Komplexní přeměnu prodělala pouze ústava a obchodní zákoník, zbytek se ošetřil pouze novelami starších předpisů. Takové zákony však dnes již nestačí, zejména budeme-li je porovnávat s překotným vývojem v oblasti technologií a informačních systémů.
Kromě toho, že odborníci volají po novém občanském a obchodním zákoníku, zákoníku práce nebo nových předpisech mezinárodního práva soukromého a procesního, objevuje se také potřeba reagovat na nové trendy a zabývat se obecnými teoreticko-metodologickými východisky práva v nových podmínkách a jednotnou koncepcí všech těchto změn. S cílem odpovědět na tyto otázky byl na Právnické fakultě Masarykovy univerzity připraven výzkumný záměr Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004, který se zároveň stal jedním z prvních základních výzkumů prováděných na českých právnických fakultách po roce 1989.
Prof. JUDr. Jan Hurdík, DrSc., z katedry občanského práva Právnické fakulty MU. Foto: Martina Šmídtová.
Právnímu systému chybí vnitřní uspořádání
Skeptikové tvrdí, že právo je systém norem bez vnitřní logiky a uspořádání, kde záleží pouze na zákonodárci, jaké normy přijme a jak je uspořádá. Členové výzkumného týmu se naopak snaží zjistit, zda právo lze budovat na koncepčním základě, zda jím jako opěrná páteř neprochází elementární právní konstrukce, která by se mohla stát východiskem všech právních řešení. Výsledek by mohl napomoci při uspořádání právního systému. „Zákonodárce vydává právní normy především podle potřeby praxe a ne vždy se řídí systémovými hledisky,“ prohlásil prof. JUDr. Jan Hurdík, DrSc., z katedry občanského práva, který výzkumný tým vede. „Chtěli bychom přispět k lepšímu porozumění právu, k jeho lepšímu uspořádání, ale také k výraznějšímu interdisciplinárnímu rozměru práva,“ dodává. Až dosud se totiž projevovala zřejmá tendence práva (zvláště u některých právních škol) uzavírat se vůči ostatním sférám života, izolovat se. Výzkumníci proto usilují o větší otevření právní vědy jiným oborům – filozofii, ekonomii, sociologii apod.
EU hledá společné právní hodnoty
Základní výzkum tohoto typu by měl postihnout všechny úrovně právní praxe, jeho výsledky by se tedy měly přímo využít při tvorbě legislativy, při formování způsobu rozhodování soudů a jiných rozhodovacích orgánů (judikatura), ale také při formování obecně právních názorů, které sice nejsou v zákonech přímo formulovány, ale ovlivňují právo v jeho reálné podobě. Některé právnické směry a školy existenci těchto hodnot odmítají, nicméně zájem o ně se projevuje na úrovni ústavního soudu či na úrovni práva Evropské unie, která se naopak snaží společné hodnoty vyhledávat. „Ukazuje se, že stejný problém může být v každé zemi řešen legislativně jinak, ale smysl, účel a hodnoty, které různá řešení sledují, mohou a měla by být společná,“ uvedl Jan Hurdík.
Výzkum může ovlivnit tvorbu zákonů
Prvním (a ve znění novel dodnes platným) občanským zákoníkem je francouzský napoleonský Code civil français z roku 1804. Code Napoleon, jak se tomuto zákoníku také přezdívá, a jeho pět částí má symbolizovat i socha Vladimíra Preclíka Zákoník, která je umístěna ve foyeru Právnické fakulty MU.
Přesah do oblasti legislativy lze ilustrovat na příkladu vlastnického práva. V současnosti se jeho výklady a pojetí na úrovni zákonů a soudní praxe poněkud rozcházejí. Je vlastnictví neomezené a svrchované právní panství člověka nad věcí, nebo se jedná o vztah, ze kterého vyplývají kromě práv i různé povinnosti? I na tuto otázku může výzkum odpovědět. Zákonodárci se přiklánějí k verzi, která tvrdí, že vlastnictví opravňuje i zavazuje. Nicméně soudní praxe se v řadě situací řídí opačným názorem. Prodá-li tedy starosta, jenž uplatňuje nad obecním majetkem vlastnické právo, pozemky okolo rekreační chaty jiným majitelům, o nichž ví, že se s vlastníkem pozemku rekreační chaty nesnesou, nebo dokonce přímo s cílem tohoto vlastníka vyštvat, nemá majitel této chaty šanci se bránit. Soud rozhodne, že nemůže vlastníkovi přikázat, co má se svým majetkem dělat, neboť by zasáhl do jeho práv.
Vědec míní, politik koná
Na výzkumném projektu, který v loňském roce podpořilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky částkou přesahující 35 milionů korun, pracuje sedmadvacet, většinou renomovaných právníků. K dosažení větší komplexnosti výzkumu byli tito odborníci vybráni tak, aby zastupovali všechna základní odvětví práva. Výzkumníci si také velmi dobře uvědomují, že skutečnost, zda se jejich závěry uplatní v praxi, do značné míry závisí na vůli politické reprezentace. Naději ovšem představují některé formální i neformální kontakty vědců z celé fakulty jak na legislativní úrovni, tak na úrovni aplikace práva. Řada z nich je totiž členy poradních orgánů některých ministerstev, působí jako asistenti na Ústavním soudě, Nejvyšším soudě či Nejvyšším správním soudě nebo jsou přímo členy legislativní rady vlády či jejích pracovních orgánů. „Jsme přesvědčeni o tom, že nepůjde jen o sílu našich odborných závěrů, ale že půjde i o naši integraci v orgánech, které o právu rozhodují, která nám umožní, abychom své závěry prosadili,“ potvrzuje Jan Hurdík.
