V čem spočívá vaše vědecká práce?
Zabývám se taxonomií a morfologií hlístic studenokrevných obratlovců. To znamená, že je měřím, kreslím, fotím, srovnávám mezi sebou a na základě toho je dokážu determinovat do druhu. Nejedná se o činnost, která by přímo posunovala vědu dál, ale přesto je velmi potřebná. Hodně lidí se chce věnovat třeba molekulární biologii. Určí organismus molekulárně, ale ubývá odborníků, kteří poznají to, co stojí úplně na začátku zkoumání, v mém případě třeba parazita. Česká republika a střední Evropa už jsou prozkoumané, nálezy nových druhů hlístic jsou vzácné, proto jsem se zaměřila na Afriku.
Přesto jste nemohla počítat s tím, že se tam podíváte. Jak jste se na vědecký pobyt do Keni dostala?
Původně jsem plánovala jet do Senegalu, ale protože jsem měla problémy s tím, abych magisterské studium časově zvládla, musela jsem cestu oželet. A pak se mi měsíc po odevzdání diplomové práce naskytla díky projektu doktora Miloslava Jirků z Českých Budějovic možnost jet do Keni.
Na co se projekt zaměřuje?
Má studovat diverzitu parazitů ryb bezodtokového jezera Turkana a vliv abiotických faktorů na jejich evoluci. Jezero je dlouhé 312 km, severojižně protáhlé a na severu se do něj vlévá řeka. Se vzdáleností od přítoku má různý stupeň salinity. Proto jsme parazity sbírali na třech různých lokalitách – na severu, na hranici s Etiopií, ve středu u Fergusonova zálivu a na jihu u zálivu El Molo. Výzkum v terénu v extrémních podmínkách Afriky byl velmi náročný. Původní nápad, že rozbijeme tábor přímo v deltě řeky v rybářské vesnici, abychom mohli od rybářů kupovat ryby pro výzkum, se ukázal být nesplnitelný. Když nás domorodí průvodci na pronajatých lodích dovezli k rákosí, za nímž měla být rybářská vesnice, nic tam nebylo. Nakonec jsme se ubytovali asi tři kilometry od jezera a ryby vozili autem. Všechno se tím ale zbrzdilo, pracovali jsme do noci a přes den ani nejedli.
To rozhodně ne. Ryby jsme pitvali venku, v žádných uzavřených laboratořích. Mikroskopy jsme napájeli z autobaterií, které jsme měli dvě a střídavě jsme je dobíjeli v autě. Hodně nás trápily problémy s větrem. Žábry, z nichž jsme izolovali parazity, se prohlížejí pod hladinou vody v Petriho miskách a červi se vytahují tenkými jehlami. Když foukne a třese se hladina, tak člověk nevidí vůbec nic ani pod mikroskopem. Nocování bylo taky někdy dobrodružným zážitkem, většinou jsme spali přímo v buši. To jsme pak museli místo pořádně prohlédnout, třeba na jedné lokalitě bylo hodně zmijí a štírů, tak jsme je museli před spaním vysbírat.
Jaké dojmy jste si z Afriky ještě přivezla?
Pořád vzpomínám na nádhernou přírodu, ta byla úžasná a úplně jiná než v Evropě, což platí i o lidech. Na něčem se s nimi domluvit je však neuvěřitelně složité. Stalo se nám, že jsme si od nich pronajímali lodě, domluvili se na ceně a plácli si. Ale oni se pak vrátili, že se jim ve vesnici vysmáli, že jsme bílí a máme peníze, a řekli si cenu, která pro nás byla absolutně neakceptovatelná. Afričané mají zcela jinou mentalitu. Nepřemýšlejí dopředu. V buši jsme třeba potkali úplně žíznivého člověka, který nás prosil o vodu. Ptali jsme se ho, proč si s sebou nevzal pití, a on řekl, že neměl žízeň, když vycházel. A tak je to se vším. Nic neudržují. Místo savan jsou tam umělé pouště, protože stáda trávu úplně vypasou. A jen málo využívají svoje zdroje. Hodně se tam pěstuje čaj a káva, ale když si kolegové objednali kávu, tak jim donesli rozpustné nescafé.
Díky své práci jste také získala hodnotné stipendium. Jak se vám to povedlo a jak jste ho využila?
Soutěž o jeho udělení vyhlásila Československá mikroskopická společnost a firma FEI Czech republic. Vůbec jsem nepočítala s tím, že bych mohla uspět. Můj přínos pro ně spočívá v tom, že využívám jimi zkonstruovaný mikroskop na biologické vzorky. Ty se připravují jinak než vzorky technické a získané poznatky bude firma moci využít pro vylepšení přístroje. Peníze mohu využít na cestovní a pobytové náklady, na zvyšování vzdělání a vědecké kompetence. Díky nim jsem byla na zimní škole elektronové mikroskopie ve Švýcarsku a budu se moci účastnit více konferencí. Doufám, že to nebylo naposledy, co jsem někam vycestovala. I Afriku bych si velmi ráda zopakovala.
