medailí rektora při slavnostním ceremoniálu k 90. výročí založení univerzity.
Jak jste se dostal od studií na Přírodovědecké fakultě ke své dnešní činnosti? Kde vznikl nápad založit firmu Lingea?
Jednou z prvních věcí, do kterých jsem se po vojně pustil, byl textový editor, nejprve pro MS-DOS, později pro různé platformy Unixu. V editoru bylo třeba vyřešit například dělení slov či kontrolu pravopisu, a tak jsem se vlastně oklikou dostal k jazykům. Kombinace informatiky a lingvistiky mne natolik nadchla, že se z okrajové záležitosti stal hlavní předmět dalšího vývoje. Založení firmy Lingea bylo pak jen následujícím logickým krokem.
Dnešní slovníky obsahují desetitisíce hesel, vydávají se specializované lékařské, právnické či obchodní slovníky. Jak dlouho trvá připravit nový slovník?
Vytvořit skutečně nový slovník, tedy nejen nějaký „remake“ staršího slovníku, je opravdu dřina. Ve firmě se nám osvědčily pracovní skupiny o čtyřech až šesti lidech, i při tomto počtu velký všeobecný slovník zabere nejméně pět let práce. Z našeho pohledu ale vývoj není dokončen fakticky nikdy, i teď se neustále aktualizují a doplňují již dříve vydané slovníky, jakmile se doprodá stávající knižní vydání, bude už připravené další.
Existuje nějaký podstatný rozdíl mezi papírovým a elektronickým slovníkem?
V knize najdete heslo, u něj překlady, pár příkladů a to je většinou vše. V elektronickém slovníku se navíc zobrazí synonyma, antonyma, slova se stejným základem, ale jinou předponou či příponou, frázová slovesa nebo kolokace. Elektronickým slovníkem lze jednoduše brouzdat, přes synonymum se dostat na další hesla, odtud na zpětné překlady, člověk se tím neustále učí. Heslo může obsahovat mnohem více užitečných příkladů, přitom je stále přehledné. Můžete si přehrát výslovnost, vyzkoušet se ze slovní zásoby jednotlivých tematických okruhů, zobrazit kompletní tabulky tvarosloví a podobně. Výborné je též fulltextové hledání, díky němuž uživatel získá kompletní přehled o použití daného výrazu v různých kontextech. Z pohledu vývoje naopak není mezi oběma typy slovníku rozdíl žádný – základní slovníková data jsou společná pro knižní i elektronické verze.
Firma Lingea od slovníků přešla k vydávání i populárních konverzačních mluvníků. Chystáte i další rozšíření nabídky, například o audiovizuální učebnice?
Mluvník je typ příručky, který na našem trhu chyběl, uživatelé jsou z něj nadšeni. Takové věci chceme přinášet i v budoucnu, více ale neprozradím, abych nenapovídal konkurenci.
Kolika jazyky vy sám hovoříte?
Pokud jde o mluvení, tak v podstatě jen anglicky, němčinu a ruštinu jsem od gymnázia úspěšně pozapomněl – ostatně nejsem lingvista, ale programátor. Když ale máte naprogramovat řekněme morfologický analyzátor pro dnes už šestnáct jazyků, je jasné, že určité povědomí o těch jazycích mít musíte. V tomto smyslu mne nepřestává fascinovat ta rozmanitost – prakticky každý jazyk kromě angličtiny přinesl do problematiky něco nového: spojování sloves a zájmen ve španělštině, odlučitelné předpony v němčině, slovesné tvary v latině, členy v rumunštině, maďarština je kapitola sama pro sebe. A když už si myslíte, že vás nic nedokáže překvapit, tak narazíte třeba na baskičtinu, která má kromě singuláru a plurálu další dvě čísla.
Který jazyk se podle vás vyplatí do budoucna studovat? Čínštinu? Ruštinu? Arabštinu?
Naučit se některý méně běžný jazyk může být výhra a úžasná konkurenční výhoda, záleží na tom, co chcete v životě dělat. Proč ne třeba čínština, stejně dobře se ale může hodit rumunština nebo nizozemština, pokud své znalosti využijete ve firmě, která má dceřinou nebo sesterskou společnost v zemi, kde se tímto jazykem hovoří.
Angličtina je dnes de facto světová lingua franca. Nebojíte se, že jednou se z ní stane univerzální jazyk a slovníky již nebudou potřeba?
Je smutnou pravdou, že spousta malých jazyků vymírá. Třeba lužickou srbštinou mluví už jen pár desítek tisíc lidí, mladí odcházejí za prací do jiných končin Německa, jejich děti už ten jazyk znát nemusí. Naproti tomu spousta jazyků zažívá od konce minulého století rozkvět: litevština, estonština či ukrajinština jsou znovu úředními jazyky ve svých zemích, lidé jsou rádi, že je mohou používat, vymezit se tím proti ruštině. Nebo třeba katalánština je dnes hlavním jazykem v rozsáhlé oblasti Španělska, mluví jí deset milionů lidí. Pokud si zajedete lyžovat do Val Gardeny v Itálii, uvidíte hned trojjazyčné nápisy, prvním z nich je jazyk ladin, kterým mluví asi jen 20 tisíc lidí, přesto existuje slovník, je zřízena instituce pro tento jazyk a tak dále. V Norsku či Švédsku všichni mluví dobře anglicky, DVD a filmy se ani nedabují, přitom nemají žádný důvod přestat používat svůj mateřský jazyk. A že by třeba Číňané přešli na angličtinu, se opravdu nebojím, oni se nevzdají ani svého písma, reflektuje přece jejich historii, kulturní odlišnost.
Stále více se rozvíjejí nejrůznější překladače textu, slovníky synonym, nástroje na kontrolu gramatiky či dělení slov. Nahradí jednou počítače lidské jazykové myšlení?
Je to jako se všemi nástroji. Narazíte na lidi, kteří berou do ruky kalkulačku i tehdy, mají-li odečíst dvě dvouciferná čísla, jiní si bez GPS netroufnou dojet ani z Brna do Vídně. Začínáme na tyto berličky spoléhat, ruku v ruce s tím se snižují naše schopnosti, třeba i jazyková gramotnost. Hodně lidí si myslí, že zavedením kontroly překlepů nebo gramatiky zkvalitní text, ale tak to nefunguje. Nástroje především šetří čas, pisatel se nemusí tolik soustředit na korekturu textu, má usnadněnou práci. Jakmile se ale na ně začne spoléhat, stojí jen krůček od chyby. S tím se ale nedá nic dělat, život bez aut, kalkulaček a mobilů si dnes taky většina lidí nedokáže představit.
Budeme tedy jednou mít univerzální překladač, cosi jako překladatelskou rybku ze Stopařova průvodce po galaxii?
To asi ne. Překladače můžete dělat různými způsoby, pomocí pravidel nebo statisticky z korpusů. Jestliže to zkusíte přes pravidla, zjistíte, že jazyky jsou tak odlišné, že určité věci prostě převádět nelze, musí se to de facto říct trochu jinými slovy v cílovém jazyce. Druhý přístup zase vyžaduje rozsáhlé paralelní korpusy a kde vzít třeba velký korpus litevsko-český nebo maďarsko-arménský? Samozřejmě text můžete přeložit do angličtiny a z ní do druhého jazyka, jako to teď dělá Google, to už ale čelíte dvojí ztrátě informací a výsledek tomu odpovídá.
